Tunel se nerazí rychlostí podle tabulek. Každý metr určuje hornina

V tunelu Opevnění pomalu finišujete ražbu a v Poříčí začnete v létě. V čem se tunely budou lišit?
Z technologického hlediska jsou oba tunely obdobné. Stejný bude způsob zajištění výrubu, tedy primární i sekundární ostění. Hlavní rozdíl spočívá v délce tunelů. Tunel Poříčí je delší, a proto bude mít dvě tunelové propojky. V tunelu Opevnění je pouze jedna. Také geologické podmínky očekáváme podobné. Samozřejmě nelze říct, že budou zcela totožné, ale zatím nepředpokládáme žádné atypické řešení ani zásadní změnu postupu oproti tunelu Opevnění.

Jak dlouho trvají samotné ražby?
Ražby tunelu Opevnění jsme zahájili na začátku letošního roku. Dokončení samotné ražby předpokládáme přibližně v červenci, srpen pak bude patřit navazujícím dokončovacím pracím. U tunelu Poříčí očekáváme vzhledem k jeho větší délce úměrně delší dobu ražby. Orientačně by se měla pohybovat přibližně mezi sedmi a osmi měsíci. Postupy i rychlosti by přitom měly zůstat obdobné. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že bychom zde narazili na výraznější komplikace, například na rozsáhlou poruchovou zónu.

Přesune se pak na tunel Poříčí současná technika a pracovní tým z Opevnění?
Ano. Stejná posádka, strojní mechanizace i vybavení, které nyní pracují v tunelu Opevnění, se následně přesunou na tunel Poříčí. Jižní portál tunelu Poříčí téměř dokončený a razit se bude také z jihu na sever. Ražba tedy povede od oblasti haldy popílku směrem k Poříčí a elektrárně.

Co se děje poté, co tuneláři dokončí samotnou ražbu?
Jakmile je výrub zajištěný primárním ostěním, navazují práce na hydroizolaci a drenážích. Následně betonujeme základové pásy, ukládají se podélné drenáže a vzniká definitivní konstrukce tunelu, tedy klenby sekundárního ostění. Je to další velká etapa výstavby. Tunel už může být vyražený, ale ještě několik měsíců se v něm pracuje na tom, aby získal konečnou podobu a mohl jednou bezpečně sloužit řidičům.

V tunelu Opevnění už probíhá betonáž definitivního ostění, přestože ještě není kompletně proražený. Je to běžné?
Není to úplně obvyklé. Standardně se tunel nejdříve vyrazí a teprve potom se ve větším rozsahu zahajuje výstavba sekundárního ostění. Tady jsme se ale kvůli optimalizaci času rozhodli některé činnosti překrýt. Zatímco se v jedné části tunelu stále razí, v jiné už probíhá příprava hydroizolace, drenáže a betonáž definitivní obezdívky. Je to náročnější na organizaci provozu i logistiku, ale umožňuje to stavbu výrazně urychlit.

Postupuje ražba tunelu Opevnění podle plánu, nebo jste už museli reagovat na komplikace?
Ražby probíhají v zásadě podle plánu. Geologické podmínky, které byly v tomto úseku předem předpokládány, se víceméně potvrdily. Samozřejmě jsme ale narazili i na lokální poruchy, především v oblasti tunelové propojky. V tomto místě jsme zaznamenali větší deformace horninového masivu, než byly do té doby obvyklé. Poruchová oblast však byla předem predikovaná, takže jsme na ni byli připravení. Museli jsme přistoupit k dodatečnému zajištění výrubu a zesílení primárního ostění, abychom mohli bezpečně projít daným úsekem. Poruchovou zónu už máme za sebou a zvládli jsme ji bez zásadních problémů.

Jak důležité je při ražbě sledovat chování horniny?
Zcela zásadní. Během ražeb samozřejmě průběžně sledujeme, jak se chová horninový masiv. Funguje zde kontinuální geotechnický monitoring, který zajišťuje sdružení Trutnovský drak. To tvoří několik geotechnických a geologických firem. V hornině jsou osazené geodetické body a měří se deformace masivu v reakci na postupující ražby. Právě v místě tunelové propojky byly zaznamenány větší deformace, než byly do té doby obvyklé. Tato poruchová oblast však byla předem předpokládána. V průběhu ražeb jsme proto přistoupili k dodatečnému zajištění výrubu a zesílení primárního ostění. Cílem bylo deformace zastavit a bezpečně projít daným úsekem. Poruchovou zónu už máme za sebou a zvládli jsme ji bez zásadních problémů.

Znamená to, že horninový masiv stavbu výrazně komplikuje?
Neřekl bych, že by šlo o zásadní problém. Horninový masiv je celkově kompaktní a pevný. Ukázalo se ale, že obsahuje více puklinových systémů a ploch nespojitosti, než jsme původně předpokládali. Důsledkem je, že nemůžeme postupovat v úplně plné délce každého záběru. Počítali jsme přibližně se dvěma a půl až třemi metry na jeden záběr, ve skutečnosti se nyní pohybujeme v průměru něco málo přes dva metry. To pochopitelně přináší určitý časový dopad, protože kratší záběry znamenají pomalejší postup ražby.

Jak vlastně vypadá běžný pracovní cyklus na čelbě?
Ražba je cyklický proces. Nejprve se do čelby vyvrtají otvory, následuje trhací práce, odvětrání tunelu a odvoz rozpojené horniny. Potom přichází na řadu takzvaný scaling, tedy dočištění a úprava výrubu do potřebného profilu. Následně se podle aktuálních geologických podmínek provede zajištění primárním ostěním. Každý záběr je trochu jiný. Rozhoduje především hornina před námi. Pokud jsou podmínky příznivé, můžeme postupovat rychleji. Když se objeví složitější geologie, musí být jednotlivé záběry kratší a zajištění důkladnější.

Jak rychle se může tunel při ražbě posouvat dopředu?
Záleží na geologii a délce jednotlivých záběrů. Obvykle se pohybujeme přibližně mezi třemi a čtyřmi záběry za den. V součtu to může znamenat zhruba šest až deset metrů vyraženého tunelu denně. Není to ale výroba na běžícím pásu. Každý další krok ovlivňuje kvalita horniny, rozsah potřebného zajištění i návaznost jednotlivých pracovních profesí.

Při ražbě používáte trhaviny. V čem je zdejší postup specifický?
Používáme čerpanou emulzní trhavinu. To znamená, že do vrtů nevkládáme klasické pevné nálože, ale trhavina se do nich čerpá speciálním nabíjecím strojem. Výhodou je především rychlost nabíjení. Zároveň na stavbě neskladujeme hotovou výbušninu - potřebné složky se spojí až v okamžiku, kdy je stroj používán pro nabíjení vrtů. Je to efektivní řešení, které se při tunelových stavbách využívá i v zahraničí.

Kolik lidí se na samotné ražbě podílí a pracuje se nepřetržitě?
Přímo na čelbě pracuje přibližně devět až deset lidí. Když připočítáme technické a servisní zázemí, které zajišťuje například elektřinu, údržbu a opravy strojů, je to zhruba čtrnáct pracovníků. Pracuje se ve směnném provozu, prakticky nepřetržitě. Lidé mají jedenáctihodinové směny a fungují v turnusech - sedm dní na stavbě, sedm dní doma. Ražba běží čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu; běžně se přerušuje jen během vánočních svátků.

Jak je při práci pod zemí zajištěna bezpečnost lidí?
Bezpečnost je při ražbě naprostá priorita. Tunel se průběžně větrá, aby se z pracovního prostoru odváděl prach a zplodiny po trhacích pracích a aby měli pracovníci odpovídající podmínky pro práci. Při odstřelu se samozřejmě všichni pracovníci přesunou do bezpečné vzdálenosti. Důležitou součástí bezpečnosti je také průběžný monitoring horniny a vybavení pracovníků pro případ mimořádné události. Každý, kdo vstupuje do podzemí, musí dodržovat přesně stanovená pravidla.

Co se děje s horninou, která se při ražbě vytěží?
Vytěžený materiál se snažíme v maximální možné míře využít přímo v tělese dálnice, například pro konstrukční vrstvy a další zemní práce. Po vyvezení z tunelu se materiál třídí, případně dále zpracovává, aby mohl být smysluplně použit na stavbě. Takový postup dává smysl nejen z hlediska organizace stavby, ale také proto, že omezuje nutnost převážet velké objemy materiálu na vzdálená místa.

Co je z vašeho pohledu na práci v tunelech v okolí Trutnova nejtěžší?
Z pohledu celé stavby jsou velmi náročné klimatické podmínky a samotná poloha trasy. Nejde jen o tunely. Mostaři i silničáři se potýkají s tím, jak se na stavbu dostat a jak sem dopravit potřebný material. V minulém roce například prakticky nepřetržitě pršelo od listopadu do března. Pro tuneláře je přitom zásadní zajistit dopravu čerstvého betonu k čelbě. Domíchávač se musí dostat až k místu ražby, aby bylo možné provedený výrub bezprostředně stabilizovat primárním ostěním. Terén je zde složitý a doprava po staveništi náročná. Razit tunely v takových podmínkách je zkrátka výzva.

Jak byste obtížnost tunelů Opevnění a Poříčí srovnal s jinými stavbami v republice?
Kdybych měl obtížnost hodnotit na škále od jedné do pěti, kde jedna znamená úplně jednoduchou stavbu, dal bych těmto tunelům přibližně dvojku. Existují tunely, které byly z pohledu geologických podmínek a průchodu horninovým prostředím výrazně náročnější. Pro srovnání, mnohem komplikovanější jsou například ražby pražského metra D. Tam se pracuje pod městskou zástavbou a v jiných geologických podmínkách. V Trutnově je situace v tomto směru jednodušší, protože nad tunely je převážně volný terén. I to má vliv na způsob, jakým se tunel razí a zajišťuje.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová