Robert Rosenberg: Od začátku dodnes prosazuji, že porno je seriózní práce

Nejprve mi prosím pověz, co v tvém životě předcházelo povolání pornoherce.
Můj tatínek byl vysoce postavený policajt. Když mi bylo asi dvanáct let, objevil jsem doma místo vánočních dárků sbírku porna, kterou zabavili jedné významné české osobnosti. Začal jsem sbírku rozprodávat svým spolužákům. Už v té době jsem si říkal, že by to jednou mohl být dobrý byznys. V patnácti jsem si uvědomil, že sex je docela zábava. V sedmnácti jsem pak odešel poprvé z domu, s tím, že jsem chtěl jít do Prahy dělat manekýna a točit normální filmy. Musel jsem se ale vrátit, protože jsem ještě nebyl plnoletý. V roce 1993 jsem tam znovu odjel a začal trénovat bojové sporty. V pražském klubu Radost jsem tenkrát nejdřív dělal na záchodech a myl nádobí, potom jsem začal tancovat. Nad studiem, kde jsem tancoval, měl ateliér Robert Vano, jeden z našich nejznámějších fotografů. Říkal mi: „Hele, vypadáš dobře, nechceš u mě zkusit udělat pár fotek?“ Tenkrát jsem pracoval pro Czechoslovak Models, pro paní Karasovou. Začal jsem se živit jako model. A byl to zase Robert Vano, který se mě zeptal, jestli bych pro něj nemohl nafotit akty. Neměl jsem s tím problém, nestyděl jsem se. Na jeho popud jsem pak začal i intenzivně uvažovat o točení porna. Řekl jsem si, že bych mohl zkusit oslovit nějakou holčinu. Vrátil jsem se zpátky do Trutnova, protože mi došly peníze. Tam jsem si našel přítelkyni. Jel jsem do Prahy, šel jsem na první casting, tenkrát do Bohemia Production. Něco jsme společně s mojí tehdejší přítelkyní vytvořili a tím se rozjela moje kariéra.

Jak na svoje první natáčení vzpomínáš?
Vzpomínám na to fakt v dobrém. Vybavuju si to skoro celé. Tenkrát nevěřili, že bych mohl fungovat, tak k tomu přizvali ještě jednoho herce. Byli jsme dva chlapi a moje přítelkyně. Skočil jsem do toho a musím říct, že se scénka docela podařila.

Jak se lišila realita od tvého očekávání?
Hodně. Kdo si myslí, že je to legrace, je úplně mimo. Musíš dávat pozor na světla, na kamery… Podle různých výzkumů práce pornoherce patřila mezi nejtěžší zaměstnání. Dnes už to tak asi nebude. Existují pomocné léky, někteří pornoherci zacházejí ještě dál a píchají si do přirození injekce. Mně to přijde jako huntování sebe sama. Když to ale ten člověk chce dělat, ať si to dělá. Má svobodnou vůli.

Jak agentury přistupovaly k pornohercům? Vážily si jejich práce?
Nejdřív jsem si myslel, že ne. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že vážily. Snažily se pro nás najít tu nejlepší a nejschůdnější práci. Na tu dobu a poměry to bylo nejlepší zaměstnání, jaké jsem si mohl najít.

Jak v té době, tedy v devadesátých letech, přistupovali lidé k pornohercům? Vnímali vás jako hvězdy, nebo vámi spíše opovrhovali?
Byl to těžký boj! Od začátku dodnes prosazuji, že porno je seriózní práce. Byl jsem první z pornoherců, který se objevil v Tabu, Peříčku a dalších pořadech. Vlezl jsem do všech médií a možná proto jsem se stal v Čechách nejznámější. Ukazoval jsem se i na diskotékách, moderoval akce, dělal jsem liveshow… Někteří mě odsoudili, přestali se se mnou bavit, jiní se na mě zase nabalili. Selekce přátel a nepřátel je vždycky to nejlepší, co může být. Když chce někdo opustit můj život, otevřu dveře a zamávám mu. Na nikoho jsem se kvůli tomu nezlobil.

Co musel člověk udělat pro to, aby se stal pornohercem/pornoherečkou?
Je to stále to samé. Musí jít na casting a předvést, co je potřeba. Není to jednoduché. Přichází daleko větší a tvrdší selekce. Ti lidé si neumí představit, jak je to náročná práce. Já dneska můžu říct, a jsem na to pyšný, v nějakém dokumentu pro HBO to řekl dokonce i Rocco Siffredi, že nezná nikoho na planetě kromě mě, kdo dokázal mluvit do mikrofonu, současně souložit a na povel vyvrcholit. Já lidem vysvětluji, že to je právě o tom, že jsem se naučil ovládat svůj mozek a můj mozek ovládal moje tělo. To pomůže člověku v každý situaci. To není jenom při tom sexu, ale v jakémkoliv oboru. Umět si tu hlavu srovnat. Spousta lidí o mně říká, že jsem debil. Jsem dysgrafik, dyslektik, možná nemám nějakou nadprůměrnou inteligenci, ale zatím ve většině případů ve svém životě jsem udělal dobrý rozhodnutí, a to je nejdůležitější.

Jaké byly kladeny „požadavky“, jaký by měl pornoherec/pornoherečka být, jak by měl/a vypadat?
Jak by měl vypadat ideální pornoherec… O vizáž vůbec nejde. Jde o to, jak člověk komunikuje s lidmi, jak s nimi pracuje. Záleží, jak komunikuje s agenty. Jestli tu práci dělá rád. To je největší problém dnešní doby. Zvlášť u těch holek je strašně znát, že to nedělají s láskou, ale vyloženě jenom pro peníze, neumí vydat emoce, ať už dobré, nebo špatné. Prostě nedokážou s tím pracovat. Když se pak člověk podívá na to porno, nedá se na to koukat. Je strašně málo poren, které mě v české produkci vyloženě zaujmou. Mám rád některé nápady. Ať to jsou masky, převleky… Pak ale, když se člověk podívá na výkon těch herců a hereček, je to tragédie. Viděl jsem to i u sebe, když jsem už pomalu končil s pornem. To je důvod, proč jsem skončil definitivně. Jak to zahrál Svěrák ve Vratných láhvích – „Já jsem se jednou probudil a už jsem se tam necejtil šťastnej.“ Přesně tak jsem to měl i já. Jednou jsem se probudil a řekl si, že už nechci točit. Tak jsem to všechno odsunul a měl jsem klid. Užil jsem si to, mám spoustu zážitků a ty mi nikdo nesebere.

Jak probíhala tvoje spolupráce se zahraničím?
Hlavním šéfem firmy Bohemia Production byl Ital Claudio Mattei, jeho manželka Ivana, jejich asistentem byl Olda Widman. Když se na to dneska kouknu zpětně, všem třem musím strašně poděkovat. Díky tomu, že Olda uměl perfektně anglicky a uměl pracovat s lidmi, dostal jsem se všude. Ivana Mattei byla zase výborná byznysmenka. Vždycky se mě zeptali: „Chceš tam jet udělat scénku? Domluvíme ti patnáct scének, ale první musíš udělat zadarmo, aby viděli, že funguješ, a když ji neuděláš zadarmo, vracíš se letadlem domů.“ Já vím, že to bude znít ješitně, ale já jsem si v té době na sto procent věřil. S odstupem času vím, že ta agentura se za mě musela zaručit. Olda s Ivanou mi třeba řekli, že jestli chci jet do Cannes na filmový festival, tak můžu, ale musím spát na zemi. Jasně, že jsem chtěl. Tohle je přesně můj život. Já sbírám zážitky. Já nesbírám hmotný věci. Jsem spokojený, když zažiju něco, co někdo jiný nezažil.

Jsi držitelem několika ocenění. Jakých?
Třináctkrát po sobě jsem byl nejlepší český pornoherec. Osmkrát jsem byl nominovaný mezi nejlepší tři pornoherce v Evropě, ale nikdy jsem nevyhrál. V Belgii jsem byl nominovaný šestkrát, z toho dvakrát jsem vyhrál. Co se týče Hot d'Or (předáváno v Cannes), nezískal jsem ocenění jako herec, ale získaly ho filmy, ve kterých jsem hrál. V Americe jsem také nedostal cenu jako herec, ale oceněno bylo osm mých scén. Ostatní si už nepamatuji, já je nepočítal a ani ty sošky jsem nesbíral. Jednu jsem dokonce nechal v Americe na hotelu, protože byla dost těžká a já si chtěl přivézt hlavně hodně oblečení. Na takových věcech nelpím, pro mě je důležitý zážitek. A opravdu jsem s lidmi z pornoprůmyslu zažil strašně moc! Jedním z největších zážitků pro mě bylo, když jsme se s Oldou Widmanem zúčastnili párty, kterou pořádal ve Francii majitel Playboye. Pluli jsme na lodi společně s Lennym Kravitzem, a když jsme vystoupili, potkali jsme Bruce Willise a Prince. Předešlý den jsem měl schůzku s Larrym Flyntem, majitelem Hustleru. Měl jsem to štěstí, že jsem potkal Beate Uhse, která měla největší distribuci erotických hraček na světě, a mimo to mě fascinovala tím, že za 2. světové války učila německé vojáky létat ve stíhačkách.

Co pornoprůmysl a drogy?
Když jsem začínal dělat porno, točilo se na filmové kotouče, potom na profesionální kazety a ten materiál byl strašně drahý. Scénka trvala běžně 6 až 8 hodin. Já sám jsem do svých 28 let nezkusil žádnou drogu. Nekouřil jsem, nepil, a to ani v době, kdy jsem bydlel ve squatu. Přesto jsem dokázal fungovat při sexu i 8 nebo 10 hodin. Dnes si to každý snaží usnadnit a spousta pornoherců drogy bere. Nebudu říkat, že jsem to později nevyzkoušel, ale brzy jsem zjistil, že je to to nejhorší, co může být. Abych mohl pracovat, potřebuji mít čistou hlavu. Dnes se někteří lidé snaží obelhat sami sebe a pak to špatně dopadá. Statisticky se málokdo z pornoherců dožije vysokého stáří, mnoho jich spáchá sebevraždu. Udělalo to i několik mých kamarádů. Přišel zkrat a bylo to. Dnes by všichni chtěli hodně peněz, pracovat 30 dní v měsíci, ale nemají na to fyzický ani psychický fond. Já jsem opravdu od 18 do 25 let pracoval 26 dní v měsíci průměrně 10 hodin denně, ale ve zbývajícím čase jsem chodil cvičit, byl jsem skvěle fyzicky připravený. Naštěstí mám i silnou vůli. Když si řeknu, že něco udělám, tak to prostě udělám.

Nakousl jsi technickou stránku natáčení porna v počátcích. Můžeš to trochu rozvést?
Když jsme tenkrát začínali, muselo být podobné vybavení jako na normální scény. To znamená třeba hodně intenzivní světla, kterých osvětlovač tahal třeba patnáct, čili pět kufrů cca 200 cm × 50 cm velikých. Dnes zapojíš jedno ledkové světlo a vyjde to nastejno. To samé kamera. Dříve vážila i 45 kg, teď se dá točit i na foťáky. Technika šla strašně dopředu. Na jednu stranu je to super, na druhou to pornu ublížilo.

Pokrok technologií jde skutečně velmi rychle dopředu. Přesto jsou mezi sledujícími porno filmů stále čím dál tím oblíbenější amatérské snímky, které jsou točeny na mobilní telefon.
Proč letí amatérské porno… Ty lidi to dělají s láskou. To je podstata. Já když se budu dívat na nějakou „star“ a uvidím, že ji to nebaví, nebo to bude schválně střižený, aby tam nebyla vidět hlava, jestli jí náhodou nevytryskly slzy… To se radši podívám na porno, které nemá takovou kvalitu, ale uvidím lidi, co je to baví. Spousta pornoherců ze světa točí amatérské porno, když zjistí, že jim to vydělává hodně moc peněz na všech sociálních platformách. Ve své podstatě mají sex, při kterém se nemusí spoléhat na to, aby to bylo dobře nasvícené, jestli ta holka bude mít rozmazané oči, jestli bude mít dobře ostříhané nehty...

Mohl pornoherec zasahovat třeba i v průběhu natáčení do dění, přidávat své nápady nebo naopak se nad něčím ohradit?
To jsem dělal pořád!

A procházelo ti to?
Asi tak z 90 procent. Jak už jsem říkal, můj tatínek byl u policie technik. Uměl výborně fotit a natáčet kamerou. Naučil jsem se to od něj i já. Uměl jsem vnímat objektiv a dokázal jsem si představit, jaký objektiv na kameře je a co dokáže snímat. Vymýšlel jsem spoustu věcí a hlavně spoustu poloh.

Jak práce pornoherce ovlivnila tvůj přístup k ženám?
Nijak. Byl jsem k ženám vždycky hodný. Asi proto jsem jich měl tolik (smích). S mojí druhou ženou jsme spolu už devět let.

Sleduješ v současné době porno? A dokážeš se případně oprostit od toho profesionálního pohledu?
K tomu by řekla víc má žena. Právě kvůli profesionálnímu pohledu mám zakázané dívat se na porno. Už dopředu totiž vím, co se bude dít, kde bude střih, kdy je to špatně nasvícené… Jediné porno, na které se dokážu koukat, je porno s Roccem Siffredim. Jednak proto, že ho má ráda moje žena, a pak proto, že je akční a má to dobře natočené. Není to ale často, jsem hodně v práci a máme malého syna.

Vysvětlíš jednou svému synovi, co jsi dělal, nebo tomu necháš volný průběh?
Mám dva syny. Staršímu, z prvního manželství, to vpálili rodiče jeho spolužáků asi v osmi letech. S první ženou, která byla také pornoherečka, jsme mu to vysvětlili. Mladší syn je zatím malý a nerozumí tomu. Já si ale stojím za tím, že povolání pornoherce je normální seriózní práce. Ať se to někomu líbí, nebo nelíbí. Určitě se za ni nestydím.

Synům bys to tedy nerozmlouval?
Určitě ne. Udělal bych to stejně jako moji rodiče. Maminka mi nikdy neřekla, že nesmím. A nebylo to pro ni lehké, dokonce ji kvůli tomu chtěli vyhodit z práce. Respektovala, že jsem dospělý a můžu se rozhodnout, jak chci. Jen mě upozornila na to, že si na mě někteří budou ukazovat prstem, klepat si na čelo, jaký jsem idiot, odsoudí mě a spoustu dveří přede mnou zavřou. A měla pravdu. Podobně bych to vysvětlil svým synům. Nebudu jim říkat, že to mají dělat, ale ani, že nemají. Důležité je, aby z nich vyrostli dobří lidé, šli si za svým a nebáli se neúspěchu.

Bio box
Robert Rosenberg (47)
Nejznámější český pornoherec Robert Rosenberg se narodil 6. března roku 1975 v Trutnově. Je držitelem několika významných ocenění v oblasti pornografie. Kariéru pornoherce ukončil v roce 2009. Nyní žije v Praze, kde se věnuje boxu a jeho trénování.

Gabriela Jakoubková
redakce@vrchlabinky.cz
Foto: Petra Šebestová