Poutavé Kriminální příběhy ze starých Krkonoš, a to i z Trutnova

Dvanáct příběhů doplněných černobílými fotografiemi obsahuje vraždy, pokusy o znásilnění, loupežná přepadení, loupeže, podvody a krádeže z poslední třetiny 19. století. I když kniha přibližuje příběhy lidí z doby dávno minulé, její téma je stále aktuální, protože zločin a trest přetrvávají.

Pavle, čteš občas detektivky nebo sleduješ seriály s kriminálními zápletkami?
Kriminální seriály systematicky nesleduji, protože se na televizi moc nedívám. Dříve jsem se ale rád díval na seriál Hříšní lidé města pražského nebo mám rád inspektora Columba. Občas si s chutí přečtu nějakou pěknou detektivku, naposledy to byly Příběhy otce Browna či Inspektora Morse.

Proč se rozhodl zmapovat a knižně vydat Kriminální příběhy ze starých Krkonoš?
Je to téma, které mě dlouho zajímalo. Impulsem ale bylo, že mě oslovil nakladatel, jenž vydává podobné knihy pro Šumavu nebo Orlické hory. Domluvili jsme se, že bych něco podobného udělal i pro Krkonoše. Moje knížka není systematickým zpracováním tématu kriminality v této oblasti, ale jde o příběhy z doby Rakousko-Uherska z poslední třetiny 19. století.

Byla to asi tvoje prvotina v tomto žánru, že?
Ano, je to moje první knížka na toto téma.

Kolik příběhů knížka obsahuje?
Dvanáct příběhů z různých částí Krkonoš, ze semilského i trutnovského okresu. Nejsou to příběhy pouze z hor, ale i z Podkrkonoší. Snažil jsem se vybrat takové příběhy, aby byla knížka pestrá. Obsahuje tedy nejen vraždy, ale také loupeže, podvody a podobně.

Jsou tam i případy z Trutnova?
Z území Trutnova jsou v knížce tři příběhy. Jeden je z Horního Starého Města a jmenuje se Vražda u muziky. Pojednává o případu vraždy číšníka Jana Polze na tancovačce v hostinci Františka Kleinera. Potom je tam případ pokusu o vraždu mezi milenci nazvaný Výstřely ze zoufalství, kdy milenec ztratil práci a ze zoufalství se pokusil zavraždit svoji milenku. Třetí příběh – Zákeřnost u náhonu – je z Dolního Starého Města, kdy dojde k hádce mezi dvěma továrními dělníky a k pokusu o vraždu.

A ty další případy?
V knize je například popsán podvodník z Prkenného Dolu nebo zakázané praktiky spiritistů, kteří se snažili vyhánět zlého ducha, dále pokus o znásilnění či loupežné přepadení.

Který z těch dvanácti příběhů tě něčím zaujal nejvíc a proč?
Asi nejvíc mě zaujal příběh tkalce Roberta Donta a jeho oběti zákeřné loupežné vraždy Josefa Holmanna, bývalého starosty Dolního Dvora a hostinského, který se odehrál v okolí mého rodného města Vrchlabí.

Z čeho jsi při psaní vycházel?
Počátek práce spočíval v tom, že jsem procházel staré noviny. Vybral jsem si k tomu Trautenauer Zeitung, tedy Trutnovské noviny z poslední třetiny 19. století. V nich byly publikovány případy těžších zločinů, které se objevují v protokolech přelíčení u krajského soudu v Jičíně. Ty jsem si prošel a udělal předvýběr zhruba třiceti případů, které mi přišly zajímavé. Potom jsem s kolegyní z archivního oddělení v Hradci Králové, kde je uložen fond soudních spisů zmíněného jičínského soudu, vyhledával soudní spisy, které byly hlavním zdrojem knížky. Jednotlivé případy jsem se nesnažil domýšlet a jsou založeny právě na soudních spisech, což je patrné na stylu zpracování. Zároveň jsem se vše snažil zasadit do místního i dobového kontextu a pokusil se také o nějaké vlastní hodnocení.

Byla při tom výhoda, že jsi pracovníkem archivu?
Určitě to byla výhoda, protože jsem věděl, s jakými prameny mohu pracovat a na koho se obrátit.

V anotaci ke knize stojí, že osudy pachatelů se zároveň proplétají s osudy obětí jejich zločinů. Jakým způsobem?
Když se člověk v určitou dobu ocitne na určitém místě, neví dopředu, koho potká. To je vidět i v případech uvedených v knize, kde zločiny byly spíše otázkou shody okolností. Například kdyby mladá slečna Marie Borufková nešla do lesa, nepotkala by dva pachatele, kteří se ji pokusili znásilnit a pak ji zavraždili. Tímto způsobem se někdy propojují osudy lidí a nedá se to vymyslet dopředu.

Jak dlouho jsi knihu napsal?
Pracoval jsem na ní poměrně dlouhou dobu, zhruba rok.

Komu je určena?
Myslím, že si ji může přečíst skutečně každý. Najde své příznivce nejen mezi zájemci o kriminální příběhy, ale i mezi těmi, které zajímá historie Krkonoš.

Příběhy, jak už bylo řečeno, pocházejí z poslední třetiny 19. století a dnes je 21. století. Proč zločin a trest stále přetrvávají?
Nelze to ze společnosti odstranit, protože se v každé době najdou lidé, kteří se v čase příliš nemění, nerespektují zákony a daná společenská pravidla. Proto zločin a trest přetrvávají.

Kolik knih máš na svém kontě a na která témata ses v nich zaměřil?
Věnuji se především historické vlastivědě měst a obcí regionů Krkonoš a Podkrkonoší a zajímám se také o starší kulturní dějiny těchto oblastí. Z publikační činnosti mohu ještě připomenout knížku o počátcích osidlování Krkonoš, což jsou Cesty Vlachů, kterou jsme připravili společně s Ottou Štemberkou, předsedou spolku Trutnov – město draka.

Máš už teď něco v rukávu, s čím by chtěl překvapit čtenáře?
Dlouhodobě se věnuji přípravě knihy o trutnovské rodině Heroltů z Úpy z 16. století. Tato rodina je zajímavá tím, že hodně jejích členů udělalo velkou kariéru. Jeden z nich se stal dokonce mincmistrem Království českého. Přitom to byla rodina původně měšťanská, nakonec povýšená do šlechtického stavu, což mě zaujalo, a je o ní k dispozici poměrně hodně archivního materiálu.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Hynek Šnajdar