Vydavatel Miloslav Bartoň: Jen díky podpoře čtenářů a klientů můžeme slavit

Vzpomeneš si, když tobě bylo patnáct, co jsi dělal?
Vzpomenu si často. Nastupoval jsem na místní gymnázium, o kterém jsme měli tematické říjnové číslo magazínu. Otevřeně, byl to děs. Hodně jsem se hledal. A ani místní vyhlášený gympl mě nesrovnal. Až na vysoké škole jsem se našel.

O Trutnovinkách jsi v té době určitě ještě neměl ani tucha, viď? Kdy a jak se zrodil ten nápad, že proniknete do mediálního světa?
Já vůbec neměl tušení, co budu dělat. Byly to slavné devadesátky. No a náš nápad se zrodil o deset později a bez nějakých byznys plánů a tabulek. Chodili jsme se často ven bavit a přišlo nám, že tady není ucelené médium, které by nás provedlo společností. Tak jsme ho založili.

Naplnila se tvoje očekávání, která jsi měl na začátku, kdy projekt stál na startovací čáře?
To se takto nedá říct. Mě by nikdy nenapadlo, kam až to může zajít. A upřímně, na začátku jsem moc velká očekávání neměl.

Na jaká období za těch patnáct let fungování Trutnovinek nejraději vzpomínáš?
Určitě na začátky, ale to říká každý zakladatel firmy. To bylo fakt krásný. Měli jsme půjčené počítače, jednu místnost a chodili jsme firmám vysvětlovat, že doba je jiná a že místní příběhy mají budoucnost. Přesně vím, jak vypadala první čísla a které firmy nás podpořily. Skvělý.

Kdybys měl možnost vybrat jednu věc, která by šla vrátit. O co by šlo?
Michale, s dovolením vyberu dvě věci. První a zásadní je, že bych vrátil zpět úmrtí mého nejbližšího spolupracovníka a společníka Zbyňka Kačera. Všemožně bych mu zakázal cestu na Filipíny, kde zemřel. A druhá věc, dříve bych se rozloučil s dalším „kolegou“, který firmě neskutečně škodil.

Patnáct let je už pořádná životní etapa. Jak ses za tu dobu změnil ty?
Absolutně. Stejně jak se vyvíjela značka Trutnovinky, tak jsem i já prošel změnou. Tohle se těžko popisuje, tak nějak vycítíš, že jsi dospěl, stejně jako tvůj projekt z mládí.

Když se dnes řekne Trutnovinky, co se ti jako první vybaví?
Časosběr událostí. Začátky, první klienti, zapojení velkých firem, výrazné titulky, přelomové věci, naše společné debaty o plánech a událostech. Silná místní značka.

Co výdaje na zaměstnance? Přeci jen platy lidí ve firmě spolykají dost
peněz. Přepočítáváš je často?
No jo, teď je to téma. Všichni počítají…

Už nějakou dobu ovšem nejsme jen Trutnovinky, ale přibyly Vrchlabinky a letos první narozeniny slavily také hradecké Salonky. Jak se jim podařilo zakotvit mezi ostatními médii?
Vrchlabinky jsou super, ty se okamžitě staly hlavním médiem na trhu. Je to samozřejmě dané tím, že Vrchlabí je menší město a dříve jsme tam pravidelně zaváželi Trutnovinky. Salonky se úspěšně perou ve velkém krajském městě s konkurencí. Za ten rok jsme si tam vydobyli pozici na trhu. Pomáhá nám kooperace se sesterskou televizí V1.

Skoro na každé poradě se bavíme o dalších plánech a možnostech, jak se posunout dál. Co bys chtěl, aby se nám povedlo v příštím roce?
Chtěl bych posílit naše online projekty. Právě pracujeme na nových produktech, které se objeví pro rok 2021 v ceníku. Budou to povětšinou online produkty - podcasty, online rozhovory, virtuální prohlídky apod. Vše bude využívat naší vysokou návštěvnost a vzájemně propojovat všechny naše značky.

A co koronavirus? Bude to problém?
Myslím, že to problém už je a hlavně panuje nejistota, kterou firmy prožívají. Setkáváme se s tím každý den. Odkládají se kampaně, část našich klientů má existenční problémy. Ale uvidíme, podle mě nikdo neví, jak bude vypadat trh. Dá se to jen předpokládat.

Chtěl bys na konci roku vzkázat něco našim čtenářům a klientům?
Samozřejmě bych chtěl všem moc poděkovat. Jen díky podpoře čtenářů a klientů můžeme slavit toto výročí. Jejich podpora a zájem je ta nejlepší droga na světě.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek