Kleč postupuje, vzácné rostliny ustupují. KRNAP hledá, kde zasáhnout

Na vrcholu Studniční hory v nadmořské výšce kolem 1550 metrů se rozšiřuje především borovice kleč a vřes. Správci parku sledují běžně nepřístupné území téměř dvě desetiletí.

„Dlouhodobá sledování potvrzují postupné změny ve složení a rozšíření jednotlivých druhů rostlin. V posledních deseti let se změny urychlují, vidět je to tady zejména na kleči,“ uvedl mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný.

Za změnami stojí kombinace několika vlivů. Odborníci poukazují především na rostoucí teploty, častější horké a suché období, úbytek sněhových srážek a změny v rozložení deště. Dlouhodobý monitoring KRNAP už dříve ukázal, že klimatická změna vytváří lepší podmínky pro šíření dřevin i do nejvyšších partií hor. Krnap

Otevřený prostor potřebují vzácné druhy

Krkonošská arkto-alpínská tundra má několik podob. Nejvyšší partie tvoří lišejníková tundra, pod ní leží pás travnaté tundry a v ledovcových karech se nachází květnatá část. Právě travnaté oblasti nyní patří k nejpozorněji sledovaným.

„Nejde pouze o to, že hřebeny budou vypadat trochu jinak. Zarůstání může znamenat úbytek prostoru pro druhy, které jsou vázané na otevřená stanoviště, z nichž mnohé jsou předměty ochrany KRNAP dle platných Zásad péče. U některých velmi vzácných rostlin proto může být změna vegetace skutečným problémem,“ sdělil botanik Správy KRNAP Stanislav Březina.

Mezi druhy, kterým zarůstání komplikuje život, patří například všivec krkonošský. Jde o endemit, který se přirozeně vyskytuje pouze v Krkonoších. Zásady péče o národní park u něj počítají s lokálním narušováním vegetace tak, aby se pro něj zachovaly vhodné podmínky.

Testují seč, odstraňování náletů i další zásahy

Správa KRNAP proto v posledních dvou letech zkouší malé experimentální zásahy. Původní odborný plán pracoval se šesti lokalitami a metodami, mezi které patří seč, pastva, vyhrabávání staré vegetace nebo odstraňování náletových dřevin.

První pilotní práce v roce 2025 zasáhly tři místa v západních Krkonoších o celkové ploše pouhých 0,33 hektaru. Botanici tam sekali vegetaci, odstraňovali stařinu a vyřezávali náletové smrčky či borůvku. Následně sledují nejen reakci všivce krkonošského, ale také změny dalších rostlin, lišejníků a mechů.

„V letech 2025 a 2026 například probíhala pilotní managementová opatření na šesti lokalitách zaměřená na ochranu endemického všivce krkonošského,“ sdělil Drahný.

Jednou z možností do budoucna je také občasná pastva. Ze zahraničních horských oblastí existují zkušenosti, že omezení dominantních rostlin pastvou nebo sečí může uvolnit prostor drobnějším a vzácnějším druhům. KRNAP ale zatím nechce podobné zásahy zavádět plošně a nejdříve vyhodnocuje výsledky experimentů.

Kleč má na hřebenech i lidskou historii

Situaci komplikuje také minulost Krkonoš. Borovice kleč se na hřebenech uměle vysazovala už od konce 19. století, mimo jiné kvůli ochraně půdy. Později se ale ukázalo, že husté porosty mohou vytlačovat světlomilné druhy vysokohorské přírody. Správa KRNAP proto na některých místech uměle vysazenou kleč od 90. let prořezává.

Výzkum změn na hřebenech pokračuje. Ještě letos v září se vegetaci krkonošské tundry věnovala také mezinárodní odborná konference o dopadech měnícího se klimatu v Krkonoších, kde Stanislav Březina prezentoval aktuální změny vegetace na české straně hor.

Cílem podle správců není zastavit přirozený vývoj celé tundry. Potřebují především získat dostatek dat k rozhodnutí, na kterých místech bude zásah nutný pro zachování unikátních druhů a kde naopak může příroda pokračovat bez lidské pomoci.

(bog, ČTK, tz-rdr)
redakce@vrchlabinky.cz
Foto: Michal Bogáň a KRNAP