Ředitel gymnázia Jan Kletvík: Chceme být učící se školou

Ve funkci ředitele máš za sebou první půlrok. Jak toto období hodnotíš?
Ano, vyplul jsem před půlrokem. Od té doby se stále něco učím. Tuto skutečnost ale jako ředitel školy nevnímám nijak negativně. Naopak, učení považuji za dobrý proces. Jsem v tom stejně jako šest set třicet našich žáků. Učím se já, učí se celá sborovna, učí se celá škola. Chceme být učící se školou. Nemůžeme přece učit žáky, pokud se sami neučíme.

Kromě toho, že jsi ředitelem školy, máš ještě nějaké hodiny jako klasický učitel, nebo už je z tebe jen hlava instituce a de facto úředník?
Je nyní těžší k tomu najít síly, ale když si mohu jít zaučit a vyjít mezi žáky, je to pro mě ta nejlepší chvíle. Mohu přitom vidět i dopad toho, co tady v kanceláři dělám a o čem rozhoduji. Učím dějepis.

Jaké jsi měl pocity z prvních týdnů v nové roli, když ses z řadového učitele stal ředitelem školy?
Pocity jsem měl pozitivní, protože mi tady s tím všichni chtěli pomoci. To mě velice mile potěšilo.

Nicméně neměl jsi někdy například slabou chvilku, kdy sis říkal, proč jsi „do toho“ vůbec šel? Nezapochyboval jsi vnitřně?
Ne, nepochyboval jsem. Mám to tak, že když se pro něco rozhodnu, tak do toho jdu a už se nevracím zpátky.

Abychom to ještě upřesnili, jak dlouho jsi tady učil, než ses stal ředitelem?
Jeden rok.

Co tě vedlo k tomu, aby ses přihlásil do výběrového řízení na tento post?
Už když jsem chodil do této školy coby student, tak jsem měl poměrně jasnou představu, jak by škola měla vypadat a jakou bych jednou chtěl mít školu.

Zkusme být konkrétní. Jak tato tvoje představa vypadala či vypadá?
Už od dob svého studia jsem měl v hlavě sen o škole, kde se rozvíjejí dovednosti žáků, kde učivo není servírováno formou hotových poznatků, kde jsou žáci vedení k učení a poznávání, kde dochází k propojení učiva mezi jednotlivými předměty a kde nesou odpovědnost za své vlastní učení. A vzhledem k tomu, že tato má představa je zcela ve shodě s cíli Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+, rozhodl jsem se do toho jít. Tento dokument je už pět let schválený, je na něm shoda napříč politickým spektrem, ale zatím jsme na většině škol neučinili výrazný krok směrem k jeho naplňování a rok 2030 se blíží.

Jelikož se známe už od dětství, vím, že před svým návratem do Vrchlabí jsi působil na Moravě. Kde přesně a proč ses vlastně vrátil – i s celou svojí rodinou – domů do Krkonoš?
Učil jsem osm let na Velehradě a žili jsme v Uherském Hradišti. S prací jsem byl velmi spokojen a Uherské Hradiště se nám moc líbilo jako město k životu, proto jsme se tam tenkrát rozhodli přestěhovat. Ale chyběla nám rodina a hory, a tak jsme tu.

Na Velehradě jsem před lety byl, a přestože je to malé městečko, udělalo na mě obrovský dojem, ten genius loci je neskutečný…
Ano. Velehrad je nádherné malebné místo a opravdu to tam nemělo chybu. Místní škola šlape. Byla založena sotva před dvaceti lety a nyní je to škola, o kterou je v kraji mezi uchazeči největší zájem. Bylo velice zajímavé na vlastní oči vidět kroky, které tu školu tak významně posunuly kupředu. Dnes z toho těžím.

Přesuňme se do současnosti. V jaké kondici se Krkonošské gymnázium nachází?
Řekl bych, že je velmi dobře rozjeté. Je tady spousta aktivních učitelů, kteří mají žáky na prvním místě. Jsou schopni o učení přemýšlet a hledají takové způsoby výuky, které jsou smysluplné.

Škola je tedy stabilizovaná i po personální stránce? Ptám se na to z toho důvodu, protože to před tvým nástupem do funkce tak nepůsobilo…
Rozhodně. Jak ve Vrchlabí, tak i v Hostinném je personální stránka školy stabilní. Myslím, že máme velmi dobrý kolektiv.

Zmínil jsi kolektiv pedagogů ve Vrchlabí a v Hostinném. Jak náročné je pro tebe tyto dva kolektivy uřídit?
Je to dobrodružství. Já to neřídím z jedné kanceláře, ale snažím se být jeden den tady a další tam. Náročné to samozřejmě je, ale jsou v tom zase výhody. Člověk se učí dávat lidem důvěru a musí se umět spolehnout na ostatní. Dobré je i to, že si mohu jeden nápad vyzkoušet na dvou kolektivech, a je zajímavé vidět a poměřovat reakci jedné a druhé sborovny. Totéž platí i o reakcích studentů. Ale nebudu zastírat, že tu jsou i nějaké nevýhody. Například jeden den se naladím na jedno místo a chytím tempo, rytmus, myšlenky a atmosféru toho, čím ta škola právě žije, a pak mě mrzí, že druhý den s těmi lidmi na stejném místě nemůžu pokračovat. Musím je opustit, nechat je v tom, nebýt tam s nimi a nevidím pak, jak se jednotlivé nápady realizují či dotahují. A další den se zase musím naladit na prostředí druhého místa. V tom je to náročnější a nerad opouštím jedno i druhé místo.

Když jsi hovořil o více než šest set třiceti žácích, tak jsi měl na mysli obě školy?
Ano. Jen bych to terminologicky upřesnil, že se od roku 2018 z rozhodnutí zřizovatele jedná o jednu školu, která má dvě pracoviště. Jedno ve Vrchlabí a druhé v Hostinném. Dohromady v obou městech máme šest set třicet žáků.

Kolik oborů na obou pracovištích je?
Máme celkem šest oborů. V Hostinném máme osmileté gymnázium, které se potom v kvintě doplňuje, když část dětí odejde na nějakou jinou střední školu a je tam možnost nastoupit do rozjetého vlaku a studovat de facto čtyřleté gymnázium. Pak tam je učební obor ošetřovatel a obor sociální činnost, což je obor s maturitou. No a ve Vrchlabí jsou dva obory – čtyřleté a osmileté gymnázium.

Než jsme začali dělat tento rozhovor, prošli jsme se společně po vrchlabské škole… Jak bys zhodnotil současný technický stav této budovy?
Obě budovy – jak ve Vrchlabí, tak i v Hostinném – jsou krásné stavby, které nesou ještě německý rukopis. Budova v Hostinném v nedávné minulosti prošla celkovou rekonstrukcí. Budova ve Vrchlabí je na tom výrazně hůř a je zde potřeba kompletní rekonstrukce všeho. Od střechy přes rozvody, učebny až po bazén. Uvědomme si, že poslední výraznější zásah tady proběhl v období normalizace a ten normalizační kabát je stále výrazný. Ta stopa je bohužel hodně silná a kazí to celkový dojem ze školy.

Pojmenovali jsme stav, ale přesto tu jsou patrné snahy alespoň o nějakou dílčí modernizaci, alespoň co se učeben týče. Co bys v této věci nejvíce vypíchl a co je například nachystáno na nejbližší období?
Rozdělil bych to, abychom se věnovali zvlášť Vrchlabí a zvlášť Hostinnému. Ve Vrchlabí v současnosti probíhá architektonická studie, jak nově uspořádat tuto budovu. Na jejím základě pak vznikne projekt na celkovou rekonstrukci školy a v následujících letech budeme z toho projektu ukrajovat a rekonstrukci etapizovat. Do té doby, než bude projekt hotový, děláme jen takové kosmetické věci, abychom později případně nebořili něco, co teď uděláme nepromyšleně. Proto děláme menší věci, které ale zase mají větší dopad na žáky. Jde například o výměnu všech starých tabulí a projektorů za nové bílé keramické tabule a laserové projektory. Na ně nám přispělo šesti sty tisíci korun město Vrchlabí a vnímáme to jako silnou podporu města, coby vlastníka této budovy. Díky této dotaci jsme upravili osm učeben a z našeho rozpočtu pak další tři.

Je něco nového v Hostinném?
V Hostinném je problém s kapacitou školy, kde narážíme na nedostatek místností. Nově se to nyní bude řešit rekonstrukcí učebny biologie. Tato učebna se promění na místnost, která zároveň umožní i badatelskou výuku biologie. Laboratorní činnost bude moci probíhat vlastně tam, kde probíhá běžná výuka. Tím pádem získáme původní laboratoř biologie, kterou pak můžeme přetvořit na menší jazykovou učebnu. Zároveň se připravujeme na celkovou rekonstrukci školní jídelny.

Jinými slovy, v Hostinném máte hodně žáků na málo místa…
Ano. Je tam hodně oborů a tím pádem hodně tříd. V Hostinném je více tříd než ve Vrchlabí. V Hostinném jich je patnáct, ve Vrchlabí jich je dvanáct. Budova v Hostinném je menší a je problém do ní jednotlivé třídy naskládat. V současné době máme ve Vrchlabí i v Hostinném zhruba stejný počet žáků. Co se týče personálu, v Hostinném ho máme více než tady ve Vrchlabí, protože tam je ještě školní jídelna, která zaměstnává jedenáct lidí.

Další velkou kapitolou, o níž se v souvislosti s vrchlabským gymnáziem hovořilo, je jeho bazén a jeho potenciální rekonstrukce. Jak to s ním vypadá a jakou má perspektivu do budoucna, tedy má-li nějakou?
Budova gymnázia patří městu. Dále je potřeba si říci, že město Vrchlabí postavilo bazén někde jinde, takže v tuto chvíli nemá nějaký velký zájem investovat nemalé finanční prostředky do bazénu ve škole. Druhá rovina je taková, že budova gymnázia si žádá velký zásah komplexně. A já se k tomu stavím tak, jako když dostanu dům po babičce. Nejdříve opravím střechu a interiér a zajistím, aby fungovaly veškeré rozvody. A teprve když se dobře zabydlíme, můžeme mluvit o ostatních věcech. Nicméně byl bych rád, aby v projektu, který nyní vzniká, bazén zůstal a počítalo se s ním i nadále. Domnívám se, že to bude finančně asi to nejméně nákladné, co se dá udělat. Kdybychom to přetvářeli na jiný prostor jako například učebnu či výdejnu obědů, bylo by to za mnohem vyšší prostředky než uchovat stávající bazén. Zároveň si nedovedu představit, že bychom neudělali nic a že by tu dalších šedesát let zůstala jen díra v zemi, která bude plesnivět. Něco se s tím dělat musí, ale nebude to první krok.

Jak vypadá spolupráce školy s místními institucemi a podniky?
Velice mne překvapila intenzita spolupráce, která už tu byla nastartovaná. Existuje tu například platforma Edu-Biz, v rámci které se setkávají ředitelé škol a ředitelé podniků. Je to ideální prostor pro networking, sdílení manažerských zkušeností či plánování různých projektů. Díky tomu se nám daří i do těchto firem dostávat. Máme proto navázanou spolupráci s řadou podniků, například s Kablem, Škodovku či WPJ, které nám mimo jiné umožní, aby tam naši žáci mohli chodit na stáže v rozsahu jednoho až čtyř týdnů.

Doslechl jsem se, že od začátku tohoto školního roku jste vaši vzdělávací nabídku rozšířili o některé předměty či kurzy.
Ono to trošku pramení z toho, že jsme pilotně začali dělat takzvanou profilaci. To znamená, že v posledním ročníku gymnázia je čtrnáct volitelných hodin, což umožnilo přinášet nový obsah. Řada našich učitelů přinesla různé specializované předměty, což baví naše učitele i žáky. A k tomu jsme přidali nějaké předměty učené našimi externisty. V tuto chvíli máme dva takové semináře a jsou to semináře ekonomie. Jeden z nich vyučuje ředitel Kabla Tomáš Vrbata a v tom druhém se střídají odborníci z praxe, kteří se pohybují například na realitním trhu, ve finančnictví, ve veřejných financích, v grantech, v pojišťovnictví a podobně. V příštím roce k tomu chceme přidat literárně-filmový seminář, který bude rovněž částečně lektorován zvenčí. Rád bych zdůraznil, že tento systém výuky se čtrnácti volitelnými hodinami mi dává obrovský smysl, protože studenti mají lepší kontrolu nad tím, co se v posledním ročníku učí. Tím se navyšuje jejich motivace. Tuto možnost volby bych v budoucnu chtěl posunout již do třetího ročníku a otevřít ji i studentům v Hostinném, kde zatím není. Dalším důležitým tématem je projektová výuka. V současnosti se více než deset našich učitelů školí na to, aby dokázali vést kvalitní projektovou výuku.

Jakou by tato projektová výuka měla mít podobu?
V projektech by mělo dojít k integraci učiva nejspíše ze tří předmětů najednou. Na úvod bude vytvořena otázka či definován problém, který studenti budou muset vyřešit, a řešení následně prezentovat. Celý další rok se budou příslušní učitelé školit na to, aby dokázali vytvořit projektový předmět. Bude to vypadat tak, že žák bude mít blok integrované výuky klasicky v rozvrhu. Nebudou to ale klasicky například hodiny češtiny, matematiky a zeměpisu, ale bude mít předmět, ve kterém budou úkoly vedoucí k získání kompetencí a znalostí ze všech tří předmětů. Toto je náš velký plán pro další roky. Učíme se dát formu věcem, které již trochu známe z nepovinných předmětů nebo třeba z přípravy maturitního plesu.

Ovlivní skutečnost, že si studenti budou moci volit rozličné předměty, i podobu jejich budoucí maturity?
Určitě. O tom se musíme samozřejmě bavit. Jestliže plánujeme nějakou proměnu školy, musíme začít tím, že si představíme, kdo je náš absolvent a jaké má schopnosti. Nezapomínejme, že jde o lidi, kteří se budou pohybovat na trhu práce do roku 2080. Musíme vědět, jaké má mít dovednosti a jakou zkoušku k tomu potřebuje. Když se podívám na podobu současné maturity, tak my v podstatě stále připravujeme žáky na to, že jednou vypnou internet, ale my je přitom máme připravit na svět, kde ten internet funguje a neustále běží.

Na podobu maturity i provázanosti předmětů se zkouškami se ptám i z toho důvodu, že tu byl před necelými čtyřmi lety s velkou slávou spuštěn projekt americké maturity. A najednou ten projekt zcela vyšuměl a vytratil se. Co bylo příčinou?
Já už jsem byl jen u samotného konce, takže všechny detaily nevím. Bylo to vlastně ukončeno ze strany poskytovatele americké maturity. Už na tom nechtěli dál spolupracovat.

Zřejmě to nenaplnilo jejich očekávání…
Z nějakého důvodu už dál nechtějí tímto způsobem spolupracovat se školami.

Jaké má škola plány do budoucna?
Nejprve tedy k Vrchlabí. Je to rekonstrukce, o níž jsme již mluvili. Co se týče výuky, chtěl bych dosáhnout toho, aby byly posíleny kompetenční modely vyučování v běžných předmětech. Tedy že v jistém smyslu bude v hodině žák aktivnější než učitel. Že žákovi nebudou už jen servírovány hotové poznatky, ale že se k nim bude muset umět dobrat sám. Tím by si v sobě zároveň budoval i kompetenci k učení. Je naprostý základ, aby se žák naučil se učit. Chtěl bych zdůraznit, že tím nedochází pro žáky k nějakému zjednodušení. Tento způsob totiž pro žáky bývá často mnohem náročnější, protože žák musí být aktivní a nestačí mu jen si někde něco okopírovat. Když to shrnu, je to kompletní rekonstrukce a posílení hodin, kde se budou žáci vedle učiva učit i dovednostem. Zatímco ve Vrchlabí bych i nadále kladl důraz na paměťové učení a výuku kompetencích bych bral jako doplněk, v Hostinném bych chtěl školu přetvořit tak, aby kompetenční výuka byla dominantním způsobem a aby zde způsob výuky byl ještě inovativnější než ve Vrchlabí. V okrese Trutnov žádná taková škola není, a přitom tu je velká poptávka po alternativním vzdělávání. Vznikla tady spousta alternativních základních škol a žáci z nich pak nemají kam jít. Hostinné je malé město a samo o sobě nestačí na to, aby naplnilo kapacitu školy, a proto musíme přitáhnout žáky i ze širšího okolí. A já bych rád cílil na žáky, kteří se chtějí vzdělávat jinak, než je to běžné na státních školách. Výuka by tam byla komplexně postavena na projektových předmětech a žáci by byli hodnoceni formativně.

Ty spíš preferuješ u žáků známky, nebo slovní hodnocení?
Jsem zastáncem toho, aby byla možnost volby. Nemyslím si, že je pro každého vhodný ať už jeden, nebo druhý systém. Takže jsem pro to, aby zde existovaly obory, kde to možné bude.

Ve školství se už nějakou dobu pohybuješ. Jak bys charakterizoval současné žáky? Na kolik se proměnili od dob, kdy jsi byl žákem ty sám?
Jsou mnohem hodnější. Ve škole je větší klid. Trošku to přičítám tomu, že mají mobily. My jsme je neměli. Tudíž naše jediná možnost byla házet si po třídě s houbou a vším, co bylo okolo. To oni dělat nemusí. (smích) Studenti mají určitě větší kulturní a společenský rozhled asi opět díky mobilům a všemu, co s sebou přinášejí. Ten jsme v jejich věku neměli.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz