Třetí hartecké putování do minulosti zamířilo na Berlín a Liščák

Ani třetí ročník oblíbené akce netrpěl nezájmem účastníků, kterých se sešlo skoro osm desítek. Ve středu 15. června nebyl ale poprvé sraz v samotné Hartě, ale na točně autobusu „na Berlíně“. „Za dvě předchozí putování jsme Hartu s panem Loudou prošli už doslova křížem krážem a tak jsme se tentokrát domluvili, že si projdeme Berlín a Liščí kopec – dnešní součásti Vrchlabí, které ale historicky patřily právě pod Hartu,“ vysvětluje předseda Spolku pro Hartu Dušan Vodnárek.

První překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat. Už na místě srazu odhalil Jiří Louda přítomným, že Berlín se původně neříkalo celé dnešní ulici Luční, která vede údolím potoka Bělá, ale jen její počáteční části, kde dodnes stojí dřevostavby, postavené ve 40. letech firmou Stolzenberg pro střední management fabriky, která rozjížděla výrobu pro německou Luftwaffe. Právě podle těchto domků se tu začalo říkat „na Berlíně“, a to přesto, že šlo o typové domky nikoli z hlavního města Velkoněmecké říše, ale od bytového družstva Neue Heimat (Nový domov) z Liberce.

Další cesta vedla právě mezi těmito domky pěšinou v lese, kterému se kdysi říkalo Kieferwald (Bor). Název se zřejmě jen tak nevrátí, protože dnes v lesíku neroste borovice ani jedna. Pěšina ústí na vrcholu Liščího kopce, kde vyprávěl Jiří Louda o původu domu v areálu ZŠ Školní, kterému se říká „Finančák“ – nikoli podle finančního úřadu, ale podle německých pohraničníků, kteří tu získali své sídlo, aby po záboru Sudet mohli střežit nedalekou hranici mezi Říší a Protektorátem Čechy a Morava.

Po vršku Liščího kopce se pak výprava vydala směrem k Hartě kolem posledního ze zdejších kdysi mnoha jezírek, která vznikla jako prohlubně po těžbě cihlářské hlíny, až k nejstarší části Liščího kopce, původní hospodářské tvrzi Fuchsberg. Od války zde hospodaří rodina pana Kalenského, který přítomným vyprávěl, co věděl o minulosti stavení i předchozích obyvatel – rodiny Lorenzovy – od své maminky, která sem přišla s rodinou po odsunu německy mluvících obyvatel Vrchlabska.

Velkou pozornost pak v loděnici Sokola Harta u Labe, kde se konalo závěrečné společné posezení, budila výstava historických snímků Berlína, Liščího kopce a Harty, které se podařilo Spolku pro Hartu sesbírat. Spolek pro Hartu sbírá dál dokumentaci Harty, Liščího kopce i Berlína, vděčný je i za fotokopie a skeny. Spolu s Jiřím Loudou chystá vydat v roce 2023 nebo 2024 (v závislosti na tom, jak se podaří získat dostatek finančních prostředků) knížku o historii těchto dnešních vrchlabských čtvrtí. „Budeme rádi nejen za finanční podporu, ale spolu s Jiřím Loudou doufáme také v další vzpomínky pamětníků, které by chystanou publikaci mohly obohatit,“ říká Dušan Vodnárek.

text a foto: Jakub Kašpar