Ředitel vrchlabské nemocnice Michal Mrázek: Za námi je opět velký kus práce

Obvykle se potkáváme před koncem roku, tentokrát tomu je až v půlce ledna. Nicméně i tentokrát začneme asi obligátní a stejnou otázkou jako vždy: jak hodnotíte minulý rok?
Myslím, že nemocnice zase udělala další výkonnostní skok dopředu. Nastal velký posun v provozních a lékařských věcech. Máme předělaná tři nová oddělení. Následnou rehabilitační péči jsme dávali dohromady, ta je z gruntu nová. Máme ambulantní rehabilitaci, zcela nové oddělení dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče a nově zrekonstruované oddělení následné intenzivní péče. Tudíž za námi je opět velký kus práce a zase tu máme o velké množství pacientů více.

Když se bavím s lidmi nejen z Vrchlabí, ale i ze vzdálenějšího okolí, tak vždy žasnou, kolik se toho tady za rok zvládne a stihne udělat. Jaký máte recept na tento úspěch?
Dopředu víme, co chceme. Dopředu si zajistíme finance. Dopředu si uděláme plán přestavby. Zaměstnanci nemocnice jsou předem se vším srozuměni a všichni to rádi přivítají. Na čas se sice musejí uskromnit, protože pracují v provizorních podmínkách, ale výsledek je potom jasně vidět.

Předpokládám, že nemalé plány máte i pro letošní rok. Jak to probíhá? Jedete do Prahy na ředitelství Penta Hospitals se šanonem plánů a řeknete, že byste chtělo to a to…
Úplně takto to není. Je to tak, že máme nějaký obnos peněz, se kterými si v dané chvíli můžeme vymyslet, co chceme. Může to být deset věcí a nebo to mohou být dvě věci za velkou částku. A když jste se ptal na letošní rok, tak mohu prozradit, že největší stavební úpravou, která nás čeká, bude první patro následné péče. Bude to poměrně náročné i logisticky, protože to musíme udělat bez pacientů. Tudíž je budeme muset stěhovat na horní pavilon.

Kdy tato úprava či rekonstrukce začne?
Měli bychom začít 4. července.

Loni jste otevřeli hned několik zrekonstruovaných oddělení. Jak byste tento počin ohodnotil po stránce kvalitativní a z hlediska rozšíření záběru služeb, které nemocnice může poskytnout?
Začněme ambulantní rehabilitací. Kapacitně to fyzioterapeutky nestíhají a máme tam tolik pacientů, že se nezastaví. Nejsme schopni uspokojit poptávku, že do 14 dní člověk dostane termín. To je minus toho všeho. Pokračujme k následné rehabilitační péči. Shodou okolností jen pár minut před tím, než jste přišel, jsem viděl tabulku s pacienty. Tam už se objednávají na duben či na květen. Zde máme již pořadník.

Kromě toho, že jste rekonstruovali a otevírali nová oddělení, tak bylo poměrně čilo a rušno i v areálu. Čemu jste stihli věnovat?
Ještě jsme položili asfaltové povrchy od horního pavilonu až po dolní část následné péče. Rekonstruovali jsme sociální zařízení na chirurgii, měnili jsme tam podlahy i dveře. To samé se dělalo i v laboratoři. Zrekonstruovali jsme včetně výměny nábytku první i druhou chirurgickou ambulanci. Opravdu toho bylo loni hodně.

Říkáte, že na rehabilitační oddělení máte pořadníky. Ostatně každý, kdo jede kolem nemocnice, tak vidí, že je zdejší parkoviště stále plné. Má šanci nemocnice ještě někam růst, aby zvládla větší nápor pacientů?
Myslím si, že jsme na hraně. Máme už problém s ambulancemi. Máme totiž v hlavě ještě rozšíření o další ambulance v nemocnici, ale kapacitně je nemáme kam dát. Teď jsme ve větším rozjezdu ještě brzděni tím, že bychom potřebovali přestavět operační sály.

Ale ty asi nejsou ve vašem zorném poli pro letošní rok…
Ne, to koukám o trošku dál.

Loni na podzim tady v nemocnici byl na návštěvě ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Když si to tady procházel a všechno to zde viděl, co vám řekl?
To byla příjemná návštěva. Pan ministr byl velmi překvapený. Myslím, že si tuto nemocnici vybral z důvodu že je soukromá. Tudíž byl zvědavý, jak se tato skutečnost odráží v komfortu pro pacienty a v péči, kterou dostávají. Prošel si celou nemocnici, všechna čtyři akutní oddělení, k tomu následnou péči a následnou intenzivní péči. Myslím si, že byl velmi překvapen a zároveň velmi spokojen. Návštěva měla původně trvat hodinu či hodinu a půl a on zde byl skoro tři hodiny.

Tudíž z porovnání soukromá versus veřejná nemocnice jste vyšli dobře…
My jsme měli velmi dobrou zpětnou vazbu už i od bývalého krajského náměstka pro zdravotnictví pana doktora Finka. On několikrát zdůraznil, že by si nás holdingové nemocnice Královéhradeckého kraje měly brát za vzor. S panem Válkem tu byl i bývalý ministr zdravotnictví pan Heger a musím říci, že i jeho návštěva byla velice příjemná.

Pokročme dál. Událostmi a úspěchy byl nabitý i podzim. Nejprve zmiňme triumf Kristýny Čivrné v soutěži Sestra roku.
Ano. To beru jednoznačně jako její obrovský úspěch a zároveň obrovský úspěch města Vrchlabí a považuji to za obrovskou reklamu pro toto město.

Je si toho samotné město Vrchlabí i vědomo?
To si úplně nejsem jistý. Myslím si, že ne. Samotní lidé to ale vnímají. Kristýna mi říkala, že ji lidé zastavují v obchodě nebo na ulici, dostává nějaké e-maily a tak, ale nějaké reakce města si nejsem vědom. Myslím si, že reakce města není vůbec žádná. A to je za mě absolutně špatně.

Dalším velkým úspěchem bylo potvrzení akreditace, tedy zisk reakreditace.
Ano, po třech letech. Bylo to i s až poměrně velkou verbální pochvalou. Bylo to velmi dobře odpracované od manažerky kvality s hlavní sestrou nemocnice. Samozřejmě na tom měli podíl i ostatní, ale oni tomu dávaly směr. Samotná manažerka kvality Petra Zollmannová říkala, že je pro ni mnohem těžší reakreditovat, než akreditaci poprvé získat. A to z důvodu, že komise nejen řeší, zda se jednotlivá nařízení dodržují, ale zda se kvalita neustále zvyšuje. Tudíž my jsme se posunuli ještě dál.

Říká se, že těžké je zvítězit, ale ještě těžší obhájit. Tudíž, když jste nyní obhájili, tak se v následujících třech letech od vás čeká opět víc.
Akreditační komise, která tady byla, očekávala nějaký posun. A ten nastal. Musím vyzdvihnout, že tu máme skvělou manažerkou kvality Petru Zollmannovou, která nás všechny včetně mě vede. A ta nás svojí mravenčí prací nenechá vydechnout, abychom usnuli na vavřínech. A já sám jsem moc rád, že tuto laťku neustále zvyšujeme. Za tři roky se spousta věcí v medicíně posouvá. A musí se posouvat i věci, které se týkají bezpečnosti včetně kyberbezpečnosti.

Není to zas až tak dávno, co hackeři podnikli kybernetický útok na nemocnici v Benešově. Jak je na tom s kybernetickou bezpečností nemocnice ve Vrchlabí?
Nám různá úložiště zajišťuje naše IT centrála v Praze. Získali jsme i dotaci na kyberbezpečnost. Budeme nyní představovat pilotní projekt z kyberbezpečnosti. Prvním oddělením, na kterém se to bude v naší nemocnici zkoušet, bude chirurgické oddělení, a to jak u sester, tak i u lékařů. A pokud se to osvědčí – a já předpokládám, že ano – tak na to převedeme celou nemocnici.

Nyní se alespoň telegraficky zastavme u některých dalších záležitostí. Jsou nějaké novinky u kliniky ANSA?
Tady je to dobrý. ANSA by potřebovala ještě přidat jeden ambulantní den. Máme něco rozjednané s dalšími lékaři. Minimálně dva jsou ve hře a ti by nám pomohli. Ale jinak, co se týče operativy, tak tu jsme udrželi a možná i tu laťku mírně posunuli nad rámec stavu, ve kterém jsme ji přebírali. Operuje se tam čtyři dny v týdnu. Bohužel nám stávající prostory brání většímu rozvoji ANSy.

Když jsme spolu hovořili v loňském roce, naznačoval jste možné rozšíření nemocnice do nových prostor a byla řeč o budově bývalého pivovaru.
Ano, na to byl hotový krásný projekt. Ale bohužel z něj sejde. Je to z toho důvodu, že nyní máme připravený projekt, který rozšíří nemocnici minimálně o jednu budovu s novými sály včetně samostatného vchodu pro ANSU, která by se výhledově přestěhovala sem a měla by tu svůj svůj samostatný vchod, samostatný operační sál a samostatné pokoje pro pacienty.

Je zima, v těchto dnech hory praskají ve švech. Jak to funguje v Medical Pointu ve Špindlu?
Nefunguje, tam jsme ukončili činnost. I loni jsme tam byli pouze o víkendech a byl tam průměr jeden člověk za den, což pro nás zcela postrádalo smysl. S ředitelem skiareálu panem Hronešem jsme domluveni, že tam nebudeme, ale pokud kdykoliv budou potřebovat od nás jakoukoliv pomoc, tak pomůžeme.

Když se vrátím k ocenění Sestra roku, které získala Kristýna Čivrná, tak ta mi před časem říkala, že za jeho ziskem stála i silná podpora ze strany nemocnice k dalšímu vzdělávání. Co mají vaši zaměstnanci v rámci této podpory k dispozici?
Jsem rád, když se naši zaměstnanci vzdělávají. Nejlepším příkladem je vedoucí laboratoře Martina Wirthová, která děvčata podporuje ve vzdělání ke zvýšení kvalifikace. Ze začátku jsem se tomu smál a nyní musím říci, že naopak Martina má u mě kredit za to, jak svůj personál směřuje do vzdělání. Pro nemocnici to je jen dobře a lze říci že bez vzdělaných laborantek by ta laboratoř nemohla fungovat. My vzdělávání podporujeme a prakticky to celé vždy platíme. Sestry a lékaři můžou jezdit na kongresy. Na vzdělávání personálu máme určený poměrně velký obnos peněz, řekl bych, že je v rámci tohoto regionu a nejen jeho až nadstandardní. To je především o Pentě a Penta je v tomto ohledu opravdu velmi velkorysá.

Už jste zmínil Martinu Wirthovou a laboratoř. Podařilo se změnit přehlížení tohoto oddělení ze strany zdejších praktiků?
Nezměnilo se nic. Je to paradoxní. Naše ambulance nestíhají a postupně přebíráme většinu pacientů z Jilemnicka. My je tu rádi vidíme a postaráme se o ně. Paradoxně ale 80 až 90 procent obvodních lékařů z Vrchlabí ale pomáhá jilemnické nemocnici, protože laboratoře posílají tam.

Máte pro to vysvětlení?
Těžko se to hledá. Beru to tak, že v době, kdy tito lékaři potřebovali pomoci, tak jim ji vrchlabská nemocnice neposkytla. Bylo to v době než tuto nemocnici převzala Penta. Byť jsme za těmi lékaři osobně byli já, nebo lékařský ředitel pan doktor Jindra či vedoucí laboratoře Martina Wirthová a řekli jim, že s nimi rádi budeme spolupracovat, tak to k ničemu nevedlo. Je mi to líto.

Z inzercí v médiích i z billboardů po okolí je patrné, že sháníte zdravotní sestry.
Ano, sháníme.

Tudíž tady vás tlačí bota?
Nás tady tlačí bota kvůli tomu, protože máme další dvě nebo tři nová oddělení, která jsme dříve neměli. My si dokážeme poradit bez toho, abychom měli plný stav sester, ale najednou dvě nebo tři odejdou na mateřskou a vám prostě chybí. To znamená, že je stále dobré a nezbytné pracovat na tom, aby se ten kolektiv obnovoval a my nijak nemuseli omezovat péči. Budeme rádi, když přijdou další sestry.

Je ještě něco, co byste chtěl změnit a nebo se v něčem zlepšit?
Pro nás je důležité neusnout na vavřínech. To se totiž lusknutím prstů může změnit. A to já nechci. Já chci, abychom stále dělali naši práci co nejlépe a starali se sami o sebe. Stále tu jsou ještě další projekty na rozvoj nemocnice. My jsme sice na limitech co se týče budovy, ale u služeb, které můžeme poskytnout, ještě na limitech nejsme.

A je tu naopak ještě něco, co byste rád prezentoval?
Máme tu řadu nových věcí v přístrojovém vybavení. Na Oddělení akutní medicíny u je to přístroj na ochlazení nebo ohřev pacienta Blanketrol, zcela nové přístrojové vybavení rehabilitace, vybavení oddělení Následné rehabilitační péče včetně bariatrického lůžka pro pacienta s monstrózní obezitou, závěsné systémy na transport pacienta celým Oddělením následné intenzivní péče a následné rehabilitační péče, nové postele na ortopedickém a chirurgickém oddělení a mnoho dalších.

To je vybavení a nové přístroje. Máte i nějaké personální novinky?
Samozřejmě máme a je jich hned několik. Od března k nám nastupuje nový lékař endokrinolog-diabetolog. Budeme rozšiřovat jeden ambulantní den v diabetologické ambulanci. V pondělí a pátek bude paní doktorka Sáblíková a v úterý, středu a čtvrtek pan doktor Sisák. Jsme v jednání s ortopedem, panem doktorem Kolíkem, který projevil zájem tady pracovat. Vedoucím interního oddělení se stal pan doktor Meloun. V hlavě máme otevření hematologické ambulance. Máme nového internistu na interní ambulanci, pana doktora Hrádka. A již na podzim k nám nastoupila na chirurgické oddělení paní doktorka Kalenská. Nově máme od ledna na oddělení rtg-CT paní doktorku Klimantovou.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Beáta Omrtová