Jiřina Tauchmanová: Je důležité nepodlehnout módnímu diktátu

Popište mi prosím váš dnešní outfit.
Můj dnešní outfit je napůl pracovní. Mám na sobě svetřík a své ikonické široké kalhoty se zvýšeným pasem, kterých se nemůžu nabažit. Jsou pohodlné, dobře vypadají, a ještě k tomu jsou teď moderní. Zkrátka vše v jednom!

Přizpůsobujete své outfity tomu, jak se ráno cítíte? Případně tomu, jak byste se cítit chtěla?
Vždy tomu, jak bych se cítit chtěla. Myslím, že každý z nás by se měl oblékat tak, aby se cítil dobře. Proto všem radím – připravujte si oblečení na druhý den již večer. Ráno si většina z nás ráda pospí, maminky vypravují děti do školek a škol a na promýšlení outfitu tak nezbývá čas. To je velká škoda, protože obléct se do něčeho pěkného je skvělý začátek dne.

Na vašem webu píšete: ,,Každá nová kolekce je vyjádřením mého já…“ Do čeho se to v kolekcích propisuje?
Úplně do všeho – do modelu, tvaru, materiálu a také do barev, které jsou pro mě nosné. V průběhu procesu tvoření se totiž dostávám do stavu, ve kterém jako bych ve vzduchu chytala nitky či vlákna, řekněme nápady, a z nich tvořila. V tu chvíli se od všeho oprostím, uvolním se a všechny myšlenky, které ke mně přicházejí, vkládám do tvorby. Tím vznikne model, který je vyjádřením mého já. A stejně tak je tomu i při tvorbě autorského skla, které se v současné době také věnuji.

Citace dále pokračuje: „…představ o módě a vztahu k ní.“ Jak se tohle měnilo v průběhu vašeho života?
Neřekla bych, že by se můj vztah k módě v průběhu života nějak zásadně měnil, spíše se postupně prohluboval a vlastně stále prohlubuje. V současné době naplno vnímám, jak nádherná záležitost móda je. Je právem považována za umění.

Popsala jste mi, jak se cítíte při tvorbě kolekce. Popište mi prosím proces vytváření oděvu na míru.
Vždy si klienta pečlivě vyposlechnu, abych zjistila, co od oděvu potřebuje a očekává. Když už se vytváří oděv na míru, měl by splňovat většinu klientových požadavků. Až poté, co si dotyčného „přečtu“, poznám blíže jeho styl a způsob myšlení, přistoupím k samotnému navrhování a hledání materiálů. Obvykle dělám nadčasové variabilní oblečení, například vícedílné kostýmy, které lze navzájem kombinovat. Poté ženy učím, co si mají ke kostýmu dokoupit za doplňky, aby se k němu barvou i tvarem hodily, a co si naopak rozhodně kupovat nemají. Někdy se bohužel stane, že klientovi či klientce nedokážu vyhovět.

A to se stává v jakých případech?
V takových, kdy klient tvrdě vyžaduje něco, co jde proti všemu odbornému, profesnímu a vizuálnímu. Často klientky například přicházejí s tím, že si chtějí nechat ušít jedny univerzální šaty na odpoledne, na večer, do divadla, do práce, na nákupy, na dovolenou… To, co je univerzální, nestojí upřímně za moc. Většina klientek si to ale nechá vysvětlit a na základě toho pak na oděv pohlížejí jinýma očima. Každý z nás by si měl uvědomit, že první dojem udělá jen jednou. Ráno nikdy nevíte, s kým se ten den potkáte a jak důležitý pro vás onen člověk bude. To, jak se oblékáme, o nás hodně vypovídá, a měli bychom na to dbát. Estetické cítění neboli vkus má nízké procento populace. Pak to dopadá tak, že člověk vejde do prvního obchodu a prodavačka, která módě a stylistice rovněž dostatečně nerozumí a jejím hlavním cílem je prodat, odkývá, že to dotyčnému sedí. Málokdy se mi líbí, jak chodí lidé oblečení. Největší tragédií jsou tepláky. Ty do denních outfitů prosím nepatří!

Plánovala jsem se vás v průběhu našeho povídání zeptat, jestli se dokážete ubránit hodnocení toho, jak jsou ostatní lidé oblečení. Tak už znám odpověď.
Ne, tomu se ubránit nedokážu, je to jistá profesní deformace, ale svůj názor sděluji pouze na vyžádání. Chápu, že ne každý má vkus, případně možnosti si koupit to, co chce. I za malé peníze se ovšem dá v módních řetězcích vkusně obléci, není nutné nechávat si šít oděv na míru. Je důležité mít v šatníku několik kvalitních kousků, které jsou vzájemně kombinovatelné. Každá žena by měla vlastnit bílou košili nebo halenku, černé sako, kalhotový nebo sukňový kostým a několik triček. Jsem zastánkyní udržitelné módy. Je lepší koupit si jednu kvalitní věc, tu nosit do ošoupání a poté si koupit další, než mít komínek dvaceti trik a stejně je nenosit. Abych se ale vrátila k vaší otázce – rozhodně nikoho za to, jak se obléká, neodsuzuji. Jen bych ráda požádala všechny, kteří jezdí do zahraničí, aby se nad oblékáním trochu zamysleli. Nereprezentují jen sami sebe, ale i naši českou společnost.

Na svém webu uvádíte, že se na vás obracejí sebevědomí lidé, kteří vědí, že jim dáte to, co potřebují. Ti nesebevědomí se na vás neobracejí? A není to škoda? Přeci jenom lze právě skrze oblékání se sebevědomím pracovat.
Většina mých klientů zastává pracovní pozice, u kterých je přímo nutné být zdravě sebevědomý. To ale neznamená, že mají sebevědomí i v oblasti módy. Každý jsme jedinečný. Někdo umí skvěle uzavírat obchody, ale neví, jestli si vzít do společnosti sako, žaket, nebo frak. Stejně tak i velmi úspěšné manažerky se často cítí nejisté, co se oblékání týče. A právě tito lidé se na mě obracejí. Navrhnu jim oblečení, vyberu vhodné barvy a oni pak získají sebevědomí v další oblasti svého života. Znovu jsme u toho, že je důležité cítit se v oblečení skvěle. Šaty dělají člověka. Mnoho žen si je nejistých v kombinování barev. Moje rada zní: nejjednodušší je řídit se přírodou, sledovat, které barvy kombinuje příroda v jednotlivých ročních obdobích. Na jaře jsou to svěží barvy, něžné tóny sněženek a kvetoucích stromů – světle zelená, bílá, jasně žlutá, světle růžová… V létě jsou to naopak syté tóny rudých růží, slunečnic, rozkvetlých luk. Podzim nám přináší barvy zabarvené do hněda, jedná se o tmavé odstíny žluté, oranžové, bordó, zelené. Zima je zase o kombinaci bílé, šedé a černé.

Vím o vás, že máte dceru. V souvislosti s tím, jak moc vizuálně založená jste, mě napadá, jestli jste s ní v jejím dětství a období dospívání nějak komunikovala o tom, aby na svůj vzhled nekladla příliš vysoké nároky, aby se přijímala? Bylo tohle pro vás vůbec téma?
Asi každá dospívající dívka má téma, které probírá se svojí maminkou. To je údělem a posláním matky. Právě ona zná své dítě nejlépe a ví, co potřebuje slyšet. Určitě jsme spolu tedy něco takového řešily, ale ne nijak dramaticky. Dcera měla od malička k estetice a módě vztah. Ráda říká, že vyrostla pod šicím strojem. Asi jsem ji inspirovala, vystudovala oděvní školu a módě se úspěšně věnuje. Byť se každá z nás zabývá trochu jiným odvětvím, naše směry se dokážou prolnout. Je skvělé, že spolupracujeme a máme i společnou kolekci Fashion my love, která se už objevila na molech. Jsem na dceru hrdá.

A co nároky na vzhled, které kladete sama na sebe? Jak se vyrovnáváte s tím, že se vaše tělo s přibývajícím věkem mění?
S oblibou používám převzatý citát: „Když je člověk krásný a chytrý, může si dovolit stárnout a radovat se z toho.“ Mám se ráda taková, jaká jsem. Všichni bychom se měli řídit tím, že není třeba mít na sobě za každou cenu módní kousek. To, že budou moderní například legíny, neznamená, že je kvůli tomu začnu nosit, když vím, že mi nelichotí. Oblečení nás má mimo jiné zdobit, máme se v něm cítit dobře a sebevědomě. Opravdu je důležité nepodlehnout módnímu diktátu a užívat si život se vším, co k němu patří.

Bio box
Jiřina Tauchmanová se narodila 10. února 1962 v Jičíně, pochází z Pecky. Vyučila se dámskou krejčovou a následně maturovala z oděvnictví na škole v Nové Pace. Získala významná ocenění ve světě módy – např. Svatební šaty roku 2004, cenu EIRENE z roku 2014 (evropské prvenství za módní tvorbu, taktéž 9. místo ve světovém hodnocení). V současné době žije a tvoří v Nové Pace. Již několik let se úspěšně věnuje také autorskému sklu, navrhuje a tvoří metodou tzv. lehaného skla. Zabývá se užitným uměním a v poslední době i šperkům, kterými doplňuje svoje módní kolekce.

Gabriela Jakoubková
redakce@vrchlabinky.cz
Foto: Jana Hozová, Ondřej Čapka, Pepíno Hurta