Pořád mám co nabídnout, říká senátor Sobotka před obhajobou mandátu

Přestože už dosáhl důchodového věku, odchod z veřejného života podle pětašedesátiletého politika zatím není na pořadu dne. „Zjistil jsem, že ta práce mě hrozně baví a že ještě dává smysl. Zkušenosti, které jsem nabyl za celou dobu ve veřejné správě, se dají dále použít,“ říká. V Senátu je zároveň předsedou klubu Starostů a nezávislých. „Kolegové a kolegyně mi dali důvěru a myslím, že musím zkusit pokračovat dál,“ dodává.

Práci starosty a senátora přitom nevnímá jako dvě oddělené disciplíny. „Ve Vrchlabí tvoříte, děláte věci a potom vidíte, jak dopadají. V Senátu jsou to zákony, ale můžu tam přinést zkušenosti z území, protože vím, co jejich dopad znamená pro města nebo třeba pro území národního parku,“ vysvětluje. Po letech na radnici pro něj Senát znamenal také změnu. „Dalo mi to určité osvěžení. Když jedu do Prahy, tak se těším, a když jedu z Prahy do Vrchlabí, těším se taky. Ta práce je rozdílná,“ tvrdí.

Za jeden z nejviditelnějších posunů posledních let považuje stavbu dálnice D11. „Před šesti lety jsem stál na vyhlídce a říkal jsem, že tady někde možná bude vést dálnice na Trutnov. Dnes je ve výstavbě a zahájena je i stavba mezi Jaroměří a Trutnovem. Pro region je to úplně zásadní investice,“ pokyvuje hlavou. Vedle toho stojí v čele Svazku měst a obcí Krkonoše, který sdružuje desítky měst a obcí na území Královéhradeckého i Libereckého kraje. Za důležité považuje společné vyjednávání regionu například se Správou KRNAP.

Bezpečnost začíná připraveností

Výrazněji se Jan Sobotka v posledních letech věnuje bezpečnosti a obraně. Je členem senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a přiznává, že právě v tomto tématu během let změnil názor. „Po revoluci v roce 1989 jsem si myslel, že obrana, bezpečnost a armáda jsou něco, co už svět nebude potřebovat. Dnes jsme přesvědčeni, že se musíme umět bránit a musíme mít určitou odolnost obyvatelstva,“ konstatuje.

Poslechněte si celý podcast.

V debatě o případné formě povinné vojenské služby by podpořil kratší výcvik. „Dva roky vojenské služby jsou podle mě nesmysl. Ale nějaký výcvik v rozsahu tří, maximálně šesti měsíců, který umožní seznámit se s novou technikou a připravit se na speciální úkoly, podle mě smysl dává. Já bych byl pro,“ říká. Obrana však prý není pouze otázkou nákupu vojenské techniky. Stát, kraje i obce by měly být připravené například na přesun spojeneckých vojsk nebo fungování kritické infrastruktury během vážné bezpečnostní krize. „Musíme vědět, kudy by vozy jely, kde mohou natankovat nebo kde mohou vojáci přespat. Týká se to i jednotlivých měst a obcí,“ upozorňuje. Podle Sobotky už jsou pro takové situace vytipovávány pozemky a nemovitosti. „Můžeme být tranzitní zemí, kde budou vojska NATO putovat na východní křídlo. Na to se připravujeme, ale to tempo podle mě není dostatečné,“ tvrdí.

Sport jako česká Popelka

Méně optimisticky hodnotí své působení v oblasti sportu. Je členem senátního podvýboru pro sport a byl také zvolen do dozorčí komise Národní sportovní agentury. „Tady musím přiznat určitou frustraci. Nepodařilo se mi výrazněji pokročit v tom, jak se rozdělují peníze Národní sportovní agentury,“ říká. Kritizuje také plánované zrušení dozorčí komise. „Každá organizace, která hospodaří s takovým množstvím peněz, by podle mě měla mít nějaký dozorčí orgán,“ má jasno.

„Sport je v naší zemi taková Popelka. Politická garnitura si vůbec neuvědomuje vážnost toho stavu. Pořád se domníváme, že máme dobré výsledky, a už je nemáme,“ doplňuje. Řešení podle něj existuje, problémem je množství institucí a rozdílných zájmů. „Je tam olympijský výbor, jednotlivé svazy, kluby nebo národní sportovní centra. Těch hráčů je spousta a nedokážou se mezi sebou dohodnout. Když nevidí systém, každý potom hraje na sebe.“

Nový stavební zákon považuje za riziko

Dalším výrazným tématem je pro Jana Sobotku stavební zákon. Jako vystudovaný stavební inženýr jej sleduje i z pohledu dlouholeté komunální praxe. K připravované podobě má zásadní výhrady. „Považuji ten stavební zákon za hrozně špatný. Podle mě je to nahrávka pro developery, protože řeší hlavně velké developerské projekty a mění stavební správu ve státní stavební správu,“ říká. Obává se také odchodu pracovníků stavebních úřadů z měst pod stát. „Myslím si, že to může stavební řízení a stavební správu na několik let paralyzovat.“

Jedním z hlavních problémů jsou podle něj velké projekty s více než deseti tisíci metry čtverečními zastavěné plochy, které by se dostaly mezi takzvané vyhrazené stavby. „Velký projekt třeba se stovkou bytů se bude rozhodovat v Praze za třicet dní. Za tu dobu se mají posoudit všechny veřejné zájmy. Dokumentace je přitom tak složitá, že ji za třicet dní nikdo pořádně ani nepřečte,“ kritizuje.

Právě pak v Krkonoších podle něj může jít o citlivou otázku. „Tady takové velké projekty nechceme. Se správou KRNAP, svazkem měst a obcí i jednotlivými obcemi jsme se shodli, že je to nepřijatelné. Vidím v tom největší riziko toho zákona,“ povídá. V horských městech považuje za důležitou možnost samospráv s investory předem jednat o podobě projektu. Jako příklad uvádí situace, kdy investor přijde s maximálně zastavěným územím a město následně vyjednává nižší počet bytů, menší objem stavby nebo redukci podlaží.

Pokud by Senát zákon odmítl a Poslanecká sněmovna jeho stanovisko přehlasovala, Sobotka nevylučuje, že je připraven se poprvé v životě pokusit dát podnět k Ústavnímu soudu. „Protože si myslím, že je to protiústavní.“

„Největší radost by měla manželka“

Vrchlabský starosta a senátor upozorňuje také na rozdělení české společnosti. Vadí mu především to, že politické spory pronikají mezi přátele i do rodin. „Nejvíc mě mrzí, že se dohaduje mladá generace s rodiči a prarodiči a názory nejsou stejné ani v rodinách. Lidé, kteří spolu každý týden chodí na pivo, si někdy raději zakážou mluvit o politice,“ říká. Českou společnost označuje za polarizovanou a podle něj tomu napomáhá i složitost dnešního informačního prostředí.

A co kdyby příští měsíc svůj senátorský mandát neobhájil? Odpověď má rychlou. „Největší radost by měla moje manželka,“ usmívá se. Více času by věnoval rodině, vnoučatům a sportu. Ale jak sám řekl, odchod do politického důchodu zatím neplánuje. „Myslím si, že mám ještě co dát a že mám ještě dost sil. Můžu nabídnout zkušenost, doufám, že pracovitost a také předvídatelnost. Myslím si, že mnozí lidé vědí, že nikam neuhnu,“ uzavírá Jan Sobotka.

Politická reklama
Senátní volby 2026
Zadavatel/Zpracovatel: Starostové a nezávislí