Běh na Žalý – utrpení a radost v jednom

Závod byl založen v roce 1966 a vypadal tehdy úplně jinak, než jak ho známe dnes. Nebyl otevřen pro širokou veřejnost, start byl v intervalech a závodníci si dokonce museli cestu hledat sami!

Ale zpět na úplný začátek. Právě v roce 1966 hledal Jaroslav Honců, trenér Dukly Liberec a reprezentačního týmu lyžařů Československa, způsob, jak otestovat zdatnost svých svěřenců. Potřeboval zjistit, jak jsou připraveni na zimní sezónu, a běh do vrchu mu připadal jako lepší ukazatel zdatnosti než pouhé běhání po rovině.

Za první oficiální ročník Běhu na Žalý je však považován až závod v roce 1968, kdy byl ustanoven oficiálním testem české reprezentace. Vyšlo totiž najevo, že na rozdíl od běhů po rovině na atletické dráze tento závod mnohem lépe ukazuje připravenost závodníků na zimní sezónu. Nešlo v něm však pouze o fyzickou zdatnost, velkou roli hrála i strategie. Neexistovala totiž žádná pevně stanovená trasa kudy běžet, sportovci si ji tedy museli hledat sami. Často bylo nutné rozhodovat, zda se vyplatí vzít zkratku přes podmáčené louky, nebo zvolit delší, ale pevnější cestu.

V této době závod tedy zdaleka nevypadal tak, jak ho známe dnes, a tím to zdaleka nekončí! Nahoře na Žalý u rozhledny byste žádný cíl nenašli. Nacházelo se zde pouze kontrolní stanoviště – potvrzení, že jste skutečně doběhli až nahoru, a trpká připomínka, že jste pouze v polovině závodu. Ano, ačkoli se to zdá neuvěřitelné, cíl se nacházel až v Jilemnici na stejném místě jako start. Doběhnout na Žalý bylo tedy jen půlkou cesty. Závodníci se tam otočili a se stejným odhodláním (a možná ještě bolavějšíma nohama) běželi zpět do Jilemnice. Až v roce 1970 se organizátoři rozhodli, že je to zbytečné utrpení, které výsledky moc neovlivní. Start se také přesunul z Jilemnice o kus dál – do Hrabačova k Jarmaře. Na start u Jarmary stále vzpomíná mnoho lidí. Pro Hrabačov to byla téměř událost roku, kam se přišli podívat snad všichni z okolí.

Dalším milníkem je rok 1977, jubilejní ročník, jehož organizace již spadá pod klub ČKS SKI Jilemnice. Závod je označen za veřejný přespolní běh – může se tedy zúčastnit kdokoli, kdo si troufá a chce si poměřit síly s profesionálními sportovci. A že jich bylo! Na start se postavilo dvakrát tolik účastníků než loňský rok. V průběhu následujících let se stále pozměňovala pravidla. Byly přidány kategorie žen, dorostenek a dorostenců, kteří běhali kratší verzi trasy – pouze na Křížovky. Toto uspořádání však vydrželo pouze chvíli, o tři roky později byl totiž cíl na Křížovkách zrušen.

S dalšími ročníky však přichází další změny. Ruší se intervalový start – místo toho se zavádí hromadný a zase se přesouvá start. Tentokrát už do Jilemnice na náměstí, odkud se startuje až dodnes. Pro větší popularitu celé akce se před hlavní závod přidává i lízátkový běh pro malé děti. Závod si tak teď mohou užít nejen rodiče, ale i jejich ratolesti.

Lízátkový běh je závod pro ty nejmenší a jedná se tak o jeden z nejkouzelnějších a nejroztomilejších momentů z celého dne. Děti se smějí, často ani nevědí, že běží závod, a všichni rodiče hlasitě fandí. Trať je velmi krátká, jen pár metrů okolo náměstí, ale pro spoustu dětí je to obrovský výkon a velký zážitek. Samozřejmě, občas se to neobejde bez pláče, když některé z dětí ztratí botičku nebo upadne na tvrdou zem. Hlavní však není vyhrát, ale zúčastnit se, a když děti v cíli dostanou do ruky lízátko, jejich rozzářené oči potvrzují, že odřeniny na kolenou už nejsou problémem.

Teď však zpět k hlavní události celého dne – samotnému běhu do vrchu. Zatímco první ročníky byly nefalšovaným bojem v neznámém terénu, dnešní trasa je jasně daná, ale o nic méně náročná. Účastníci startují na Masarykově náměstí a prvních pár set metrů vede trasa ulicemi města, kde se běžci proplétají mezi domy a diváky. Jeden kilometr po startu konečně opouštějí město a přes Žlábek míří směrem na Valteřice. Odtud běžci pokračují na Křížovky, kde občas bývá přichystané občerstvení, například voda nebo energetické nápoje. Trasa dále vede po žlutě značené turistické cestě až nahoru k rozhledně. Délka celé trasy je 9,5 kilometru se součtem stoupání 646 metrů. Skoro celou cestu běžíte pouze do kopce.

To nejtěžší a nejdelší stoupání se nachází na úplném konci závodu. Po krátkém odpočinku seběhem dolů na Křížovky, kdy už mají v nohách přes osm kilometrů, přichází ta nejnáročnější část. Kousek stoupají po asfaltce, poté zabočí doleva a ocitnou se na krásné louce. Všude kvete luční kvítí, a když je krásný den, nad hlavami svítí teplé podzimní slunce. Pro závodníky to však taková krása jako pro jejich fanoušky není. Běh po trávě je mnohem náročnější než po silnici, obzvlášť do kopce. Mnozí proto přecházejí do rychlé chůze, předklánějí se a opírají se o kolena, zatímco se snaží překonat úmorné stoupání po louce. Běh je pro ně v tomto úseku téměř nemožný. Jakmile se však dostanou do stínu stromů a na pevnější cestu, zase zrychlují. I když je píchá v boku a sotva popadají dech, znovu se rozebíhají. Jejich odhodlání a vůle dokončit tento závod jsou čím dál silnější, čím více se blíží k vytouženému cíli. Tam se po doběhnutí mohou občerstvit a dopřát si zasloužený odpočinek.

Zatímco se pravidla i trasa v průběhu let měnily, jedno zůstává stále stejné – láska ke sportu, duch závodu a dnes již obrovská tradice. Jedním z nejvýraznějších symbolů tohoto lokálního závodu je putovní pohár ve tvaru rozhledny na Žalý. Je vyrobený z lipového dřeva a po jeho obvodu se zasazují kovové štítky se jménem vítěze. Tento pohár tedy není pouhou trofejí, je součástí tradice a zároveň fyzickou připomínkou, kam běžci po celý závod míří.

Žalý je tak pro závodníky nejen destinací, ale také symbolem jejich úsilí a vytrvalosti. Samotná rozhledna, která vévodí vrcholu, má svou bohatou historii sahající až do roku 1892. Původně byla na Žalý postavena dřevěná rozhledna, kterou nechal vybudovat hrabě Harrach. Byla však jen dočasná a o sedm let později ji nahradila kamenná věž s celoročním provozem. V roce 1904 byla navíc doplněna o horskou boudu. Rozhledna je vysoká 18 metrů a na její vrchol, odkud se nabízí jedinečný kruhový výhled na Krkonoše, Podkrkonoší i Jizerské hory, vede 89 schodů. Pro běžce se však stává něčím víc. Doběhnout k ní znamená, že utrpení končí a vy jste vyhráli. A pro ty nejlepší je to navíc místo, kde se zapíší do historie a jejich jméno se objeví na dřevěném poháru.

Ať už jako závodník, nebo jako fanoušek, nenechte si ujít tento jedinečný závod, kde se snoubí sportovní výkon s historií a krásou přírody. Přijďte podpořit své blízké, vychutnat si závodní atmosféru a třeba se i sami zúčastnit. Běh na Žalý se koná v sobotu 20. září 2025 a start je tradičně na Masarykově náměstí v Jilemnici!

Julie Marečková
redakce@vrchlabinky.cz
Foto: ČKS SKI Jilemnice