Pochod, na který si netroufne ani Krakonoš

První ročník zmíněného pochodu odstartoval téměř před šedesáti lety (1966) ve vrchlabské Sokolovně. Jeho prvními organizátory, a vlastně tak trochu i otci a matkami, byli svazáci ČSM Tesla. A jak poprvé trasu navrhli, tak se s malými úpravami chodí dodnes. Trasa sice zůstala stejná, ale o změny nebyla nouze. Organizace „na vlastní pěst“ svazákům dlouho nevydržela: „Hned při druhém ročníku se k organizátorům přidává tehdejší Dům pionýrů a mládeže, který se postupem času stal pořadatelem hlavním,“ uvádí v historickém okénku na svých stránkách organizátoři. Krakonošova stovka byla pouze stovkou jen šest let. V šestém ročníku už byla postavená i poloviční trasa, další rok čtvrtinová a nakonec v roce 1984 odstartoval i běžecký závod na 25 kilometrů.

Toliko k historii. A jak závod probíhá teď? „Start pochodu je ve Vrchlabí na náměstí Míru a podle vašeho startovacího čísla budete vybíhat mezi osmou a devátou večerní,“ uvádí svoje video o průběhu celého stokilometrového pochodu na YouTube Martin Dortár. „Takže první část pochodu, když máte ještě plno sil, poběžíte v noci,“ dodává ještě (video pana Dortára je celé v angličtině, nejedná se tedy o doslovnou citaci, nýbrž volný překlad – pozn. autora).

Z Vrchlabí následně závodníci pokračují přes Žalý na Rovinka a Horní Mísečky a odtamtud potom dolů do Špindlerova Mlýna. A šup zase zpátky nahoru na Lužickou, potom na Luční, skoro až k polské hranici, další velkou zastávkou je Pec pod Sněžkou. Dále trasa pokračuje: Děčínská – Pomezky – Pod Dvorským lesem – Rýchorská – Horní Maršov – Strážné a pak už konečně to krásné, vysněné, zasloužené a hlavně tvrdě vydřené Vrchlabí. To všechno musí závodník zvládnout do čtyřiadvaceti hodin.

Jen si představte ten slastný pohled shora z Jankova kopce, jak se pod vámi lesknou vrchlabské stříšky. Po stokilometrovém pochodu, u některých spíše běhu, to musí být k nezaplacení. A taky že je. Krakonošovu stovku většinou nedokončí až dvacet pět procent lidí, kteří odstartovali. „V podstatě je to nejnáročnější stovka, co v Čechách je, a lidé často dojedou na to, že nejsou dostatečně fyzicky zdatní,“ říká bývalý pořadatel Jiří Cupák.

No jo, jak to ale jeden pozná, že je připravený na takhle náročnou stovku? Na tuhle otázku naštěstí poskytuje odpověď vrchlabské „desatero“ pro stovkaře začátečníky.

Nejdůležitějším bodem je asi nevrhat se do neznámého a předem si podobné extrémní vzdálenosti nejdříve vyzkoušet „nanečisto“. Dále pak nikam se neštvat – je to ultramaraton, nikoliv sprint –, mít s sebou důvěryhodného parťáka, ale taky dobré boty, a v neposlední řadě si pořádně nastudovat trasu. Celé desatero je dostupné na stránkách Krakonošovy stovky.

„Já jsem to také šel, ale nedošel,“ říká Jiří Cupák. „Skončil jsem v Peci, bolelo mě tak koleno, že dál nešlo. Ze Spáleného mlýna do Pece jsem šel stranou,“ upřesňuje dále obrázek o obtížnosti pochodu.

Na otázku, jestli se stalo, že se v závodu někdo vážně zranil nebo ztratil, poměrně klidně odpovídá, že se to „stává furt“. Pochod má svůj emergency telefon, kam volají odvážlivci v nesnázích. Každý, kdo od pochodu odstoupí, je povinen to oznámit pořadateli. „Navíc pořadatelé na kontrole na Malém Šišáku, když vidí, že to někdo úplně nezvládá, mají za úkol ho tam tak trochu ožrat, aby nepokračoval dál,“ prozrazuje bývalý pořadatel. „Protože když dojde zhruba do poloviny trasy a pokračuje na polskou stranu, tak ho odtamtud nemáš moc jak sundat.“

Rekord z roku 2015 stále drží český podnikatel a ultramaratonský běžec Radek Brunner. Je nutno podotknout, že má na dlouhé vzdálenosti bohaté zkušenosti. Jeho osobní rekord na 24 hodin běhu je 253 kilometrů. Každopádně Krakonošovu stovku zaběhl za 10 hodin 39 minut a 12 vteřin. To je zkrátka neuvěřitelné. S průměrnou rychlostí deset kilometrů v hodině, nebo chcete-li více běžecky 6 a půl minuty na kilometr, které byl schopný udržet deset hodin v kuse, zdolal sto kilometrů s celkovým převýšením asi 3000 metrů. „On je jeden z těch běžců, co běhají ty dvousetpadesátikilometrové athénské závody. Tohle má přes jako trénink a kvalifikaci na další závody, aby ráno stíhal být doma a fungovat jako táta,“ komentuje rekordmana bývalý pořadatel Cupák.

Co k tomu zbývá říct. Krakonošova stovka je prostě vyšší dívčí, ačkoliv se dá jít o dost pomaleji, sto kilometrů na jeden zátah není sranda jakoukoliv rychlostí. Nezbývá nám než vyjádřit respekt borcům a borkám, kteří stovku dokončili. A pokud jste alespoň trochu jako já, popadne vás touha si tuhle položku na nákupním lístečku životních přání také odškrtnout. Tak kdo ví, třeba se tam napřesrok potkáme.

Antonín Kašpar
redakce@vrchlabinky.cz
Foto: Zdeněk Horák, archiv Krakonošova 100