Papoušek je pro mě členem rodiny, říká Vladimír Venc

Nacházíme se na Letné na tvé zahrádce a všude tady kolem nás štěbetají tvoji papoušci. Kolik jich tady je?
Mám jich tady patnáct.

Jak ses k této zálibě, která není ve Vrchlabí zas až tak masová, dostal?
Byl jsem kdysi na návštěvě u jednoho pána v Lánově, který měl spoustu papoušků. My jsme k němu jezdili dost často a mně se to zalíbilo a řekl jsem si, že to taky zkusím.

Abychom byli v obraze, o jakou dobu se zhruba jedná?
Je to zhruba deset let nazpět.

Pamatuješ si, jakého papouška sis pořídil jako prvního?
První papoušci, které jsem si pořídil, byli papoušci horští kouřoví. Pak následovaly andulky, to je taková chovatelská klasika. Pak to byli zpěváci a časem, když byla šance přistavět novou voliéru, se ten chov zvětšoval.

Říkal jsi, že tady na zahrádce máš patnáct papoušků, kolik je to dohromady druhů?
Tady na zahrádce mám čtyři druhy.

Rozumím tedy správně, že kromě zahrady máš ještě další papoušky někde jinde?
Jo, mám ještě další v garáži. Ale ti jsou větší a nemohu je sem vozit.

Když spočítáme zahrádku a garáž, kolik máš tedy papoušků dohromady?
Se vším všudy jich mám nyní třicet.

Pokud by chtěl úplný laik, jako třeba já, začít chovat papoušky, co všechno musí umět či mít?
Řeknu to z vlastní zkušenosti. Na začátku je potřeba poradit se s lidmi, kteří papoušky již chovají. Jinak nejlepší je začít s andulkami a nejlépe je, když je to páreček. Jinak si samozřejmě kupuji literaturu, čtu si o tom. Díky tomu zjišťuji, jaké jsou novinky.

Existují třeba pro chovatele papoušků nějaké odborné časopisy?
Jasně. Čtu časopisy Papoušci a Exota. To mám objednané a chodí mi to poštou, protože v trafice takové časopisy nejsou k sehnání.

Máš ponětí, kolik je tady ve Vrchlabí chovatelů papoušků?
Mám dojem, že jich je šest a všichni toho mají hodně.

Jezdíš se svými exponáty na výstavy?
Ne, to ne. Samozřejmě kontakty s jinými chovateli mám, a když mám já nebo oni mladé, tak si zavoláme a buďto přijedou oni za mnou, nebo já jedu k nim.

Pokud by si někdo chtěl domů papouška pořídit, jak nákladná je to záležitost?
Řeknu to od těch nejmenších. Andulky stojí okolo stovky. Ale další náklad je klec a to už hovoříme minimálně o tisícovce. Dále je pak potřeba koupit krmení, ale andulky toho například moc nesní. Ale u větších papoušků už jsou ceny vyšší. Například jak mám tady papoušky Kakariki, tak ty už jsou od 400 do 2000 korun za kus. Záleží, jak jsou vyšlechtění. Ale jiné kousky jsou samozřejmě ještě dražší. U nich například čekáš i pět let, než se rozmnoží.

Co všechno papoušci jedí? Existují pro ně nějaké speciální směsi?
V obchodech to nekupuji, i když tyto směsi v nich mají. Ale je to drahé. Já to kupuji od kluků z Branné z JZD a míchám si to sám. Ročně kupuji tak 500 kilogramů.

Z jakých složek to mícháš?
Slunečnice, proso a oves. Ve vrchlabském obchodě KočkaPes občas koupím vitamín, který jim pak do toho přimíchám.

Jak často se papoušci krmí?
Každý den.

Ráno, nebo večer?
Jak to stihnu z práce. Někdy ráno, někdy odpoledne. Každopádně vždy musí mít čistou vodu.

Uvažuješ o tom, že bys svůj chov a počet svých papoušků ještě rozšířil?
Nejsou prostory.

Je chování papoušků pro tebe relax, nebo koníček?
Řekl bych, že oboje.

Ale asi takový trvalý koníček. Předpokládám, že ani není možné, aby ses odsud na delší dobu vzdálil?
No, to nejde. Nemůžu. Na den jo, ale na delší dobu ne. Já mám dovolenou tady, mně to tady vyhovuje. Je tady klid a nikdo tě neruší.

Neuvažoval jsi o tom, že by sis pořídil nějaké jiné zvíře, například kočku nebo psa?
Ne. Začínal jsem rybičkami, pak jsem měl ještěry, kočku a potom papoušky.

Jaké jsi měl například ještěry?
Agamy kočičinské a felsumy. Ty jsem měl doma v terárku. Když jsme se pak stěhovali do paneláku, tak to muselo všechno pryč. Dali jsme to do zoo ve Dvoře Králové nad Labem. Tam si to rádi vzali, byly to hezké páry.

Předpokládám, že sleduješ, co chovají tvoji kolegové z branže…
Když jsme u těch zoologických zahrad, tak nejbližší na chov papoušků je Praha. Ve Dvoře Králové nad Labem to zrušili. Ale když se ptáš na kolegy z branže, tak samozřejmě koukám, co mají za druhy. Nebudu zastírat, že se mi jejich kousky líbí, ale já bohužel na ně nemám prostory. Já jsem víceméně zaměřen na jeden druh, který pěstuji, a to mi stačí. Ale co ti budu podívat, vždycky se kochám.

Kolik vůbec na světě existuje druhů papoušků?
To opravdu nevím. Hodně. Neustále přibývají další a další novinky.

Jakou mají papoušci životnost?
Tihle malí zhruba deset až patnáct let. Ti velcí klidně 40 až 50 let.

Takže když ti malí pojdou, pořídíš si jiné?
Tak nějak. Je to smutek, je to člen rodiny. Udělám mu takový malý pohřeb na zahradě.

Lze si u tebe papouška i koupit?
Když budou mladí, tak lze. Ale letos to nějak nejde, vajíčka nejsou oplodněný. Loni byla spousta mladých.

Jak se vůbec u papoušků rozezná, kdy je to samec a kdy samice?
Podle tvaru a barvy, někdy i podle velikosti. Ale k tomu je nejlepší pomocník odborná literatura.

Když se zadaří a mláďata se narodí, kolik jich je například v jednom vrhu?
Je to tak pět či šest. Ale zde je důležité mít na paměti, že když to rodiče nezvládnou, klidně jedno mládě vyhodí „z boudy“. Pro to mládě to je samozřejmě konec.

Kolik jsi za svou kariéru odchoval papoušků v tom smyslu, že se narodili tebou chovaným papouškům?
Asi dvacet.

Pamětníci vzpomínají, že dříve chodili na papouščí burzy. Existují ještě tyto akce?
Jo, existují. Ale nejezdím na ně. Už se to příliš nevyplatí. Chovatelů už je docela dost. Takže je dobré mít kontakty a volat si. V Nové Pace, tam jsou opravdu chovatelští mistři. Ale tam opravdu nemůžu jezdit, protože když vidím, co tam mají, tak pomyslně slintám. Tam mají opravdu krásné velké kusy. Člověka to láká si to koupit, ale já bych je neměl kam dát.

Na závěr úplně odbočme od papoušků. Jak dlouho působíš v pohostinství či lidově řečeno v kuchyni, odkud tě mnoho Vrchlabáků zná?
Když to vezmu s pekárnou a pak se Zakopaným psem, tak se to bude blížit ke třiceti let letům. Ono to letí. A furt jsem tam.

Zkrátka, když má někdo rád tuhle práci, tak mu to vydrží nastálo. Třeba i jako chov papoušků…
To jsi řekl přesně. Je to tak.

Jaký je tvůj životní sen. Jakého papouška bys chtěl?
Papouška Ara. To už jsou velcí papoušci. Ti už jsou větší než káně. Takového papouška bych chtěl úplně od malého mláďátka, abych si ho vypiplal a vychoval. Aby se mnou chodil všude na rameni nebo se mnou jezdil v autě. Oni jsou však i cenově nedostupní. Ale je to můj sen.

Tak já ti držím palce, ať se ti tvůj sen splní, ať se daří a tvoji opeření krasavci se mají dobře.
Děkuji moc.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Petr Ticháček