Etiketa otevírá dveře, tvrdí profesionální průvodce jejím světem Jan Holata

Na vašem webu stojí: Pozdrav bývá nezřídka vaše první vizitka. Proč si to myslíte?
Základem etikety je umět se slušně chovat. Pozdrav, který nic nestojí a otevírá dveře, k tomu neodmyslitelně patří.

Co je to vlastně etiketa a co všechno zahrnuje?
Etiketa, která má mnoho významů, je soubor norem a tradic ustálených historií slušného chování. Určuje pravidla chování ve společnosti, která se po mnoho let vyvíjela. Hodně nám v tomto ohledu pomohly země, jako například Francie či Anglie, kde byla pevně zakotvena pravidla slušného chování.

Kdy a proč jste se rozhodl jít touto cestou?
Velkou výhodou pro mě bylo, že jsem viděl na svém tátovi, který dlouhá léta působil v oblasti restauratérství, jak se vždy uměl noblesně chovat. Od malička jsem to nenásilnou formou vstřebával. Jednoho dne, bylo to před jedenácti lety, přišla nabídla z taneční školy, zda bych uspořádal gastronomický večer spojený se společenským chováním. Rozdělen byl do dvou částí, vždy pro tři sta lidí. Dopadlo to dobře a následovalo ještě dalších šest ročníků. To už jsem věděl, že mě velmi baví podělit se s někým o své zkušenosti. Také mě okouzlily staré černobílé filmy s Oldřichem Novým, atmosféra první republiky, prostě vše, co bylo spojeno s noblesou a etiketou. Chtěl jsem, aby i v dnešní hektické době došlo k renesanci etikety a já se na tom mohl aktivně podílet. Proto už jedenáct let prostřednictvím kurzů přidávám ruku k dílu a učím etiketu. 

Slušné chování je v dnešní době poněkud upozaděno a někdy považováno za slabost. Co je toho příčinou?
Jak se říká, ryba smrdí od hlavy. Myslím si, že se na tom často podílejí média a politici, kteří zrovna nejsou vzorným příkladem slušného chování ve společnosti. My jsme si je zvolili jako reprezentanty, kteří by ale měli být dobrým příkladem. Bohužel se tak neděje a nemůžeme tedy od společnosti příliš očekávat, že bude natolik vyspělá ve slušném chování. Renesance, bohužel, zatím neprobíhá. 

Setkal jste se v praxi někdy s tím, že by se etiketa stala terčem posměchu a byla považována za zbytečnou?
Ano. Někteří byznysmeni říkají, že kdyby se chovali v této době podle všech pravidel etikety, možná by ve společnosti neuspěli. Já se ale domnívám, že je to krátkozraké myšlení. Pokud se má byznys, kde ekonomický efekt je běh na dlouhou trať, dělat dlouhodobě, slušné chování se vždy vyplatí a etiketa pomáhá i otevírá dveře. První dojem doprovázený pozdravem či poděkováním je důležitý a není určitě ukázkou slabosti, ale spíše síly.

S jakými nešvary v rozporu se slušným chováním se setkáváte nejčastěji?
Etiketu rozděluji do tří základních kapitol. Jsou to každodenní kontaktní situace, které provází pozdrav, podání ruky, dobré chování při pracovních jednáních, neskákání do řeči a podobně. Potom je druhá část zahrnující oblékání. Zjišťuji, že v tomto ohledu na tom nejsme stále ještě tak dobře oproti některým jiným evropským státům. V tom máme stále rezervy. Třetí fází, kdy se člověk nejrychleji tak zvaně odkope, je etiketa stolování. Už jenom samotné uchopení příboru je pro mnoho lidí problém, jsou v tom zakódované špatné návyky z rodiny.

Může to změnit k lepšímu nejen rodina, ale třeba i škola, nebo je to iluze?
Bohužel sami rodiče někdy neznají pravidla etikety, takže se o ně nemohou podělit se svými dětmi. Primárně by se tyto aktivity měly odvíjet od rodiny. Škola je vzdělávací instituce a žáci by se měli vzdělávat i v etiketě, aby si osvojili slušné chování. V této době by měly být tyto aktivity ze strany učitelů častější. Je to vklad do budoucna a znalost pravidel etikety by měla být součástí vyspělého člověka. Čím dříve, tím lépe.

Dříve bylo běžné, že muž v souvislosti s bontonem dával ve dveřích přednost ženě. Dnes ale kvůli jakési korektnosti a genderové vyváženosti by se to mohlo otočit proti němu. Co si o tom myslíte?
Záleží, na jakém kontinentu se nacházíme, v jaké zemi žijeme. Ty odlišnosti jsou někde mírné, jinde zase výrazné. V civilizovaných zemích je jedním z prvních pravidel společenského chování, že by žena měla mít vždy přednost před mužem, starší před mladším, nadřízený před podřízeným… Samozřejmě v době tak zvaného „sexuálního harašení“ může dojít k nepříjemným situacím, které se mohou otočit proti muži. Například z Ameriky vycházejí určitá společenská pravidla, která nejsou vždy vhodná pro Evropu.

Součástí etikety je také oblékání. Je vizitkou každého ve styku s ostatními lidmi? Kde vidíte v tomto ohledu rezervy? Sledujete, v čem lidé chodí?
V etiketě oblékání striktně rozděluji, zda jde o akci formálního charakteru či méně formálního. Na letní garden party se člověk oblékne trochu ležérněji než například na pracovní jednání. Na společenské akce by měl mít muž na sobě tmavý oblek. Ženy by měly ve večerních hodinách chodit do společnosti v delších sukních. V současné době se ale etiketa, zejména v letních měsících, rozvolňuje. Není určitě nic příjemného sedět v horkých letních dnech na pracovním jednání několik hodin v upnuté kravatě.

Mám nepříjemnou zkušenost. S někým se bavím, v tom přijde někdo třetí a bez varování vstoupí do hovoru, aniž by počkal až domluvíme. Máte podobnou zkušenost? Co to o tom dotyčném vypovídá?
Že není v oblasti slušného chování příliš pevný v kramflecích. Skákání do řeči patří mezi časté prohřešky proti etiketě a taktu. Je to dnes patrné mezi politiky, kde skákání do řeči je bohužel běžné. Lidi to vidí v televizi a politici jim v tomto směru nejdou dobrým příkladem. Nejlepší je, nechat dotyčného dohovořit a teprve potom si vzít slovo.

Mít vybrané způsoby zároveň svědčí o mentální vyspělosti daného jednotlivce, četl jsem na vašem webu. Dá se tedy říci, že mentálně nevyspělá osoba nebude mít nikdy vybrané způsoby?
Znalosti společenských pravidel by měly být součástí běžného způsobu chování. Etiketa nerozděluje lidi a neřeší, kdo je bohatý či chudý. Tuto skutečnost si občas řada lidí neuvědomuje a domnívá se, že si třeba ve svém postavení může dovolit více oproti ostatním lidem. To je samozřejmě omyl a není tomu tak. Mnoho věcí přichází s věkem, životní zkušeností a zráním člověka.

Není ten, jehož chování je přirozeně kultivované, ve společnosti spíše hendikepovaným jedincem?
Občas ano, člověka to může i vyřadit ze společenského života. Pochopitelně ten, kdo striktně a přespříliš dodržuje všechna společenská pravidla, asi nebude ve společnosti moc oblíbený. Znám to z vlastní zkušenosti. Člověk, který neví, že se věnuji etiketě a dozví se to v daný moment u stolu, začne trochu tuhnout, dívá se, jak beru příbor do ruky, začíná mě více vnímat. Při neformální společenské události není etiketa tak striktní, jako v jiných případech.

Ovlivnil vás guru etikety Ladislav Špaček? Pokud ano, v čem?
Kdybych řekl, že nikoli, lhal bych. Ladislav Špaček je ve věku mého tatínka, je to člověk, který procestoval celý svět, je bohatý o zkušenosti, které získal i po boku Václava Havla, je to opravdu guru současné české etikety. Spoustu znalostí jsem převzal od pana Špačka a zúčastnil se i jeho tří kurzů.

Ten řekl, že ho k etiketě přivedla účast na společenských akcích, kde s hrůzou zjišťoval, jak se lidé neumějí chovat. Byl to také impuls pro vás, že s tím musíte něco udělat a jít cestou osvěty?
Když jsem začínal s etiketou, tak to pro mě prvotní impuls nebyl. V době, kdy jsem studoval hotelovou školu, jezdil jsem pracovat na Pražský hrad a dělal nespočet akcí ve Španělském sále. Teprve tam jsem začal vnímat etiketu stolování a také to, co je to společenský protokol patrný při státních návštěvách. Lidé se chovali vybraně nejen u stolu, ale dodržovala se také pravidla společenské hierarchie. To byl myslím první impuls, kdy jsem začal brát etiketu vážněji.

Tento obor přednášíte na svých kurzech. Musím se zeptat, zda jste někdy udělal něco v rozporu s etiketou?
Jako průvodce světem společenské etikety řeknu, že chyby v etiketě nedělám. Někdy se jich bohužel nevědomě dopustím u své ženy. Nejsem ten dokonalý džentlmen, který jde své paní čekající v autě otevřít dveře. Snažím se to ale eliminovat. V etiketě oblékání i stolování jsem na tom myslím velmi dobře.   

Trpíte profesionální deformací? Pozorujete stále, jak se lidí chovají, co mají na sobě a podobně?
Deformace touto prací tu je a zasáhla mě bohužel velmi. Když jsem v restauraci, rozhlížím se kolem sebe. Když odcházím, tak si říkám, že je stále co zlepšovat. Když si doma zapnu televizi a dívám se na večerní zprávy začínající politickou tematikou, vidím, jak jsou politici špatně oblečení. Přiznám se, že občas přemýšlím nahlas, ale jenom doma. Etiketa mně velí být na veřejnosti taktní, nikoho neumravňuji, ani nepoukazuji na prohřešky.

Vašim otcem je známý hradecký restauratér Petr Holata. Čím a do jaké míry ovlivnil váš profesní život?
Ovlivnil ho značně. Do svých osmnácti let jsem aktivně sportoval, hrál basketbal. Do dneška si vybavuji okamžik, kdy mi můj sen profesionálního basketbalisty tatínek rozmluvil. V té době jsem to nemohl pochopit a rozplynul se mi sen profesionálního sportovce. Díky tomu, že tatínek vždy pracoval v krásných podnicích, dobře se oblékal, měl vybrané vystupování ve společnosti a i díky tomu byl oblíben, tak jsem to nenásilnou formou od něj nasával. Aniž bych si to uvědomoval, cit a láska k etiketě se ve mně pomalu začaly probouzet, na což měl táta nepochybný vliv a byl pro mě pozitivním příkladem. Jako on byl pro mě vzor, chtěl bych, abych byl vzorem i já pro své děti.

Na svého tátu jste tedy pyšný. Myslíte si, že byste se stal tím, čím jste, kdyby nebylo jeho vlivu?
To je těžká otázka. Díky tomu, že jsem vyrostl v gastronomické rodině, výběr mých studií nebyl nikterak složitý. Líbilo se mi už na základní škole, co tatínek dělal a chodil jsem mu pomáhat do práce. Později, když jsme otevřeli restauraci Duran, volba, co já jednou budu v životě dělat, byla jasná, i když mě táta do toho nikdy netlačil. Postupem času jsem ale zjistil, že mě gastronomie sice baví, ale více z té druhé strany – z pozice hosta a stolování. Proto zvítězila etiketa, která je s tím úzce spojená. Tátův vliv v mé další cestě byl ale určitě zásadní a určující, i když jsem se od praktické gastronomie odchýlil ve smyslu etikety stolování. Jsem tomu ale rád, protože etiketa mně přináší více svobody.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera