Sochy máme rádi, říkají Kasperovi a staví v Trutnově novou galerii
15. listopadu 2020

Nebylo by pohodlnější za peníze cestovat nebo je utrácet při nákupech?
Rudolf: Myslím, že žijeme kvalitní život. Považuji za normální věc, že když člověk a jeho rodina dobře vydělávají, a je to v jejich možnostech, že udělají něco pro veřejnost. Jsem rád, že kolem sebe vidím v byznysu celou řadu lidí, kteří to cítí podobně.
Renata: Nejde o pohodlnost. Je to o motivaci. Naše rodina podporuje kulturu už od roku 1991.
Co vás motivovalo k tomu, že jste se pustili do tak rozsáhlého projektu?
Rudolf: Je to více důvodů. S manželkou se už desítky let zajímáme o umění, máme ho rádi a často chodíme do galerií. Před řadou let jsme začali spolupracovat s mnoha sochaři, protože naše výroba má blízko k jejich tvorbě. S některými jsme si vyloženě sedli, jak se říká. V roce 2011 naše firma koupila bývalý závod ČKD Dukla Trutnov a jeho součástí byly rovněž objekty první poříčské elektrárny. Byly jen dvě varianty, jak je využít. Pokud by v nich měla být výroba, tak bychom je museli zbourat a stavět nové haly. Byla tu ale i možnost industriální budovu zachovat a zrekonstruovat. Rozhodli jsme se pro druhou možnost, areál zrevitalizovat a udělat z něj Centrum současného umění.
Neodradilo vás ani to množství práce? Všechno vyklidit, přestavět, nastěhovat nové věci, do toho přece musíte vložit hodně energie.
Renata: Rozhodně to nebereme jako překážku. Mnohdy nás trápilo, jak končí některé staré, ale přitom poměrně hezké budovy trutnovských textilek. Buď jako nevyužité chátrají, nebo rovnou zanikají. Budova bývalé elektrárny nám připadala natolik zajímavá a hezká, že z toho galerie vyplynula prakticky sama. Jasně, bude to boj, bude to trvat dlouho. Sám už jste ale viděl v jednom patře téměř hotový výstavní prostor a kanceláře. Tam už to vypadá hezky a čeká se jen, až se to zabydlí nějakým uměním.
Rudolf: Mám k fabrikám srdeční vztah. Po vysoké škole jsem pracoval prvních osm let v Texlenu. Právě praxe z Texlenu mi dala dobrý základ do začátku podnikání, hlavně spousty procesních nebo systémových věcí fungovaly v téhle firmě i za socialismu velmi dobře.
Stavět galerii tzv. na zelené louce jste nechtěli?
Rudolf: Nemyslím, že by to vyšlo levněji. Hlavní nosné konstrukce bývalé elektrárenské budovy jsou ve velmi dobrém stavu, i po 110 letech užívání. My je chceme defacto komplet využít a pracujeme jen s interiéry. Industriální architekturu, která tady je, například kvalitní lícové pohledové zdivo, považujeme za velmi pěknou. Patřila sem, krásně se zachovala, takže to chceme revitalizovat.
Renata: Myslím, že kdybychom tuto budovu neměli, nenapadlo by nás stavět galerii na zelené louce.
Inspirovali jste se u jiných galerií?
Renata: Určitě nás inspirovaly návštěvy různých galerií. Zejména se nám líbily výstavní prostory a náplň v německém Büdelsdorfu, sbíráme ale i zkušenosti a postřehy z jiných galerií. Nikoho ale nekopírujeme.
Rudolf: Nápad na přeměnu elektrárny v centrum umění se zrodil v mé hlavě. Návštěvy galerií, jako
je německá NordArt, nám pomáhají ujasňovat si některé věci a třeba něco z toho i aplikovat, využít pro náš projekt.
Čím se bude vaše Centrum současného umění lišit od běžných galerií?
Renata: Vzhledem k tomu, že máme k dispozici mimořádně velký prostor, budeme se soustředit na větší až nadrozměrné výtvarné objekty, především na sochy. Chceme navázat spolupráci s našimi umělci, ale i se zahraničními - například z Polska a Slovenska.
Rudolf: Jedna věc jsou prostorové možnosti. Budova má pět podlaží, jedno naše výstavní patro má větší plochu než celá Galerie města Trutnova nebo Uffo. Ale ještě podstatnější je, že jde o privátní záměr. Veškeré investice do našeho centra současného umění jsou financovány pouze z našich zdrojů
bez jakýchkoliv dotací či grantů.
Někteří sochaři jezdí už nyní k vám do továrny dohlížet na výrobu soch. Bude to běžné i v nově budovaném centru?
Rudolf: Právě to je jedna z našich dalších odlišností od jiných galerií. Umělce necháme tvořit přímo v našem centru. Ať už samostatně, nebo společně s našimi lidmi z výroby. Pak zde sochy můžou rovnou vystavit. A když už tady u nás sochaři budou, pokusíme se s jejich pomocí dostat umění co nejvíc mezi lidi, mezi mládež. Čili edukační činnost, spolupráce s uměleckými školami a tak dále.
Chcete získat nebo zapůjčit i díla, která jsou pro městské či státní galerie finančně nedosažitelná?
Renata: Nechceme se hned zkraje soustředit na vytváření sbírky. Spíš se chceme věnovat výstavám. Nejde nám ani o to, aby tu byla za každou cenu co nejdražší díla. Samozřejmě, že není vyloučeno, že se tu objeví hodně známá jména. Věříme, že i umělci, kteří už jsou známí ve světě, budou mít zájem tady svá díla vystavovat. Hlavně ale doufáme, že zejména nejmladší generace umělců tady bude chtít ukazovat svá díla.
Rudolf: Naší prioritou není budovat si drahou soukromou sbírku. Chceme zainvestovat centrum současného a moderního umění a rozjet v něm kvalitní výstavní činnost se zaměřením na sochy. Spolupracovat přitom budeme s lidmi, kteří jsou špičkou ve svém oboru. Platit to bude i o umělcích. Chceme sem dostat ty nejlepší. Věříme, že sem budou jezdit rádi jak umělci, tak i milovníci umění, běžní návštěvníci a turisté. A záměrů máme víc.
Co ještě plánujete?
Rudolf: Bavíme se s kurátory a sochaři o tom, že umění by mělo expandovat do veřejného prostoru, do města, do krajiny, na kopec, do lesa nebo k cestě. To už se nyní pomalu tvoří. Příkladem jsou Suškova socha Krasavice u nás v Žitné, Gabrielův Lev před městskou galerií nebo Gabrielova socha Lilie, která stojí u nově zrekonstruované kaple ve Slavětíně. Máme po republice i po zahraničí ještě další sochy, které vznikaly u nás. Třeba šestitunový Asteroid v Praze - Dejvicích nebo velkého nerezového žraloka na chuchelském závodišti. Přibývat budou další. Myslíme si, že to může velmi zatraktivnit okolí, taková místa můžou být cílem výletů lidí. A to nás baví.
Renata: Věříme, že Trutnov bude mít další zajímavost, za kterou by lidé přijeli.
Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek