Už není toho dechu aneb Pro milovníky Krkonoš všech generací…

„No, a já už jsem vlastně ta třetí generace tady. No, a já to už ukončím tady,“ zasměje se odevzdaně pan Jiřička. Sedíme na zápraží chaloupky zasazené ve stráni a díváme se do kraje. Čas tu plyne jinak a po běžném shonu ani památky. Posloucháme vyprávění tohoto energetického hospodáře, který s neuvěřitelným nadhledem a nakažlivým humorem pokračuje v náročné práci a žije stejným životem i přesto, že mu je již více než 85 let. Je jedním z posledních žijících pamětníků Krkonoš. Hladí slípku, která mu spokojeně sedí v klíně. „Život na horách a hospodaření bylo fyzicky velmi náročné a dnešní lidé? Oni by snad byli schopni umřít hlady, než aby tohle dělali,“ vypráví.

Připomíná dědu, toho, který nám v dětství vyprávěl neuvěřitelné příběhy a chtěl nám předat svoje zkušenosti, ale nebyli jsme ještě dostatečně zralí, abychom si uvědomili hloubku poselství, které pro nás měl… Možná právě proto… protože existují poselství, která stojí za to šířit dál, vznikla fotokniha „Už není toho dechu aneb rozhovory s krkonošským horalem“ a stejnojmenná kampaň na platformě Donio, která má dva důležité cíle. Prvním je skrze prodej každé fotoknihy pomoci starým lidem, kteří již zůstali na světě sami a přejí si dožít důstojně doma, což zajišťuje program Doma bez obav. Druhým cílem je propojit a sblížit dnešní generace: prarodiče, rodiče a děti.

Kulturní dědictví z Podkrkonoší
Na počátku byl spolek OPEN ART, z. s., který se zaměřuje na rozvoj kulturního povědomí v oblasti Podkrkonoší. Produkční projektu a učitelka na základní škole v Libštátě, Kateřina Krejčová, chtěla zachovat poselství zdejších pamětníků a ve spolupráci s antropologem Liborem Duškem z Vrchlabí a společností TMRW.film natočili krátkometrážní dokument Už není toho dechu o jednom z posledních žijících horalů, panu Jiřičkovi. Téma milovníky Krkonoš zaujalo a promítání dokumentu spojené s přednáškami naplnilo kina nejen v Podkrkonoší.

Film také zaujal veřejnost na světových festivalech. Příběh dostal i další umělecké ztvárnění díky novopackému fotografovi Martinu Lavickému. Díky jeho dvouleté práci vznikla putovní fotografická výstava. Fotografie pana Jiřičky se starým ruchadlem, které má tak rád, se umístila i v soutěži Czech Press Photo. „Oni řeknou, že to je lehký… ale já myslím, že to chce chlapa, zkrátka ne nějaký skřítky. Ještě předloni, když mi bylo 84, jsem trochu oral, jen tak za humny, že jo, pár brázd. Vždyť s ním ruchním už pětašedesát let.“

Fotokniha, která spojuje generace
Fotokniha „Už není toho dechu…“ je přepisem více než 18 hodin rozhovorů. Díky kombinaci uměleckých černobílých fotografií a vyprávění přímo z úst pana Jiřičky je spojovacím článkem pro všechny čtenáře a otevírá s lehkostí zajímavá témata a prostor pro mezigenerační sdílení a diskusi. Pan Jiřička si zaznamenává do notýsku všechny změny za skoro poslední dekádu: „Byla tu rozdílná kulturní plodina. Byly jeteliny, různý kytky a teď je to jednotvárný. Když se řekne lesní med, tak to máte dnes odpad mšic. Ledakdo touží po tom tmavým medu a vono se to nepozná, že už není.“ (Výkaly mšic se uchytí na listech, ty sesbírají včely a udělají z toho tmavý med, pozn. autorky.)

Jeho život, ačkoliv to mnohým připadá jako utopie, nenarušují žádné technologie. V knize komentuje i těžké životní momenty o tom, proč zůstal v životě sám, a jeho zkušenosti s různými režimy od druhé světové války přes odsun Němců, nástup komunismu či vpád ruských vojsk v 68. roce: „Vždyť si to považte, jak to jde teď: „Lenin, Stalin, Putin. Jdou za sebou. Všichni, co mají -in, jsou darebáci. No to ať si říká, kdo chce, co chce, to je hotová věc.“

Doma bez obav a šance na důstojné stáří
„Já už myslím na konec… že už tu dlouho nebudu. … Já bych si moc přál, abych večer ulehl a ráno už se neprobudil. TADY. DOMA. To by bylo ideální. No to by se mi líbilo!“ sdílí s námi pan Jiřička své poslední přání. Dožít svůj život doma, jak nejdéle to půjde.

To je i impulsem pro tvůrce fotoknihy, kteří se rozhodli spojit její publikování s přispěním Nadaci Krása pomoci, na program Doma bez obav. „Cílem programu je zajistit důstojný život starších lidí, kteří již nikoho nemají, právě v domácím prostředí, a zabránit tak předčasnému a často zbytečnému umisťování seniorů do institucionální péče,“ říká ředitelka této nadace Soňa Morawitzová.

Vedoucí Muzea Krkonoš ve Vrchlabí Jakub Šimurda chce návštěvníkům zprostředkovat dokument i výstavu a doufá, že se podaří publikovat i fotoknihu a vše nabídnout i v nově renovovaném muzeu ve Vrchlabí. Za KRNAP podpoří kampaň na Doniu darováním vstupenek na všechny expozice Muzea. „Pan Jiřička je autentický a já si myslím, že to je vlastně docela zázrak, co se vše podařilo,“ říká Šimurda. Koupí fotoknihy v předprodeji na platformě Donio přispívající podpoří nejen šíření krkonošského poselství, ale mohou také darovat svým blízkých chvilku kvalitně stráveného času nad fotoknihou a zároveň podpořit i financování programu Doma bez obav a pomoct starým lidem třeba právě v Krkonoších.

Další informace k dárcovské kampani naleznete na webu https://www.donio.cz/uz-neni-toho-dechu

Barbora Bäumlová
Foto: Martin Lavický