World Scout Jamboree aneb Na skautský tábor přes celý svět

Co Světové skautské Jamboree vlastně je? Jednoduše jde o skautský tábor, na který se sjedou skautky a skauti ve věku od čtrnácti do sedmnácti let z více než 150 členských zemí světové skautské organizace WOSM. Akce se koná každé čtyři roky a každý skaut se jej tedy může účastnit pouze jednou v životě. Stanové město, kde skauti a skautky z celého světa téměř dva týdny společně žijí, sdílí společné zážitky či prezentují svou zemi, kulturu i pojetí skautingu, tentokrát vyrostlo v SaeManGeum v Jižní Koreji.

Poprvé se WSJ neboli World Scout Jamboree konalo roku 1920 ve Velké Británii, kde ho uspořádal zakladatel skautingu Robert Baden Powell. Od té doby se, až na pár výjimek, koná každé čtyři roky v jiné zemi. Cílem Jamboree je poznávání lidí různých národností, kultur, jazyků a náboženství. Jde o příležitost, jak poznat nové přátele, zdokonalit se v angličtině či jiném jazyce a také poznat skauting z globálního hlediska.

Český kontingent složený z mladých účastníků, dospělých vedoucích a účastníků servisního týmu byl rozdělený do několika letových skupin. Různými letovými spoji jsme se postupně dostali do Soulu, hlavního města Jižní Koreje. Naše osmičlenná skupina cestovala autobusem z Brna do Vídně, odkud jsme letěli do japonského Tokia a pak do Soulu.

Už první hodiny v Koreji začaly dobrodružně, cestou nám ztratili jedno ze zavazadel a první noc v Koreji jsme strávili v letištní hale na podlaze. Ukázalo se totiž, že část tábořiště v jihokorejském SaeManGeum je po vydatných deštích tak rozmočená, že nemáme v tábořišti kde spát. Druhý den už ale brzy ráno odjíždíme na tábořiště, kde zůstáváme v subcampu jiného českého jamoddílu, který dorazí ještě později. Kontingent každé země je rozdělený na jamoddíly a každý z nich má svůj subcamp. Cílem je, aby se účastníci rozdělili na menší skupiny, které pak sousedí s dalšími supcampy z jiných zemí. Celá česká výprava čítající 450 účastníků tedy nebyla soustředěna na jednom místě, ale menší národní skupiny byly obklopeny jamoddíly například z Japonska, Ameriky, Taiwanu, Británie a podobně.

První dny jsme neměli žádný organizovaný program a čekali jsme, až postupně dorazí všichni účastníci. Čas jsme trávili poznáváním tábořiště, seznamováním se s ostatními skauty z cizích zemí a přivykáním si na horké podnebí. Teploty se nezřídka šplhaly ke čtyřiceti stupňům, v subtropickém pásmu bylo navíc opravdu vlhko a dusno. Rychle jsme pochopili, že je potřeba se neustále hydratovat, nosit pokrývku hlavy a chránit se proti všudypřítomným komárům, pokud nechcete skončit v místní táborové nemocnici, která byla sice obrovská a hezky zařízená, ale prvních pár dní v ní pracoval z části nekvalifikovaný a z části jen korejsky mluvící personál.

Akce se zpočátku potýkala s organizačními problémy, nebyl zajištěn pořádný úklid záchodů, část tábořiště byla stále zatopená, někteří dobrovolníci servisního týmu neměli po příjezdu kde spát, účastníci se speciálními dietami (vegetariánská, veganská, bezlepková) nedostávali správné balíčky s jídlem. Například naši vegetariáni byli první dny o kukuřičných lupínkách a mléku. Tím Korejci dosáhli světového prvenství: byli totiž první, komu správu Jamboree světová skautská organizace WOSM odebrala a vzala ji do svých rukou. To sice nezahnalo všudypřítomné vedro ani komáry, ale organizace se zlepšila natolik, že konečně dorazily i kontingenty z Británie a Spojených států, které předtím odmítly své účastníky na tábořiště pustit. V úterý 2. srpna večer proběhla velkolepá zahajovací ceremonie již se všemi účastníky a Jamboree oficiálně začalo.

Jak vypadal náš program? Ráno jsme vstávali okolo šesté až sedmé hodiny, došli si na nejbližší výdej jídla pro svůj balíček. Potom začala příprava snídaně, kterou je v Koreji běžně spíše větší jídlo, nudle, nějaké maso nebo třeba polévka. Oběd je menší, typu sladké pečivo nebo sušenky. V poledne je totiž největší horko, a tak není moc chuť k jídlu. Po snídani probíhají různé programy jako třeba horolezení, survival village, dronový fotbal, vodní skluzavky a bitvy, čtyřkolky, taekwondo a desítky dalších. Další variantou jsou expostany, kde každá zúčastněná země prezentuje svoji kulturu, hudbu, zvyky nebo cokoli, čím se chce představit světu. Ve stejné části tábořiště je také hlavní pódium a foodhousy, tedy restaurace nebo stánky s občerstvením, kde se dá pořídit jídlo z jakéhokoli koutu světa. Další možností byly také aktivity mimo tábořiště, kam jel vždy celý jamoddíl společně, třeba výlet na pláž, do přírodního aquaparku nebo do přírody.

Programy nebyly povinné, a tak jsme také procházeli tábořiště a poznávali nové lidi ze všech koutů světa a trávili čas s nimi. Měnili jsme skautské šátky, trička, mikiny, klobouky, nášivky a vše možné. Poznávání lidí odjinud pro mě bylo nejoblíbenější aktivitou, přišlo mi to více naplňující než samotné zážitkové programy, i když ty byly také zábavné. Po večeři jsme šli na některý z koncertů nebo party, které se na tábořišti konaly, nebo jsme trávili čas s ostatními skauty.

V neděli 6. srpna nás z tohoto konceptu vytrhl Culture Day. Každý subcamp si připravil jednoduchý program o své zemi. Běžná byla ochutnávka tradičního jídla, ukázka tradičního tance, místního jazyka a jiné zajímavosti. Poté, co jsem si odpracoval svou službu u nás v subcampu, procházel jsem tábořiště a koukal po vlajkách zemí, které mě zajímaly, tam se vždy zastavil, pobavil se s místními, vyzkoušel připravený program a šel dál.

Večer se tábor vrátil zpět do svých kolejí běžného běhu Jamboree, ne však na dlouho. K tábořišti se stočil tajfun Khanun a my jsme byli nuceni se evakuovat do hlavního města Soulu, kam pořadatelé nějakým záhadným způsobem nacpali desítky tisíc účastníků Jamboree. Bydleli jsme na korejských univerzitních kolejích. Český kontingent strávil zbylých pár dní na vojenské univerzitě ve čtvrti Nowon. Správa univerzity nám uspořádala bohatý náhradní program, byli jsme třeba bruslit, navštívili motýlí dům, muzea, vojenské výcvikové centrum, šli jsme na výlet na vyhlídku.

Na závěr jsme se opět všichni přesunuli na fotbalový stadion z mistrovství světa v Koreji roku 2002, kde se konala uzavírající ceremonie 25. světového Jamboree. Po oficiálním ukončení akce a předání vlajky Jamboree pořadatelům dalšího Jamboree v Polsku v roce 2027 následoval koncert několika kapel dnes velmi populárního korejského popu. Celý stadion barevně svítil a blikal. Skandovalo se, zpívalo, nechyběly mexické vlny a aplaus.

Po skončení Jamboree jsme někteří ještě pár dní dále poznávali Koreu, její jídlo, kulturu, tradiční oblečení nebo místní lunapark. Procestovali jsme Soul i historické městečko Čondžu. A pak nadešel čas vrátit se domů. Že Jamboree končí, mě docela mrzelo, na druhou stranu jsem se těšil zpátky do Česka na pořádný řízek nebo alespoň něco, co nechutná po asijsku. Každopádně tábořit se skautkami a skauty z celého světa je prostě super a každé holce a každému klukovi, co skautují, to vážně doporučuji a přeji.

Antonín Kašpar
redakce@vrchlabinky.cz
Foto: World Scout Jamboree