Kapela Etienne byla pro nás velká škola, říká Aleš Vejnar

Co si ti vybaví jako první myšlenka, postřeh či historka při vyslovení jména Etienne?
Velká škola. Velká škola, co se týče koncertů, produkce a managementu kolem toho všeho. S odstupem času mi přijde, že na to byl kladený větší důraz než na hudbu samotnou. Samozřejmě ta hudba to všechno začala, spojovala a určitě nás to v té době bavilo. Byli jsme nezkušení a moc rádi, že nás vzal Vláďa Šádek pod křídla a všechno nás to naučil. Myslím, že i díky tomu doteď řada lidí funguje v hudebním světě a byznysu na docela vysoké úrovni a nikdo se pak neztratil.

Vraťme se v čase nazpět. Jak v době vzniku Etienne vypadala tehdejší doba, hudba, kultura…?
Když to vidím z pozice dnešní doby, měli jsme tehdy velkou výhodu, protože to bylo v devadesátkách. Lidi byli lační chodit na koncerty, kupovat si desky, kazety nebo cédéčka. Nebyl problém vyprodat velké sály. To je v dnešní době pro spoustu začínajících muzikantů nesplnitelný sen. Tenkrát jsme udělali koncert například v Martinicích, přišlo tam 300 lidí a naplnili sál.

Čím si to vysvětluješ, že to tehdy takto mohlo fungovat a byl hlad po muzice a teď není?
Myslím, že je to více faktorů dohromady. Jednak to bylo tím uvolněním po všech komunistických restrikcích a bylo i více svobody v hudební tvorbě. Už všude nestrkali jen Michala Davida nebo Helenu Vondráčkovou. Nebyly sociální sítě a lidé se ještě chtěli potkávat s kamarády a známými po hospodách nebo na akcích. Hudba je spojovala v tom smyslu, že poslouchali podobné věci. Nejezdilo sem tolik zahraničních kapel jako v dnešní době. Také zde nebyl fenomén, kdy by každé město či vesnice dělaly městské slavnosti, kde je vstup zdarma. V dnešní době jsou lidi schopni se zúčastnit třeba deseti koncertů ročně, za které nezaplatí ani korunu, a pak už nejdou na koncert se vstupným, když to viděli zadarmo.

Ale zpátky k samotnému zrodu Etienne. Jak se to celé seběhlo?
Ještě před Etienne v úplně stejné sestavě fungovala kapela Ležák. Tu založil Vláďa Šádek. Jeho původní kapela byla Starý hadry, z nichž pak vznikly Chinaski. Na bicí v Ležáku hrál Vlastík Buchar a my jsme v té době s Vlastíkem a mým bráchou zkoušeli založit metalovou kapelu, která bude hrát Iron Maiden, Manowar... trénovali jsme i jednoho Kinga Diamonda, ale to jsme věděli, že to nikdo nezazpívá. Hráli jsme jen tak pro radost a vlastně se to nevyvinulo ani v žádnou kapelu. A právě Vlastík mi pak říkal, jestli nechci hrát na basu v Ležáku. Já jsem sice předtím na basu nikde nehrál, ale řekl jsem, že jo. První zkouška byla někde v hospodě v Lázních Bělohrad a přijel tam úplně nově i zpěvák Milan Stoupa. Dali jsme první zkoušku, pak další dvě nebo tři a už jsme jeli koncerty. A ještě než jsme vydali první desku, začalo se řešit, že bychom měli změnit název, a Michal Kraus přišel s názvem Etienne.

Jak vznikaly věci na desku?
Většinu materiálu složil Vláďa Šádek. Vytvářelo se to ve zkušebně a s naším největším hitem z té doby, se skladbou „Dáša“, přišel Milan Stoupa.

Jak tehdy reagovalo publikum ve Vrchlabí a jeho okolí na skutečnost, že tu hraje taková kapela?
No, my jsme více hráli po okolních vesnicích, kde oceňovali ten náš pivní beat. Měli jsme spoustu textů o ženskejch, o pivu. Vrchlabské koncerty přišly až s modrou érou a vyprodaná Střelnice byl velký zážitek.

Měli jste tedy první desku. Jak to pak šlo dál?
Mě potom na postu baskytaristy vystřídal brácha a já mohl hrát konečně zas na kytaru. Postupem času jsme zjistili, že pro nás ten pivní beat už moc není, a chtěli jsme to posunout někam jinam. Tím neříkám, že by venkovské hospody a tak dále bylo něco špatného, ale my jsme to tehdy už nechtěli. Poslouchali jsme jinou muziku a i sám kapelník Vláďa Šádek cítil, že bychom mohli pokračovat jiným směrem. Rozešli jsme se s Milanem Stoupou, který více tíhnul k tomuto původnímu žánru. Studoval jsem v té době na jazykovce v Trutnově, kde jsme byli ve třídě s Adamem Jánošíkem, který vystřídal Vlastíka za bubnama. Učil nás tam takovej sympatickej týpek s blonďatým hárem, Vlado Bečvář, a zjistili jsme, že zpívá a má hlas podobný našim oblíbencům z té doby jako Pearl Jam, Soundgarden a podobně. Tak jsme ho týden ukecávali, pak přišel na zkoušku a začala „modrá éra“ naší kapely s hity jako Spirála nebo Mravenčí války. Tam už pak byl vznik jednotlivých písniček více rozdělen mezi jednotlivé členy a postupně celá kapela skládala nový repertoár.

Jak na tehdejší tvorbu pohlížíš s odstupem let, tedy očima dneška?
Jsou to takové hříchy mládí. (smích) Zkrátka vzdělávali jsme se. Kdyby kapela fungovala v té sestavě o něco déle, měla by šanci hudebně vyzrát. Tehdy jsme se učili, jak skládat, jak dávat věci dohromady, aby fungovaly. Všechno bylo tak rychlý a krátký, že nám u toho chyběla koncovka. Myslím ale, že jsme všichni rádi za šanci prožít mládí na pódiích.

Etienne se brzy opět sejde na pódiu. Co si od toho slibujete?
Konečně se všichni zase uvidíme pohromadě ve zkušebně a zakončíme to pořádným večírkem na Střelnici, kde s námi zahraje naše spřízněná kapela Need of Activity.

Jaký to byl pocit, když jste na první zkoušce poprvé hrábli do strun?
Nebylo to nijak výrazně jiný než v té době, ve smyslu, že bychom to zapomněli nebo něco nefungovalo, to ne. Za zkoušku jsme přehráli dvacet písniček, a že bychom se výrazně zasekli nebo zastavili, to se nestalo, což je lepší varianta. Ideálně kdyby se nám podařilo ty písničky posunout ještě kousek dál oproti původním verzím.

Co ti účinkování v kapele Etienne dalo?
Byly to velké zkušenosti, co se týče koncertů. Jako capart nastoupíš do kapely, která někdy hraje i tři koncerty týdně. To už v dnešní době moc nezažiješ. Vyhraješ se, víš, co obnáší cestování, někdy i hraní po půlnoci, domlouvání koncertů, fungování ve studiu a tak dále. Můžeš zkoušet ve zkušebně celý rok, ale jeden koncert se rovná tak pěti zkouškám. Takže zkušenosti to byly k nezaplacení.

Kdy vás budou moci vaši fanoušci vidět a zavzpomínat si?
Bude to 2. listopadu ve Vrchlabí na Střelnici, protože tam to s touhle sestavou začalo i končilo. Do teď máme záznam našeho koncertu ze Střelnice. Tenkrát se křtila Spirála a myslím, že ten listopadový koncert bude velmi podobný.

Jiří Štefek
Foto: archiv kapely Etienne