Za každým těžkým tréninkem si představím ta nejkrásnější místa na světě

Na konci března jste byl vyhlášen Sportovcem města Vrchlabí za rok 2022. Jaké byly vaše první pocity či dojmy? Přece jen, v posledních letech toto ocenění vždy získávali jen lyžaři...
No, musím říct, že jsem tím byl hodně zaskočený a vůbec by mě to nenapadlo. Přece jen, jsem tady mezi těmi všemi olympioniky a dalšími výjimečnými sportovci… Ale po prvotním šoku mě to samozřejmě hrozně potěšilo a tím, že jsem vytrvalostní běžec, jsem si pro ten Labák přeci jenom doběhl. A navíc si vážím lidí, kteří za vyhlášením Sportovců města Vrchlabí stojí, od představitelů města přes paní Albrechtovou až po Petra Ticháčka, který celý večer vždy perfektně moderuje a vlastně i režíruje.

Kam byste mezi svými nesčetnými úspěchy toto ocenění zařadil?
Přestože mám doma již více trofejí, beru to hodně symbolicky. Není to za jeden konkrétní výkon, ale za řadu let reprezentace Vrchlabí u nás i ve světě. Labák a putovní pohár běhu do vrchu z Jilemnice na Žalý ve tvaru rozhledny jsou ty nejkrásnější trofeje, jaké mám nebo jsem měl.

Jak byste zhodnotil loňský rok a jaké závody byste z něj vyzdvihl?
Loni to bylo trochu jako na houpačce, ale co mělo, to se povedlo. Nejvíc si cením třetího místa na Mistrovství České republiky v maratonu, které se běží vždy v rámci květnového Pražského maratonu. Silniční maraton jsem běžel poprvé v životě a za medaili jsem moc rád.

Jaké máte plány pro letošní rok? Na jaké závody se chystáte?
Letos mám v plánu běžet znovu květnový Pražský maraton a potom už hodně závodů v horách, nejčastěji ze Světového poháru v běhu do vrchu. Silnice je sice fajn, ale kopce to u mě stejně vždy vyhrají.

Jak moc velký rozdíl je v běhu do vrchu a potom, když běžíte maraton?
Je to celkem odlišné. Rozdíl je podobný, jako když porovnáte rovinatou silniční etapu na Tour de France oproti náročnému výjezdu na horském kole. A přesto tu jsou univerzální cyklisté schopni vyhrávat obojí. A přesně takovýmto komplexním běžcem se snažím být i já.

Kde vůbec sbíráte motivaci a kde čerpáte energii?
Občas sám ani nevím. Ale většinou si za každým těžkým tréninkem představím ta nejkrásnější místa na světě, skvělou atmosféru a endorfiny v cíli z povedeného výkonu. Z toho „žiju“ po zbytek roku, třeba zrovna mimo závodní sezónu.

Nedávno jste se oženil. Jak se cítíte jako novopečený manžel? Ovlivňuje tato skutečnost nějak vaše sportovní výkony či soustředění?
Kromě prstýnku na levé ruce se toho zas tolik nezměnilo. Ale moc mě těší, že moje žena Julie si to tu zamilovala, a přestože pochází ze středních Čech, už je z ní správná Vrchlabačka. A jsem také rád, že ve výsledkových listinách najdete nově jméno Fejfarová.

Změnil se postupem času způsob či skladba vašeho tréninku?
Je mi 33 let a i když je těžké si to přiznat, minimálně po sportovní stránce prostě stárnu. Musím trénovat chytřeji než před deseti lety a víc si hlídat zdraví. Mám ale skvělou trenérku Jarču Grohovou, se kterou vymyslíme vždy to nejlepší možné řešení.

Co to znamená „chytřeji“?
Je to o něco méně, ale o to více efektivněji. Zároveň musím více času regenerovat.

Jak se vám líbila „kulturní vložka“ při vyhlašování Sportovce roku, kdy jste šlapal na pódiu na kole a moderátor Petr Ticháček přitom četl báseň, kterou jste napsal v den vaší svatby, a nakonec na pódium přišla i vaše manželka?
Dojalo mě to a byl jsem rád, že Julča mohla přijít na pódium, protože sama se mnou jezdí prakticky na všechny závody a bez její podpory bych jen velmi těžko zvládal skloubit sport na vrcholové úrovni a práci.

Chtěl byste něco vzkázat čtenářům Vrchlabinek?
Žijeme ve skvělém městě a v nádherném prostředí Krkonoš se spoustou možností sportovního vyžití. Tak toho každý den využívejte. A fanděte vrchlabským sportovcům.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz