Ona a on

Byla to láska na druhý pohled.
Ona nic netuší, On na ni dozírá přes její tablet.
Dny plynou - On už je nervózní,
jestli snad Ona není mimózní.
Ona pak po roce oči své zdvihne,
v tom spatří jeho, jak to s ním švihne.

On leží na zemi ve vlaku v metru,
Ona se rozhlíží a volá o pomoc.
Telefon v ruce, sluchátka v uchu.
Nikdo se nezvedne,
všichni jsou hluší, slepí jako noc.

Byla to láska na druhý pohled,
Ona ho podpírá, vede pod lékařský dohled.

***

Měsíce plynou - Ona a On randí,
plánují svatbu, budoucnost, počet svých dětí.
Ona a On se vášnivě milují,
do domku na periferii už se stěhují.

Ona se stará o děti a domácnost,
On chodí do práce od ledna do Vánoc.
Ona se bojí o něj i o děti,
On se bojí o budoucnost a dělá mu to starosti.

Ona buduje z domu hrad,
On rozšiřuje své portfolio o vinohrad.
Práce, povinnosti, vyčerpání,
na lásku už není čas, už není žádné milování.

***

Děti odlétly z hnízda za oceán,
studium, kariéra, zní to jako dobrý plán.
Ona ztrácí na kráse, on nabírá na váze.
Ona chce sex, on chce svou milenku,
ona o ní ví, on nemá tušení ani na chvilku.

Roky plynou a vrásky přibývají.
Ona a On už spolu nekomunikují.
Milenka vzhlíží se v čínské váze,
a při tom přihlíží rodinné zkáze.

Ona opouští svoji svatyni,
při tom myslí na tu čubku,
jak chodí po její kuchyni.

Chtěla by dětem s dětmi pomoct,
musí však do práce, nemá toho mnoho.

***

Pak přišel strach – krach na burze.
Byla to rána, úplná exploze.
Milenka stojí v pozoru,
ještě že zná heslo od trezoru.

Naplní všechny své Louis Vuittony,
žádná šméčka! – jenom originály.
Byla to rychlá práce se zipem,
zmizela jak pára nad hrncem.

Kde bylo peněz, zlata a stříbra,
není nic, jenom prázdný dům a exekuční výzva.

Poprvé od jejich rozvodu,
chtěl by být znovu po jejím boku.
Ale třikrát běda,
Ona už pro něj místo ve svém srdci nemá.

***

Ona visí hodiny na Skypu,
on visí na větvi ve větru.
Poslední naděje, odlet za oceán,
rozplyne se, je ten tam.

„Pochop to!, mami.“
Větší dům, kroužky a rovnátka pro děti,
to nepůjde bez druhé hypotéky.

Chtěla jen rodinu mít, skončila sama.
On chtěl jen bohatý být, je z něj hrouda masa.
Roky plynou a hřbety se ohýbají.
Ona dožívá v najaté garsonce,
On leží pod drnem a spí sladce.

***

Ona se vzbudí celá zpocená,
„Panenko, co pak se ti zdá?“
„Ale nic, blbosti!“ Utře si čelo.
„O čem pak, můj milý, tobě se snilo?“
On se tak usměje: „O tobě, ty můj drahoušku,
jak máš na sobě tu průhlednou košilku.“

Veronika Štefková
redakce@vrchlabinky.cz
Foto: Internet