Naskytla se mi kupa příležitostí. Bylo to obohacující, říká Daniela Krátká

„Moc vám děkuju, je to krásné ocenění, a navíc regionálního typu, což má pro mě o to větší přidanou hodnotu,“ byla její první slova, když se dozvěděla, že získává Cenu Trutnovinek – Triumf roku 2023.

O naší redakční anketě věděla už z dřívějška, ačkoliv se okamžitě přiznala, že o ni „zavadila“ jen tak „bajočko“. Poprvé ocenění zaregistrovala před čtyřmi lety při třetím ročníku ankety v souvislosti s předáváním Téčka handicapovanému atletovi Aleši Kisému. „Narazila jsem na sociálních sítích na jeho příběh, a když jsem text pročítala, zjistila jsem, že získal vaši cenu,“ usmála se. Několikanásobný trutnovský paralympionik tehdy ovládl hlavní kategorii a stal se Králem roku 2019.

Daniela Krátká se sice v našem případě královského ocenění nedočkala, nicméně to pomyslné kralování si i teď ještě chvíli může stále užívat díky Zlatému Ámosovi. „Byla to královská jízda a zvláště po pracovní stránce velmi pestrý rok,“ rozzářila se. „ANO je v mém slovníku určitě častější než NE, a proto jsem kývla téměř na vše, co s oceněním postupně přicházelo,“ uvedla a přiznala, že ale byly i chvíle, kdy si za to pomyslně sypala popel na hlavu. Na druhou stranu člověk prý zase poznal, kde má v takovémto přístupu limity. „Celkově ale ty přínosy výhry byly a jsou bez skrupulí veliké. Se studenty jsme fotili titulku k Trutnovinkám, potkala jsem spousty inspirativních lidí z oboru, vyzkoušela si živé televizní vstupy anebo jen tak diskutovala nad ožehavými tématy z oblasti školství,“ svěřila se, co jsou podle ní nejcennější benefity po úspěchu v anketě o nejoblíbenějšího učitele.

Co pro ni bylo top? Pozvání do DVTV. „Největší trému jsem měla asi při rozhovoru pro DVTV. Tam se na mém profesionálním breptání zcela jistě odrazil fakt, že jsem fanynkou nejen tohoto konkrétního formátu pořadu, ale celkově novinářské práce Martina Veselovského, který se mnou rozhovor vedl,“ povídala. K interview do DVTV si ji pozvali v říjnu loňského roku. „Měla jsem zkrátka příležitost vyzkoušet si hrát i jinou roli, než na kterou jsem zvyklá, a z toho si člověk vždy něco odnáší i dál,“ konstatovala.

Role symbolické panovnice českého školství z podhůří Krkonoš jí skončí v pátek 22. března při letošním 31. finále Zlatého Ámose, kde bude zasedat v porotě a potom sama korunuje svého nástupce. „Zrovna v minulých dnech se uzavíraly přihlášky, kterých letos přišel rekordní počet. Dívala jsem se na nominované a udělalo mi velkou radost, že jsou tam pedagogové z celé republiky a že velká část z nich je mi věkově blízká, dle kolonek tedy kategorie začínajících učitelů,“ poukázala. Že by to bylo i její zásluhou a posloužila ostatním jako zdroj inspirace? „Možná,“ smála se. Jen pro doplnění, učitele do soutěže navrhují ale sami žáci, což je vlastně ta nejpřísnější porota. Z Trutnovska letos do boje o Zlatého Ámose nebyl ovšem vyslán nikdo.

Na dotaz, jestli je Daniela Krátká stále u svých studentů oblíbená, odpověděla, že to je spíš otázka pro ně. Nicméně je přesvědčena o tom, že anketa a společná cesta soutěží vztahy ve škole nakopla a posílila. Absolventka trutnovského gymnázia, která dříve působila na ZŠ a ZUŠ ve Rtyni v Podkrkonoší a na ZŠ v Hradci Králové, učí na Lesárně teprve třetím rokem.

Letošní školní rok je pro ni výjimečný tím, že má úvazek poprvé poskládaný pouze z češtiny. „V minulých letech jsem to mívala více kombinované, takže občanská nauka byla vždy zpestření mého rozvrhu,“ prozradila kantorka, která má aprobaci také na tento předmět. „Čeština s sebou přináší dost nepřímé pracovní činnosti. Upřímně ještě trochu bojuji s časem, který přípravám a zpětné reflexi dávám,“ prohlásila.

Další zajímavostí jejího letošního školního roku je, že budou maturovat její první maturanti, ke kterým přišla po příchodu na Českou lesnickou akademii v Trutnově. „Jsou to moje první vlaštovky, a ačkoliv vím, že to zvládnou, jsem pochopitelně trošku nervózní s nimi. Upřímně si ani nemyslím, že časem v této věci získám větší profesní odstup. Asi budu vždy trošku nervózní s nimi a vždy jim budu držet palce, aby to dopadlo, jak si přejí,“ vyprávěla.

A jak cítí, že se za necelý rok od triumfu v soutěži o nejoblíbenějšího učitele posunula sama? „Myslím, že jsem se naučila o školství trošku jinak přemýšlet,“ řekla. Sama se prý posunula v určité sebereflexi a konečně si definovala i nějakou svoji pozici v rámci našeho vzdělávacího systému. „Uvědomila jsem si, že jsou věci, které ani s korunou na hlavě nezměním, ale zároveň jsou věci, na které stačím i bez koruny.“ Pochopila, že nemusí hnout s obrovskou krou, ale stačí dělat věci lokální. „Obrovský smysl vidím aktuálně ve vzdělávání učitelů například formou sdílení dobré učitelské praxe. Fakt, že vzdělávací akce pro učitele probíhají zpravidla na krajské úrovni, v Praze nebo v online prostoru, si přímo volá o naši pozornost,“ dodala Daniela Krátká.

„Víte, v mé hlavě to nekončí tím, že mám cenu, byť jsem za ni moc ráda. Často přemítám o tom, jak to vše správně uchopit a přetavit v něco dlouhodobějšího. Možná pravidelná učitelská setkávání a edukační workshopy v Trutnově? To by pro začátek asi šlo,“ uzavřela. A kdo ví, možná i naše Téčko v tomto ohledu sehraje v budoucnu nějakou roli.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová