Jaro

Vzduchem se šíří nepřímou úměrou podhoubí pro respirační problémy. Čím více na jaře zaprší, tím méně prachových částic se ve vzduchu udrží. Ovšem letošní primavera si s jarními deštíky dává načas. Dokud mrzne, tak je ještě čas se alespoň v rámci možností připravit na nadcházející pylovou sezónu, ale jakmile se oteplí, nastane peklo. Směs prachu a pylu zahalí vše do žlutého závoje, před kterým není úniku. Spotřeba kapesníků v naší rodině rázem stoupne na historické maximum, na které je i zima krátká.

Ve svých čtyřiceti letech už opravdu nejsem žádná úklidová elévka, a tak vím, jako každá správná žena, že dokud neodkvete poslední strom v okruhu deseti kilometrů, nemá smysl mýt okna. Moje babička zběsile myla okna několikrát do roka, a jelikož s další generací přichází nějaké vylepšení, tak jsem tuto činnost zredukovala na frekvenci dvakrát do roka – po skončení pylové sezóny a na konci babího léta. Díky tomu se mohu celý podzim a zimu kochat výhledem do krajiny přes relativně stále čistá okna.

Zimu je potřeba vymést ze všech koutů nejen z domu, ale také z auta. Přiznám se, že na vykydání hnoje z našeho auta sbírám mentální, morální a fyzické síly několik týdnů. Naše vozidlo po zimně skutečně připomíná spíše traktor z JZD než osobní automobil. Jako, kdybychom v něm nevozili děti, ale zvířátka. I když si občas říkám, že i po těch zvířátkách by kolikrát bylo méně nepořádku než po našich dětech.

Konečně, abych sama sebe přesvědčila, že už je nejvyšší čas pustit se do jarního refreše našeho povozu, musí být splněny dvě podmínky – krásné počasí a zajištěná celodenní strava pro děti. Jen, co se dopoledne ponořím do našeho auta, vynořím se až s ubývajícími slunečními paprsky, abych se ještě za denního světla stihla pokochat výsledkem své celodenní nádeničiny. Fyzickou bolest na konci dne kompenzuji dobrým pocitem, že máme v autě zase jako v pokojíčku.

Není tedy divu, že pak po dobu několika týdnů mají naši potomci přísný zákaz vstupu na palubu s určitými pochutinami. Na black list se tak rázem vrací vnitřní nepřítel v podobě rohlíku, sušenek a všeho, co padá od pusy rozmělněno na tisíc kousků.

S přicházejícím oteplením jsem každoročně postavená před nepříjemnou otázku – co na sebe? Jaké nejvhodnější ošacení zvolit, když ráno mrzne a odpoledne paří? Možné jsou pouze tři varianty. Buď budu ráno klepat kosu a odpoledne budu honit parádu, nebo budu ráno v teplíčku a odpoledne se budu potit jak dveře od chlíva. Anebo do třetice, kromě kabelky a počítače si ráno přes rameno hodím ještě další tašku s jarním outfitem.

Jak jsem se zmínila hned v úvodu. Na jaru vnímám i jeho pozitivní stránky, kdy se příroda pomalu probouzí k životu a nastává doba očisty nejen domova, ale i těla a duše. A co se týče duševní potravy, už se moc těším na naše každoroční výjezdy za poznáním v našem čerstvě voňavém autě.

Veronika Štefková
redakce@vrchlabinky.cz
Foto: Freepik