Tajemná zákoutí cesty krve aneb Návštěva laboratoře ve vrchlabské nemocnici

Celý proces začíná v odběrové ambulanci Nemocnice Vrchlabí, které vládne usměvavá sestřička Drahoslava Vaníčková, které její kolegyně familiérně říkají Drahuška. S každým mile pohovoří a vytvoří příjemnou atmosféru, což je důležité především u těch, kteří odběr krve právě nemusí a z pohledu na krev se jim nedělá dobře. Nejprve si však Drahuška musí přečíst lékařské zadání. „Přečtu si papír od paní doktorky, abych se dozvěděla, jaké má požadavky. Jestli se bude odebírat krev pro vyšetření krevního obrazu, sedimentace či biochemie nebo pro zkoumání ředění krve. Podle toho vím, kolik budu potřebovat odebrat zkumavek. V mnoha případech si pacient nosí na rozbor i ranní moč,“ říká. „Zadám si pacienta do počítače a vytisknu příslušný počet štítků na zkumavky,“ pokračuje.

Když udělá potřebnou administrativu, jde se na věc. Drahuška prohlédne pacientovi předloktí a vybere si ruku, z níž bude krev odebírat. Poté paži zaškrtí, potře dezinfekcí a šup. V mžiku máte jehlu v paži a do přikládaných zkumavek vám vytéká rudá tělní tekutina. Než se vzpamatujete, je hotovo. Na Drahušce je vidět její mnohaletá praxe a precizní postup, ze kterého se stala rutina. V nemocnici pracuje již od roku 1971 a pacientům tak slouží přes půl století. Denně zde odebere krev zhruba 30 až 40 pacientům, kteří sem chodí samozřejmě nalačno v čase mezi 6. hodinou ranní až 10. hodinou dopolední. „Ještě polepím zkumavky vytisknutými štítky a pošlu to o dům dál,“ říká s úsměvem na rozloučenou.

Tím „o dům dál“ Drahuška myslela laboratorní místnosti, v nichž se odebraná krev i moč analyzují. Laboratorní trakt s odběrovou ordinací sousedí a zabírá velkou část suterénu nemocnice. Přestože jsme sem zavítali uprostřed léta, v přilehlých prostorách se buduje a rekonstruuje. Vrchlabská nemocnice v posledních letech jako na běžícím pásu otvírá nová oddělení a nejinak tomu bude i letos na podzim, kdy se v sousedství laboratoře finalizuje nové oddělení následné intenzivní péče.

Ale zpět do laboratoře. Vcházím sem právě v okamžiku, kdy do ní přichází i „laboratorní kurýr“, který ve speciálním termoboxu přináší vzorky na analýzu, které sváží od lékařů z okolí. Vzácné zásilky se ujímá jedna ze zdejších laborantek. „Tady právě třídíme, co nám dovezl řidič z jednotlivých obvodů. U vzorků kontrolujeme, zda nám dodali vše a se všemi náležitostmi na žádankách, jako je čas odběru a tak dále. Na žádance pak vidíme, co si přejí lékaři vyšetřit. Kolegyně si to tady dá do stojánku a já to všechno kontroluji a zapíšu do počítače,“ říká Kateřina Přeučilová, odborný pracovník v laboratoři. Jedná se o rodné číslo pacienta, čas odběru, kontrolu pojišťovny či diagnózy. „Podle razítka na žádance pak víme, který lékař o vyšetření žádá a komu máme zaslat výsledkový list,“ dodává Kateřina. „Uvedení času odběru krve je důležité z důvodu, že některé analyty mají různou stabilitu a pokud je vzorek starší, už nemusí být použitelný.“

Záběr laboratoře ve vrchlabské nemocnici je vskutku velký. „Děláme zde přibližně 80 různých testů. Co tu nevyšetřujeme, posíláme do smluvní laboratoře,“ vypočítává její šéfka Martina Wirthová. „Děláme tady většinu základních věcí z biochemie, ionty, jaterní testy, tuky, ledviny, cukr, srdce, štítnou žlázu, ale neděláme třeba nějaké vitaminy nebo serologické protilátky,“ doplňuje ji její kolegyně Kateřina.

V následujících desítkách minut procházíme jednotlivá pracoviště, která se liší podle svého zaměření nebo druhů šetření, jenž se s odebranými vzorky provádí. Jde například o hematologii, biochemii, močovou laboratoř a místnosti se kde provádějí další speciální analytická vyšetření.

Například na hematologii se vyšetřuje krevní obraz a provádějí zde koagulační vyšetření, která se používají k zjištění, jestli pacient nemá poruchu srážlivých faktorů. U krevního obrazu se vyšetřují mimo jiného tři základní parametry – červené krvinky, bílé krvinky a krevní destičky. „Je zde velice důležité sledovat počty jednotlivých parametrů. V případě odchylek od normálu sledujeme krvinky podrobněji pod mikroskopem. Naším úkolem je například upozornit lékaře na podezření na možné choroby, ať už to bývají mononukleózy u dětí, různé druhy anémií nebo pak závažnější nemoci typu leukémií. V případě jakéhokoliv podezření, odesíláme vzorek na vyšší pracoviště ke konzultaci,“ říká laborantka na úseku hematologie, Jana Kultová.

Důležitou pomůckou pro analýzu odebraných vzorků jsou centrifugy, díky kterým dochází k rychlému a snadnému oddělení jednotlivých složek krve. „V rámci centrifugace se může oddělit krevní sérum a nebo krevní plazma, záleží na tom jestli centrifugujeme sraženou krev nebo krev, která je ošetřena protisrážlivými činidly. Různé otáčky v centrifuze pro různé vzorky jsou dány tím, že jednotlivé analyty mají různou molekulovou hmotnost a my potřebujeme něco vycentrifugovat méně a něco více,“ doplňuje laboratorní asistentka Veronika Fedorišková.

Na biochemii pro změnu dochází u odebrané krve či dodané moči ke stanovení množství chemických látek, díky kterým je možné zjistit stav ledvin, jater, minerálů nebo třeba poškození srdce v případě infarktu. Pravidelně v laboratoři vyšetřují vzorky diabetiků z diabetologických ambulancí nebo třeba hormony štítné žlázy z endokrinologických ambulancí. Nastavit zrcadlo vaší životosprávy může vyšetření cholesterolu a dalších parametrů tukového metabolismu.

Ať nakouknete do jakékoliv místnosti ve zdejší laboratoři, naskytne se vám pohled na moderní analyzátory. Komunikace mezi obsluhou a analyzátorem je velice snadná, protože veškerou informaci o tom, co má přístroj zkoumat a vyšetřit si načte z čárového kódu, který se nachází na každé zkumavce. „V analyzátoru do zkumavky zajede jehla, která nasaje vzorek. Ten pak v kyvetách, ve kterých probíhají jednotlivé reakce, smíchá s reagenciemi. Každá zkumavka se do přístroje musí otevřít, jinak by se nám zlomila jehla,“ říká Veronika. Délka, po kterou jsou vzorky v jednotlivých analyzátorech, se také liší. Některé biochemické metody trvají 10 až 15 minut, imunologické si žádají 20 až 25 minut.

A jak se hodnotí výsledky? „Když analyzátor vyhodnotí výsledky, tak je zkontroluji. Podívám se, jak vychází i s ohledem na předchozí laboratorní vyšetření. Máme tady dvě úrovně kontroly, první je laborantská a druhá vysokoškolská. Poté výsledky odchází elektronicky lékaři. Když je výsledek u vzorku významně mimo normu, máme zde danou tabulku kritických hodnot a takové případy hlásíme telefonicky co nejdříve příslušným lékařům,“ říká poslední laborantka přítomná na provozu během mé návštěvy, Klára Kunce.

Komunikace v laboratoři se děje skrze laboratorní informační systém a tento systém komunikuje s každým přístrojem, který v laboratoři je. Když jsou výsledky schváleny, jdou do nemocničního informačního systému. Tam si příslušný výsledek pak najde lékař, který si vyšetření zadal a podle něj pak postupuje v léčbě pacienta. Pokud si zadává rozbor krve obvodní lékař, výsledky má zpravidla k dispozici papírově následující pracovní den, elektronicky pár minut po samotném vyšetření v laboratoři.

Oddělení vrchlabské laboratoře je ryze ženským kolektivem. Panuje v něm družná, ale zcela soustředěná atmosféra. Jednotlivé laborantky mně detailně vysvětlily, co a proč dělají a jaké jsou postupy. Zkrátka, nechaly mě nakouknout do jejich kuchyně. A řeknu vám, analýza krve na mě působila jako alchymie, ale je to naprosto precizní a přesná metoda analýzy, která o nitru člověka poví víc, než všechno ostatní.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Milota Kubíčková