Nejraději poslouchám ticho, říká zpěvačka Tereza Barešová

V červnu letošního roku se konalo Setkání rodáků a přátel Kunčic a oslavy ke 125. výročí od založení zdejšího sboru dobrovolných hasičů. Na této akci jste vystupovala i vy jako zdejší rodačka. Jaké to je vystupovat před „svými“?
Před svými je to pro mě vždy těžší. Nevím, čím to je, asi ta zodpovědnost nebo snaha nezklamat… Ale zkrátka když hraji někde v Krkonoších – a nyní tedy konkrétně, když jsem zpívala v Kunčicích – zažívala jsem trému, kterou už jinak nemívám. A nezáleží na tom, jestli je přede mnou deset lidí, nebo deset tisíc lidí. Doma je to prostě celé nějaké intenzivnější, ale když už pak vylezu na pódium, maximálně si to užívám a všechno to ze mě spadne.

Vy už ale mnoho let žijete v Praze. Pokud bych se vás drze zeptal „Kunčice, nebo Praha?“, jaká bude vaše odpověď?
Musím říct, že ještě tak před pěti lety bych nejspíš řekla Praha, ale teď jednoznačně Kunčice!

Co si necháte nejraději uvařit, když přijedete do svých rodných Kunčic?
Mám moc ráda tradiční krkonošské kyselo, nejlepší od mojí mamky, a pak zbožňuji bramborový knedlík. Většinou si pak vezu ještě šišku do Prahy a tam ji studenou ujídám z lednice.

V září tomu bude rok, co jste se vdala. Jak byste uplynulých 365 dní zrekapitulovala a zbilancovala?
Fíííha, to je na dlouhou odpověď, ale zkusím to shrnout. V první řadě mám skvělého muže a rodinu, jsme všichni zdraví a to je pro mě číslo jedna. Zažila jsem spoustu krásných chvil, právě s rodinou a přáteli, kterých si nesmírně vážím, a naše svatba mě jen opět utvrdila v tom, že přátelství nás horalů jsou prostě pevná, dlouhá a krásná. Celým rokem jsem se prozpívala a protančila, občas jsem někde zakopla a pobrečela si, politovala se nad vlastní existencí, ale nakonec se člověk posbírá a zjistí, že i odřený koleno se zahojí, a jde dál. Společně s Balage Bandem jsme vydali tři nové videoklipy, posunuli jsme se do rádií. Zažila jsem první přímý přenos na ČT, kde jsem zpívala v rámci charitativní akce Tříkrálový koncert. Jako vokalistku mě oslovila kapela Lucie, se kterou jsem odzpívala koncerty k tour Černý kočky, mokrý žáby, jejímž závěrem byla vyprodaná pražská O2 aréna. Začala jsem více pracovat na vlastní tvorbě a snad i ta deska se brzy vyklube na povrch. Učím se italsky a na dovolené jsem přečetla celou jednu knihu. (smích) Takže zatím to hodnotím jako plodné období, ve kterém plánuji přidat trochu více pohybu, asi jógu nebo tenis. Ještě to nechám otevřené.

Vraťme se ještě do hlubší historie. Letos tomu už bude patnáct let, co jste se zúčastnila soutěže Česko Slovenská SuperStar. Jak na ni s odstupem času vzpomínáte?
Na SuperStar vzpomínám moc hezky. Jsem ráda, že jsem si to mohla zažít, myslím si, že kdybych tam tenkrát nešla, do teď bych si říkala, co by, kdyby. Takže za mě ano, jděte to zkusit, pokud to ve vás jen trošku hlodá, maximálně vás pošlou domů, nic horšího se nestane.

Co se vám z té doby vybaví?
Kdybych si měla vybavit nějaký konkrétní zážitek přímo z natáčení, tak to jsou dvě situace. Těsně po vypadnutí, kdy se produkce divila, že nebrečím, když jsem vypadla. A pak chvíle na chodbách před verdiktem, kdy mi řekl Ben Cristovao: Tak ty máš postup jasnej… No, neměla. Nakonec jsem jela domů vlakem z Brna společně s mamkou, kde jsme únavou usínaly v kupé, protože obecně je nutno říci, že během natáčení jste opravdu mezi dny měli čas na spánek maximálně 3 až 4 hodiny.

Už jste to částečně zmínila, nicméně připomeňme, že již řadu let spolupracujete a vystupujete s Bandem Oty Balage. Jak jste se k němu vůbec dostala?
S Otou jsem se potkala na pražské konzervatoři, kam nastoupil jako profesor. Musím se přiznat, že mi tenkrát jeho jméno nic moc neříkalo. Ale po chodbách se špitalo, že nastupuje nový profesor a že je to někdo slavný, no prostě někdo WAU. Moje reakce byla „A kdo že to je?“ Až později mi došlo, že se jedná o člena BSP (Balage, Střihavka, Pavlíček). Ota měl jiný přístup než ostatní profesoři, hodiny s ním byly živější, chtěl, abychom zpívali před sebou navzájem, což pro nás byla novinka. Na první hodině nám všem zadal stejnou píseň. Já se svojí tenkrát pubertální a naprosto vzpurnou povahou jsem odmítla zpívat něco, co zpívají všichni, což pro Otu nebyl argument a musela jsem se píseň přesto naučit. Udělala jsem ji, ale po svém, což byl tenkrát asi z pohledu Oty záměr. Jak se s tím kdo popere. Poté, co jsem to odabsolvovala, jsem o prázdninách stála doma v chodbě domu u rodičů a zvonil mi telefon a v něm „Tady Ota Balage, chtěl bych pro tebe udělat kapelu“. No a tak to všechno začalo.

Během léta většina kapel a interpretů koncertuje a jezdí po hudebních festivalech. Jak jste to měla vy?
V podstatě hodně podobně. Přes léto hrajeme asi nejvíc. Festivaly, městské slavnosti, poutě a další. Léto bývá hodně hektické, ale jsem labužník života, a tak se vždy snažím najít si čas na nějaký výlet nebo dovolenou, cestování je nedílnou součástí mého života.

Jakou hudbu si nejraději pustíte sama ve svém soukromí?
Po pravdě mám kolem sebe hudby tolik, že například v autě nebo doma nejraději poslouchám ticho. Většinou mám hudbu spojenou se zážitky a přáteli. Takže je hodně jiné, pokud se chci inspirovat hudebně, nebo zahřát na duši při vzpomínkách. Teď jsem například objevila hvězdu světového formátu, a to díky mé sestře Barče – Taylor Swift – to mě docela baví. Pokud bych měla říct některé mé stálice, tak je to třeba Selah Sue, Jessie J, Joss Stone, Coldplay, Avril Lavigne a z české scény pak J.A.R. nebo Dan Bárta. Jeho naprosto zbožňuji. Ale poslechnu si i Annu K, Chinaski, Anetu Langerovou, a hlavně, co nesmí chybět v playlistu žádné oslavy, jsou písničky z našich českých pohádek. Prostě jsem holka z vesnice, ráda se bavím u dobrých českých fláků, které všichni známe a rádi si je společně zazpíváme.

Co máte v plánu po zbytek letošního roku?
Mám před sebou společně s Otou Balagem velký koncert, a to 10. září v Lucerna Music Baru, kam vás všechny srdečně zvu. Budou tam skvělí hosté Eva Burešová, Dan Bárta, Bára Basiková, Roman Dragoun a další. Do toho samozřejmě o víkendech koncerty s Balage Bandem. Chystám autorskou desku, takže se na ní snažím intenzivně pracovat. V září vystoupím jako host v Teplicích na koncertě To nejlepší z muzikálů, a to s Balage Bandem a se Severočeskou filharmonií. Na podzim pak budeme mít krátké turné s Jasnou Pákou a na konci roku proběhne již tradiční vVánoční koncert v kostele v Kunčicích nad Labem, pravděpodobně opět 26. prosince, ale raději sledujte sociální sítě. Tento koncert dělám již několik let a vždy je to krásné shledání a zastavení se o vánočním čase se známými, přáteli a rodinou, takže sem vás také srdečně zvu.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Jan Nožička, Lukáš Kozel