Porodnice v Trutnově měla vždy dobré jméno, říká nový primář

Co vás přesvědčilo vzít post primáře trutnovské porodnice?
Je to výzva, šance mít svoje oddělení, řídit si ho podle svých představ. Navíc mi přišlo jako velká škoda, že je porodnice v druhém největším městě v kraji zavřená.

Věděl jste o ní něco víc už předtím, než jste dostal nabídku na primářský post?
Téměř dvacet let jsem pracoval v Hradci Králové, a během té doby jsem poznal například dlouholetého trutnovského primáře Aleše Dlouhého. On a jeho tým měli výbornou pověst a skvělou pověst díky nim měly i zdejší porodnice a gynekologie. Místních lékařů znám celou řadu.

Znal jste i město?
Jsem z nedalekého Náchoda, takže ano. Především díky cestám a výletům do Krkonoš. Rád lyžuju. Samozřejmě znám příběh trutnovské bitvy z roku 1866, zajímám se trochu o historii.

Kdy vám ředitel nemocnice nabídl primářský post v Trutnově?
Oslovil mě koncem března, domluvili jsme se koncem dubna. Dlouho jsem nabídku zvažoval, zejména kvůli rodině. Přece jen je to padesát kilometrů od Hradce Králové, kde bydlíme.

Radil jste se o nabídce vést zdejší porodnici s místními lékaři?
Byl jsem například v pravidelném kontaktu s Karlem Červíčkem. To mi ve finále moje rozhodnutí přijmout primariát usnadnilo, protože slíbil, že když to vezmu, bude mi dělat zástupce. Za to jsem moc rád.

Už jste někdy byl primářem, nebo to bude v Trutnově vaše premiéra?
Pocházím z lékařské rodiny. Matka je lékařka, děda i otec špičkoví gynekologové, oba byli řadu let primáři gynekologie. Já sám primářem zatím nebyl. V hradecké fakultní nemocnici jsem ale vedl různá oddělení, například rizikového těhotenství, šestinedělí, operační gynekologie a operačních sálů. Tyto funkce nejsou plně srovnatelné s primariátem, logicky jsem svůj budoucí post konzultoval i s otcem. Tušil jsem, do čeho jdu, i když je s primariátem spojeno trochu víc administrativy, než jsem čekal. Ale to je problém celého zdravotnictví.

Bylo víc papírování kvůli tomu, že porodnice byla dlouho zavřená?
Nemyslím si, že by tady byla hromada papírů navíc, proti jiným oddělením. Velkou část toho „odpružil“ doktor Pavel Růžička, který porodnici dočasně vedl jako zástupce. Ale nyní už se na mě sype spousta nových povinností, jako jsou například výběrová řízení na nové přístroje. To jsem dosud řešit nemusel.

Nepohoršil jste si přesunem z Hradce do Trutnova?
Trutnov měl vždycky dobré jméno, zvlášť gynekologie a porodnice. Co se týká vybavení a personálního obsazení, tak je to jiné. Není to fakultní nemocnice, ale na druhou stranu už jsem kdysi v okresní nemocnici pracoval, takže jsem věděl, do čeho jdu. Práci v okresním špitále znám. Pokud půjde vše dobře, a zatím máme indicie, že tomu tak i bude, tak tady v Trutnově může vzniknout velmi dobré okresní pracoviště.

Porodnice dlouho neměla primáře, ale ani dost lékařů. Je teď situace lepší?
Lékařů není nikdo dost. Situace se trochu vylepšila tím, že k nám do Trutnova přišel mladý atestovaný doktor Opluštil z Jilemnice, nastoupil společně se mnou. Doktor Červíček si tu o něco rozšířil úvazek, stejně tak doktor Krotký, zůstává i nadále doktor Růžička a chodí nám sem sloužit čtyři lékaři, externisté z fakultní nemocnice. V listopadu k nám nastoupí trutnovská doktorka Barbora Boudová. Dosud působí v Praze u Apolináře, máme na ní velmi dobré reference a na spolupráci s ní se velmi těšíme. Máme tu velmi šikovnou lékařku z Ukrajiny a mladého lékaře doktor Kuderu. Potřebujeme však ještě další lékaře, budu rád přidají-li se k nám absolventi bez atestace.

Zůstal pohromadě tým porodních asistentek a zdravotních sester?
Naštěstí se porodní asistentky a sestry během roku, kdy byla porodnice zavřená, až na výjimky nerozprchly. Takže provoz porodního sálu a gynekologie bude zajištěn. Počítáme však s rozšířením a tím pádem, krom lékařů, rádi přijmeme i další porodní asistentky a zdravotní sestry.

Jaké porody budete v Trutnově provádět?
Zásadní odklon od klasického porodnictví nečekejte. Jsem sice nakloněný různým variantám alternativních porodů, s výjimkou porodů do vody, ale za podmínky, že to bude bezpečné pro matku i plod. Budeme se snažit maximálně vyjít rodičkám vstříc v jejich přáních, například polohy při porodu. Budu však rád, když rodičky budou akceptovat, že poslední slovo má ošetřující lékař. Cílem nás všech je zdravá matka a zdravé dítě. Sledujeme a budeme samozřejmě sledovat světové trendy a snažit se je držet. Nový sekční sál nám umožní dělat císařské řezy přímo v prostorách porodnice. Co se porodnické péče týká, je zásadní zdůraznit úzkou spolupráci s pediatry pod vedením primářky Kaplanové, novorozeneckým oddělením. Příkladem spolupráce s pediatry a moderních trendů budiž bonding a rooming-in, ale i snižování počtu císařských řezů.

Dosud jsme mluvili převážně o porodnici. Jak plány máte s gynekologickou částí vašeho oddělení?
U operativy budu rád, když se trochu přesuneme k vaginální operativě a endoskopickým/laparoskopickým operacím, abychom výrazně ubrali v počtu laparotomií, tedy řezů přes břicho. Jsem urogynekolog, takže bych tu rád rozšířil spektrum výkonů týkající se léčby inkontinence moči a sestupu orgánů pánevního dna. Provádět chceme celé spektrum gynekologických operací, pouze radikální onkologickou operativu tady dělat nebudeme.

A co léčba ženské sterility?
V dnešní době je to spíš práce pro ambulantní gynekology. My s nimi budeme i nadále spolupracovat, zajistíme potřebný servis (nejčastěji laparoskopie), ale spíš se dá předpokládat, že se o tyto pacientky postarají právě ambulantní gynekologové a centra asistované reprodukce.

Už jste prozradil, že váš otec i děda byli rovněž gynekologové a primáři. Měl jste tedy už v mládí jasno, že je budete následovat?
Ne. Dlouho jsem váhal, jestli mám jít právě na medicínu. Mám rád historii, nejprve jsem chtěl být archeologem, pak jsem krátce uvažoval o veterině, ale nakonec si vybral lékařství. Ani tam jsem ale dlouho neměl jasno. Váhal jsem, jestli nosní-ušní-krční nebo urologie. Nakonec vyhrála gynekologie. Už od třetího ročníku lékařské fakulty jsem jako medik chodil fiškusovat k Apolináři.

Přestěhujete se kvůli nové práci do Trutnova?
Zatím ne. Bydlím na statku u Hradce Králové. Mám čtyři děti, takže by to asi bylo dost komplikované. Pro dokreslení situace, v životě jsem se osmnáctkrát stěhoval, což s sebou neslo i změnu školky, základní školy a gymnázia. Ne vždy to bylo příjemné. Nechci, aby to samé zažívaly moje děti. Zatím budu dojíždět. Až bude dálnice, tak to bude rychlovka.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová