Sama sebe obdivuju, že jsem to zvládla, říká česká sestra

Jak vás napadlo pracovat právě v Saudské Arábii?
Už během studií vyšší odborné školy jsem se snažila mít co nejvíc praxe v zahraničí. Tady mi myšlenku vnukla jedna sestřička, která v Saudské Arábii pracovala a měla u nás o tom přednášku. Časem jsem dospěla k názoru, že tam chci taky.

Bylo snadné se tam dostat?
No, trvalo mi to čtyři roky. Odvíjelo se to od požadavků nemocnic, které mají na uchazeče o práci. Musela jsme mít například minimální délku praxe dva roky. Teprve pak jsem se mohla začít účastnit pracovních pohovorů. Pochopitelně jsem musela pilovat angličtinu a udělat si zkoušku Saudi Cancel Exam. Bez ní není možné vykonávat v Saudské Arábii práci zdravotní sestry. Musela jsem se také účastnit kurzů interkulturní přípravy, nebo dokonce psát test z islámu.

Divím se, že vás to neodradilo.
Občas jsem u toho pěkně nadávala. Už to vypadalo, že je vše vyřízené a pojedu, a najednou si Arabové vymysleli něco dalšího. Takže jsem se na to někdy chtěla i vykašlat. Například když po mně chtěli, abych zhubnula osm kilo. Pak jsem si ale řekla, že to není nic, co by mi ublížilo, vrhla se do toho a shodila ještě o něco víc. A pak jsem tam konečně odjela.

Oni vám dali jako podmínku zhubnout? To by si asi v Čechách nikdo nedovolil…
Tady v Čechách by to bylo naprosto nepřijatelné. Jenže tam je to běžné. Nemocnice přijímají personál jen do určitého body mass indexu (indexu tělesné hmotnosti).

Proč? Aby byl personál v dobré fyzické kondici?
Asi. Když jsem tam přijela, tak mi muž, který tam byl v pozici hlavní sestry, hned po přivítání řekl, že mám ještě víc zhubnout, že mi dává tři měsíce a že chce vidět výsledky. Takhle zhurta na mě vystoupil, tak drsné bylo moje přivítání v Saudské Arábii. Ale já tam nejela s tím, že to bude jednoduché.

Proč jste chtěla pracovat právě v Saudské Arábii?
Budu upřímná, byly to peníze. Hledala jsem takové zahraničí, ze kterého vytřískám nejvíc. V Saudské Arábii dávají peněz nejvíc. Na svém blogu uvádím i konkrétní čísla. Zdravotní sestra tam bere třikrát víc než tady. Tam se mzdy skoro nedaní. Moje poslední výplata před dovolenou byla asi 120 tisíc korun. Nemocnice nám navíc hradí téměř všechno od ubytování přes dopravu do práce až po počáteční a závěrečnou letenku.

Čím se liší jejich zdravotnictví od našeho?
Úplně vším. Je to něco neskutečného. Sama sebe obdivuju, že jsem to vydržela. První tři měsíce, zaučovací doba byla nejtěžším obdobím mého života.

Pojďme, prosím, k těm rozdílům!
Neředíme v Saudské Arábii léky, které jsou určené k aplikaci rovnou do žíly. Tady je zvykem mít je všechny na oddělení. Sestra si je ředí sama, může je hned podat pacientovi. Tam ředí léky speciálně vyškolení pracovníci ve speciální lékárně. Sama si tam nemůžu naředit ani sirup. Naopak tabletky nám pro pacienty vydává speciální mašina, bylo to náročné zvyknout si na jiný systém…

Co náboženství?
Islám tam ovlivňuje všechno včetně zdravotnictví. Klade se také mnohem větší důraz na intimitu těla. Když vstupují k pacientce na pokoj lékaři - muži, tak ji musím nejdřív upozornit, že tam jde muž, aby měla čas se zahalit, pokud chce. Až se zahalí, teprve potom k ní můžou lékaři. Když se tamní lidé chtějí modlit, což dělají třeba pětkrát denně, tak se prostě modlí. Nezajímá je, že potřebuju pomoct s infuzí nebo podat nějaký lék. Teprve až se domodlí, potom můžou něco dělat.

Stal se vám tam nějaký trapas?
Jedno faux pas jsem měla. Při vstupní prohlídce mě poslali na rentgen. Já se svlékla, jako je zvykem u nás Česku. Ten muž, co u toho byl, z toho ale měl málem záchvat. Oni se totiž rentgenují v šatech. Pak jsem si jen říkala, proč se tady u toho u nás musíme svlékat, když to jinde jde i bez toho.

Překvapilo vás něco?
Přestože je tam dost peněz, často si musím shánět základní pomůcky, třeba jehlu na odběr krve. Nechápu, že ty pomůcky někdy nejsou. Půjčujeme si je pak z jiných oddělení.

Kde přesně sloužíte?
Ze tří možností, které mi dali na začátku, jsem si vybrala Renal Transplat United. Je to transplantační jednotka. Já tam přijímám pacienty po transplantaci ledvin. Je to moc hezká práce

Máte si s kým a o čem povídat?
Jsem tam součástí multikulturního týmu, lidí ze všech koutů světa, převažují Indky a Filipínky. Jsou tam i Rusky, Američanky, Irky. Mezi sestřičkami jsem u nás na oddělení jediná holka z Evropy. O to víc mě fascinuje, že jim to tam funguje.

Jak na vás působí tamní lékaři?
Jsou příjemní. Hned na začátku se mi představili a zapamatovali si moje jméno. V Motole to některým lékařům trvalo půl roku. Přijde mi, že v Česku si sestra musí zasloužit, aby ji lékař vnímal.

A co vztah sester s arabskými pacienty?
Je to podobné jako jinde na světě. Jsou pacienti vděční i nevděční. Všimla jsem si, že si mě a evropského zdravotnictví cení víc než třeba filipínského, což mi teda vadí. Takový přístup nemám ráda.

Jsou peníze jediný důvod, proč jste v Saudské Arábii?
Ne. Chtěla jsem taky zlepšit angličtinu a naučit se arabštinu, protože bych jednou chtěla k Lékařům bez hranic. U nich je totiž kromě angličtiny podmínkou ještě francouzština nebo arabština.

Jak dlouho v Džiddě vydržíte?
Podepsala jsem kontrakt na dva roky, jeden mám za sebou. Ale už nyní přemýšlím nad třetím rokem.

A co potom?
V Saudské Arábii mě doslova chytly transplantace ledvin. Koukala jsem, že v IKEMu máme jednotku, která funguje stejně. Mohla bych se uchytit třeba tam. Lékaři bez hranic mají dohodu s nemocnicemi, že si vždy někoho půjčí a ten nemusí dávat výpověď. To je můj plán…

Má tam sestra vyšší kompetence než u nás?
Všichni mi před odletem tvrdili, že to tam tak je, ale já si to nemyslím. Mají tam řadu speciálně vycvičených pracovníků, kteří jediní smí dělat určitě výkony. A já je nesmím provádět jen proto, že jsem na jiném oddělení. Přitom to umím od nás z Čech.

Co řešíte s kolegyněmi u kávy nebo cigárka?
Pořád se jich na něco ptám. Fascinují mě především ty jejich domluvené sňatky. Dokonce na to mají agenty a mobilní aplikace.

Proč o tom všem píšete blog?
U mě to funguje jako terapie sdílením. Práce v nemocnici není nic jednoduchého, a když to můžu sdílet s dalšími lidmi, tak mi to pomáhá. Blog se jmenuje Nejsem jen sestra. Je to myšlenka, kterou chci šířit dál. Souvisí to s prestiží našeho povolání. V Čechách lidé řeknou: Aha, ona je jenom sestra. To chci změnit. Když lidé uvidí,
nebo si přečtou, čeho všeho může sestra dosáhnout, může se to změnit.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: archiv Hany Šlechtové