Oblíbené místo? Moje postel, směje se cestovatelka Lucie Kutrová

Lucko, prozraď, kde ses procházela o víkendu?
O víkendu jsme byli s Marvelem objevovat krásy Brna a okolí. Moji kamarádi si v jednom kuse dělají legraci z toho, že si město Kuřim udělalo vlastní Stonehenge, tak jsme se to s Marvelem vydali prozkoumat. Nám je s Marvelem většinou úplně jedno, kam jedeme, hlavně že jsme venku v přírodě. 

Jaké je tvoje fakt oblíbené místo?
Haha, to je fakt vtipná otázka. Mým asi nejoblíbenějším místem je moje postel. Když se s Marvelem vracíme po delších trecích a po náročných výstupech, na nic se netěším víc, než když si s Marvelem zalezeme do postele a koukáme spolu na nějaký film a jíme u toho nějaké dobroty. Taková oáza klidu. 

Byla jsi někdy v Trutnově?
Ne. Jen jsem párkrát projížděla a slyšela jsem, že máte skvělé slavnosti vína. Víc nevím. Těším se, až zjistím.

Přijíždíš sem se svou přednáškou o tvé cestě po Stezce Českem, která vedla i Krkonošemi. Jak probíhalo putování zdejším regionem? Co zajímavého tě tady potkalo?
Krkonoše jsou láska. Můj asi nejsilnější zážitek byl, když jsem v půl sedmé ráno vylezla na Sněžku a nikdo tam nebyl. To byl fakt krásný pocit. Já nejsem úplně fanda těch přeplněných míst, takže když jsem si mohla dát snídani při východu sluníčka na Sněžce a odejít předtím, než přijela první lanovka, byla jsem na vrcholu blaha.

Kde na Stezce Českem jsi byla nejvíc nešťastná? 
Na jižní větvi, kde bylo snad 140 stupňů, všude komáři, ovádi a chodilo se po asfaltu. Jenomže v těch oblastech bylo zase spousta skvělých lidí, kteří tu špatnou náladu zvládli vylepšit. Všechno má své pro a proti. 

Co bylo těžší? Ujít to nebo o tom napsat knihu?
Ujít to. Místy jsem si říkala, že to nedám. Byla jsem unavená, některé části mě ne úplně bavily, ale já se snažím vždycky ty situace využít ve svůj prospěch. Dělám si hodně z věcí legraci, takže jsem si psala zápisky a dát potom dohromady knihu už nebyl takový problém. 

Když vezmu, že máš za sebou Pacifickou hřebenovku, tak to Stezka Českem pro tebe musela být brnkačka, ne?
Vůbec ne. Na Pacifické hřebenovce jsi hrozně daleko od domova. Když nemáš svůj den a rozhneš se skončit a jet domů, tak musíš dojít do nejbližšího města, což je občas i 200 kilometrů. Tady v Česku? Máš špatný den, dojdeš k hospodě, můžeš si zavolat taxi a jedeš domů. V Americe jsi v divočině a každý den máš okolo nádherné výhledy, skály, jezera, hory a nemůžeš se toho nabažit. Tady u nás jdeš občas pár dní jen v lese a když ti do toho prší, nejsi úplně nejvíce happy. Ale každé má to svoje. Obě cesty byly jiné a asi bych nemohla ani říct, která se mi líbila více, protože obě byly pro můj život moc důležité.

Jak to vypadá s tvým Bucket Listem? Kolik bodů splněno a co by sis chtěla odškrtnout letos?
Já jsem na začátku ten bucket list odškrtávala fakt poctivě. Furt jsem si chtěla něco velkého splnit, ale po pár letech už se ten můj bucket list stal jen takovou inspirací, kam si občas něco připíšu. Mám tam přes 200 věcí a myslím, že nějakých 120 mám určitě splněných, ale poslední dobou si fakt užívám všechno, co přijde. Mám někdy pocit, že lidé mají pocit, že by měli mít obrovské sny, že by si na ty bucket listy měli psát obrovské výzvy, ale není to tak. Mně většinou největší radost udělaly právě ty výzvy všední, které jsem si mohla splnit během normálního dne. Uvařit hovězí po burgunsku, naučit se jíst hůlkami, udělat dobrý skutek… S Marvelem jsme pro lidi sepsali takový deníček, kde se můžou inspirovat a konečně si začít plnit nějaké věci, které okoření všední dny - 151+ nápadů na můj bucket list. 

Jaký je tvůj další velký cestovatelský plán?
Nebudu prozrazovat, ale chystám se na dvouměsíční zahraniční cestu, opět do Ameriky, do divočiny. Dálkové treky jsou něco nepopsatelného. A ať už to byla Svatojakubská pouť, Pacifická hřebenovka nebo Stezka Českem – každá cesta mě toho spoustu naučila a z každé cesty jsem se vrátila trochu jiná.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: archiv Lucie Kutrové