Zvědavá ulička: Domky, které překonaly čas i živly

Zvědavá ulička se nachází v samém srdci historického centra Jilemnice, jen pár kroků od náměstí a kostela sv. Vavřince. S jejím názvem se pojí také příběh, který by měl znát každý, kdo chce Jilemnici opravdu pochopit.

Název Zvědavé uličky vychází z unikátního stylu výstavby jejích domů. Jak ulička stoupá a mírně se zužuje, domky nejsou vyrovnané v jedné linii. Namísto toho je každý dům vysunutý o pár metrů do ulice před ten předchozí, jako kdyby „zvědavě“ nahlížel přes ten, co stojí před ním. A právě s tímto jevem se pojí krásné vysvětlení, které je hluboce zakořeněné v životě všech Jilemničáků.

V dřívějších dobách bylo totiž ze Zvědavé uličky vidět až na jilemnické náměstí, kde se konaly rušné trhy, jarmarky a všelijaké městské akce. Jilemnické hospodyňky zcela přirozeně toužily o všem vědět a nechtěly při každém povyku vycházet neustále ven. Zdálo se jim proto jako praktičtější řešení postavit si domy tak, aby na náměstí viděly pohodlně přímo z okna světnice. Proto se ulice zužuje – každý domek přesahuje ten další právě o jedno okno. Dnes už odtamtud na náměstí samozřejmě nevidíme, protože přibyla nová zástavba. V osmnáctém století však byla situace jiná. Název uličky se proto připisuje právě těm zvědavým ženám, které neustále vyhlížely z oken a sledovaly okolní dění.

Tato unikátní ulička vznikla právě v osmnáctém století, přesněji po velkém požáru Jilemnice, který vypukl 18. července roku 1788. Ačkoli přesný původ ohně zůstává neznámý, pro obyvatele to byla naprostá katastrofa. Oheň, pravděpodobně podpořený suchým letním počasím a tehdejší dřevěnou zástavbou, zničil obrovskou část města – odhadem až 114 budov, což na tu dobu bylo nesmírné množství. Ušetřena nebyla ani tehdejší radnice, fara či kaple svaté Alžběty. Dřevěné domky neměly proti silnému živlu nejmenší šanci.

Jak se ale říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Jilemničtí občané, postavení před zničené domovy a živobytí, se volky nevolky pustili do stavby nových domů. Tentokrát je však budovali s ohledem na větší protipožární odolnost. To se projevilo v kombinaci tradiční dřevěné roubené konstrukce se zděnými prvky, například v přízemí nebo na štítech, což dodnes dodává domům jejich charakteristický vzhled. Roubená technika, při níž se opracované trámy skládaly na sebe a spáry se vyplňovaly, byla v Podkrkonoší hojně využívána z důvodu dostatku dřeva a zručnosti místních tesařů. Domy ve Zvědavé uličce jsou ale unikátní ještě jedním charakteristickým znakem – mají nádherné lomenice neboli štíty. Ty jsou bohatě zdobené, a dokonce patří mezi nejzdobenější v celých Krkonoších a Podkrkonoší.

Doba, kdy se Jilemnice vzpamatovávala z požáru a Zvědavá ulička získávala svou dnešní podobu, byla fascinujícím obdobím i v širším kontextu evropských a světových dějin. Evropa stála na prahu obrovských změn. Rok 1788 byl posledním klidným rokem před vypuknutím Velké francouzské revoluce a Britové právě zakládali svoji první kolonii v daleké Austrálii.

Byla to éra osvícenství – věku rozumu, kdy se kladly základy moderní vědy a společnosti. V habsburské monarchii, jejíž součástí Jilemnice byla, vládl císař Josef II. a jeho reformy, jako bylo zrušení nevolnictví nebo podpora řemesel a průmyslu, ovlivňovaly životy poddaných a také podporovaly rozvoj měst, a tehdejší zničené Jilemnici to velmi pomohlo.

Historicky byla Zvědavá ulička převážně místem řemeslného a obchodního života. Zdejší obyvatelé byli především řemeslníci – ševci, pekaři, truhláři, bednáři a zejména tkalci, neboť Jilemnice vynikala výborným plátenictvím a zdejší výrobky byly proslavené i za hranicemi habsburské monarchie. V přízemí domků se v této slavné uličce nacházely dílny a prodejny, kde se celý den tvrdě pracovalo, zatímco obytné prostory rodin byly v patře. Každodenní život v uličce byl plný ruchu a zvuků práce. Můžeme si dnes pouze představit, jak se zde kdysi ozýval klepot tkalcovských stavů, tlukot truhlářů nebo hlasy obchodníků lákajících zákazníky. To vše však pouze zvenku. Ačkoli domky mají dnes trochu muzejní vzhled, většina domů je stále obydlena a nachází se v soukromém vlastnictví. Nejsou tedy pouhou připomínkou historie, ale živou součástí města.

Neopomenutelnou součástí Zvědavé uličky je i Šaldův statek, jehož historii samozřejmě nemohu opomenout. Šaldův statek se nachází na východním rohu dolní části Zvědavé uličky, a jelikož je to první dům na jejím začátku, rozhodně ho nemůžete přehlédnout.

První zmínky o tomto statku se datují už do roku 1732. Od té doby byl několikrát přestavován a rekonstruován. Za zmínku by tu znovu stál velký požár Jilemnice v roce 1788, při němž statek sice celý nevyhořel, ale pravděpodobně byl trochu poškozen a poté částečně opraven. V té době pravděpodobně došlo k výměně původních došek šindelem. Opraveny byly i některé původní trámy, omítka či okenice. Základní konstrukce však zůstala původní.

Na přelomu 19. a 20. století usedlost získala rodina Šaldova. Ti tu žili po několik generací, pěstovali zeleninu, chovali dobytek a statek celkově využívali. To se ale změnilo v roce 1984, kdy jeho majitelé odešli raději do novostavby, protože statek už byl starý, nepohodlný a neprošel zásadní rekonstrukcí. Od té doby statek výrazně chátral, začala padat omítka, trámy byly ztrouchnivělé a střecha se na několika místech propadala. V letech 1997 až 1999 se statku naštěstí dostalo záchrany a prošel novou rekonstrukcí. A to vcelku důslednou. Celý statek byl trám po trámu, šindel po šindeli rozebrán a přesunut o necelých 30 metrů blíže ke Zvědavé uličce. Samozřejmě s vyměněnými trámy – pouze těmi poškozenými, ty v dobrém stavu byly zachovány.

Rekonstrukce probíhala pod pečlivým dohledem památkářů, kteří dbali na to, aby se používal správný původní materiál a statek si tak zachoval svůj původní vzhled. To se jim velmi povedlo, jelikož výsledkem je dům věrný své podobě z konce 19. století. Zde se dokonce můžete podívat i dovnitř, nečekejte však muzeum. V přízemí je stylově zařízená restaurace a patro slouží jako obytný prostor.

Dnes je Zvědavá ulička součástí městské památkové zóny Jilemnice, což zajišťuje zachování jejího jedinečného historického rázu. Některé domy jsou dokonce samostatně zapsány na seznamu kulturních památek. Zvědavá ulička je skutečně unikátní – stále zde žijí lidé, a tak skvěle propojuje historii se současností. Její návštěva je tedy vskutku okouzlujícím zážitkem. Na první pohled se možná může zdát dokonce i jako docela všední ulice, ale jakmile si začnete všímat detailů a vzpomenete si na její historii, celá ulička se vám zjeví ve zcela novém, fascinujícím světle.

Julie Marečková
redakce@vrchlabinky.cz