U dětí dnes vidím obrovskou potřebu sociálního kontaktu, říká Ivona Čivrná
8. září 2020
Na úvod se zeptám na to, co asi zajímá stovky dětí a jejich rodičů. Jak to bude s kroužky letos na podzim a dál?
Já doufám, že standardně. Tedy že od 1. října začínáme se všemi kroužky v rozsahu, který nabízíme na webových stránkách Domu dětí a mládeže Pelíšek. Nyní jsou tam kroužky zveřejněny informativně. Od 1. září je spuštěn systém na přihlašování. To znamená, že děti si po konzultaci s rodiči vyberou kroužek, rodiče nám je přihlásí a dá-li Pánbůh a bude vše v pořádku, budeme moci vše spustit. V tuto chvíli (rozhovor proběhl v pondělí 17. srpna a byl v dalších dnech aktualizován, pozn. autora) se seznamujeme s metodickými pokyny ministerstva školství, jak postupovat, kdyby nás měla skutečně zasáhnout nějaká další vlna, kterou já samozřejmě u nás ve Vrchlabí v Domě dětí a mládeže a ani jinde nikomu nepřeji.
Kolik kroužků bude v nabídce?
Zhruba je tam nabídka nějakých 85 kroužků. A je to jako v minulosti, že kroužky, o které není zájem, neotevírám. Nicméně v každém školním roce se snažíme nabízet nějaké nové kroužky, nová zajímavá témata nebo projekty.
Jaké novinky to budou například letos?
To si právě musíte prostudovat (smích). Ne, vždycky se to mění s vývojem. Já osobně například moc fandím digitální fotografii, ale stejné je to u leteckých modelářů či keramických kroužků, máme tam kutily a populární mechaniku. Na sportu se nám otevírají kroužky, jak přichází zájem. Tanečníci budou mít také pestrou nabídku. Takže standardní věci jedeme stále, novinky je tam potřeba vyhledat, i když novinkou může pro někoho být i jen zkusit jiný kroužek.
Pokud otevíráš nové kroužky, tak potřebuješ i nové pedagogy, nebo si ti stávající rozšiřují své portfolio?
Stávající externí pedagogy si opečováváme. Máme pro ně připraven i kurz zážitkové pedagogiky. Jinak samozřejmě do našich řad zveme nové a nové lidičky. Já vždycky říkám, podej prst a sežeru ti celou ruku (smích). Takže u nás se objeví někdo, kdo má zájem, a my se mu snažíme poskytnout prostor pro to, abychom kroužek pod jeho vedením mohli otevřít.
Jak bude při kroužcích řešena hygiena a případně další požadavky stanovené vládním nařízením proti šíření koronaviru?
Samozřejmě, že všechna standardní opatření, která nám byla dána metodickým pokynem, dodržujeme. Já si nemyslím, že bychom si do této doby nemyli ruce či nepoužívali ručníky. Dezinfekční stojany, mýdla či jednorázové ručníky tady máme, větrání je zajištěno. S některými opatřeními si ale úplně poradit nejde, zvláště když si jaksi odporují a prostě jejich dodržování není v běžné praxi reálné. I s tím musíme umět pracovat. Pokud bude nařízen vstup v rouškách, bude i tady. To jsou věci, které musíme respektovat, ale já doufám, že žádná vlna k nám nepřijde, já vlastně nevím ani o té první. Pokud opravdu nejsme v karanténě ze zdravotního důvodu, z praktického hlediska nošení roušek u dětí a přehazování roušek z pytlíku do kapes jako úplně efektivní nevidím. Prostě doufám, že budeme moci pokračovat tak, jak jsme zvyklí a jak to půjde nejlépe.
Když se vrátím trošku nazpět v čase, jaké pocity jsi vlastně měla onoho pátku 13. března, když to všechno spadlo?
Měla jsem v hlavě takový vzduchoprázdno. Říkala jsem si, jestli je to špatnej sen, nebo je to tvrdá realita. Ta realita mě tam hodila hned poté. Člověk si uvědomoval, že je to věc, o které toho vlastně moc nevíme. Ten strašák byl veliký, informace byly ne zcela konkrétní. Ale pravda je taková, že se člověk trochu zastavil a uvědomil si svoji maličkost na tomto světě. Pro mě to spíš byla otázka, kdy to skončí, jak to skončí a co budu dělat, abych tomu předešla. Nošení roušek nebyl žádný problém, stejně jako další opatření. I když s dalšími opatřeními se poněkud vytrácela jistota, jestli se to dělá dobře.
Co jste v tu dobu dělali?
My jsme měli práce dost. Řešili jsme situaci s podobnými zařízeními po celé republice. Měli jsme čas uklidit, udělat projekty, zpracovávat některé materiály či nabízet činnosti po internetu. Myslím si, že jsme z toho vyšli velice dobře. Protože ta doba byla taková, jaká byla, tak děti byly přesycené. Já dnes na nich vidím obrovskou potřebu sociálního kontaktu. Pocit, že se můžu setkávat se svými kamarády a že si s nimi můžu hrát.
Nakolik ti chyběl kontakt přímo s dětmi?
Chyběl, pokud byl zakázán. Ale jakmile to šlo, otevřeli jsme kroužky, které alespoň odpovídaly parametrům, na které jsme byli nastaveni. Co jsme mohli, to jsme otevřeli. Rizikové kroužky, jako například vaření, jsme otevřít nemohli. Ale například tanečníci se s tím poprali velice dobře. Sportovci až na nějaké malé výjimky také. Formy setkávání se dělaly zkrátka trošku jinak.
Co jste dělali nyní o prázdninách?
O prázdninách jsme nespali. Jsme rádi, že jsme mohli vypustit celou plejádu táborů. Od příměstských táborů až po sportovní tábory či pobytové tábory ve Voděradech, Pařezu či na Macháči.
A co se dělo přímo zde v zázemí?
V zázemí nám probíhaly rychlovky, které musíme dotahovat. V rámci realizace výzvy MAS budujeme novou počítačovou učebnu. Takže střídavě sháníme papíry a řemeslníky, protože to nejsou jednoduché záležitosti. A momentálně připravujeme i ubytovnu pro případné rodilé mluvčí, což je také taková rychlovka, se kterou jsme nepočítali v tak krátkém časovém období. Ale my to zvládneme.
Během prázdnin jsi byla potvrzena ve funkci ředitelky Domu dětí a mládeže Pelíšek…
No, byla (smích). On se totiž nikdo jiný nepřihlásil…
Co takové výběrové řízení obnáší?
Má svoji procesní stránku, jasná pravidla. Uchazeč musí splňovat podmínku vzdělání, vypracovat koncepci rozvoje a doložit svůj zdravotní stav. Sejít se s komisí a prezentovat svoji představu o tom, jak chce zařízení vést. To jsou takové povinné věci. Jinak samozřejmě musíš vědět, co chceš. Obnáší to, že jsi schopen rozhodovat, vést lidi, řídit lidi, řešit problémy, věnovat se dětem a mít dostatek času pro to, abys zvládl samotnou práci s dětmi, ale i administrativu a vzdělávání. Já mám štěstí, že mám kolem sebe dobrý kolektiv, jsou to dobrý parťáci, fakt takoví držáci a ty problémy dokážeme řešit. Jediné, co mě dost bolí, je skutečnost, že nám skončil projekt Šablony, kdy jsme mohli mít dva spolupracovníky a já tu měla dvě skvělé asistentky. Jednu tu budu držet zuby nehty, s druhou se budu muset rozloučit. Takže i tady je samozřejmě vše o finančních možnostech a shánění peněz. Jako ředitel děláte pedagoga, manažera, plánovače, redaktora, mluvčího, organizátora, ale občas i údržbáře, stavaře, technika. Musíte být na všech frontách najednou.
Kdyby někdo v průběhu roku objevil touhu a potřebu nabídnout své služby jako vedoucí kroužku do budoucna, co má dělat?
My to vítáme. Já si pořád říkám, že ty bys nám mohl dělat „Malýho redaktora“ (smích). Samozřejmě, že všechno je závislé na lidech. My se pro ně snažíme vybojovat maximální prostor. Umíme udělat propagaci, najdeme pro ně prostor nebo jim dáme klubovnu. Někde je potřeba začít. Nikde se nezačíná z velkého boomu.
Co bys vzkázala dětem a rodičům, kteří přijdou na vaše kroužky nebo o nich přemýšlejí?
Všichni se uvidíme 1. října. Těším se na vás!
Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Jiří Štefek