Výročí smrti Hanče a Vrbaty. Záchranáři si připomínají Den horské služby

Smrt uznávaného lyžařského přeborníka Bohumila Hanče a jeho přítele Václava Vrbaty 24. března 1913 na krkonošských hřebenech se zapsala do povědomí nejen českých sportovců. Mezinárodní závod v běhu na lyžích na 50 kilometrů v Krkonoších tehdy tragicky ovlivnila prudká změna meteorologických podmínek. Z příjemného skoro už jarního počasí byla náhle zimní fujavice, která stála život šestadvacetiletého Hanče i o rok staršího Vrbaty.

Závod začínal za příjemného předjarního počasí, několikanásobný šampion Bohumil Hanč i dalších pět lyžařů do něj nastoupilo jen v lehkém oblečení. Pak ale přišla prudká změna počasí a před půl jedenáctou i sněhová vichřice, ve které postupně závodníci vzdávali - až na Hanče. Závodníkovi, jenž nejspíš přeslechl volání o odstoupení soupeřů, půjčil jeho přítel Vrbata kabát a čepici, ačkoli věděl, že riskuje vlastní život, a vydal se hledat pomoc.

Ani jednomu se jí ale nedostalo včas. Polomrtvého závodníka sice poblíž dnešní památné mohyly na Zlatém návrší nalezl běžec Emerich Rath, zul mu lyže, ale tělo dovlekl jen k Pančavskému vodopádu, kde je druhý pomníček. Rath potom spěchal pro pomoc na Labskou boudu. Další záchranná skupina pak nalezla umírajícího Hanče a dvě hodiny nato se našly i zmrzlé Vrbatovy ostatky. Jeho čin, na horách tak zásadní v pomoci bližnímu, se stal impulzem ke vzniku záchranných služeb a později i Horské služby.

Příběh věrného přátelství inspiroval nejen sportovce a milovníky hor. V roce 1954 napsal František Kožík o tragédii Hanče s Vrbatou román Synové hor, která se o dva roky později stal předlohou stejnojmenného filmu s Josefem Bekem a Jiřím Valou v hlavních rolích. Malou roličku v něm dostal i neúspěšný zachránce obou mužů, český Němec Rath. Jeho příběh pak dostal větší prostor v loni uvedeném filmu Poslední závod.

(ČTK)
Foto: Horská služba Krkonoše