Únorové Vrchlabinky zvou na horskou túru nebo bilancují rok Aquacentra

Ve středu 27. prosince loňského roku vrchlabské Aquacentrum „oslavilo“ první rok od svého otevření. Je tedy čas bilancovat, hodnotit, ale i podívat se směrem dopředu. Ředitel Jiří Dušek proto prezentuje výsledky návštěvnosti i hospodaření, vypočítává, jak to bude se zaměstnaneckými programy, ale uvádí na pravou míru i některé kritické příspěvky z řad veřejnosti, které byly publikované nejen na sociálních sítích.

Jako žákyně a dorostenka sbírala Ilona Erlebachová vavříny jako sjezdařka na zasněžených kopcích. Před dvaceti lety však přesedlala na jinou disciplínu, na mushing, u které se jejími parťáky stali psi. V rozhovoru popisuje, jak se k tomuto sportu dostala, co všechno obnáší, ale též vzpomíná, že ji ani nelákalo chodit na diskotéky.

Projíždět se horskými loukami na skútru je evidentně v módě. Rok co rok vychází články, jak nějaký z adrenalinových jezdců vyfasoval ve správním řízení pokutu ve vyšších desítkách tisíc za to, že svým počínáním ohrožoval zdraví krkonošské přírody. „Problém přetrvává,“ říká mluvčí parku Radek Drahný. Tomu, proč je třeba jízda na skialpech mimo povolené trasy špatná a v národním parku se nesluší, rozebírá ve svém článku Antonín Kašpar.

A věnujeme se i filmu, tedy přesněji řečeno dokumentárnímu filmu. Na posledním ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava měl premiéru i dokument Pochcánek. S jeho režisérem Janem Huškem, který pochází z Jilemnice, si Gabriela Jakoubková povídala nejen o tomto dokumentu, ale i o tom, co pro něj bylo předlohou, jak dokumentaristika vůbec funguje a jaká má pravidla.

Přestože si paní Zima zjevně dala pauzu a venku panuje nezimní počasí, přejeme vám krásné a inspirativní čtení.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Archiv Marka Malíka, Jiří Štefek, Kamila Antošová, archiv Ilony Erlebachové