Nacházíme se v době dřevěné, tvrdí nezávislý lesní poradce Aleš Erber

Tento muž na svém místě chce propojit odbornou, vědeckou i laickou veřejnost, k čemuž bude sloužit nový webový portál Blíže k přírodě přibližující nejen lesnictví, zemědělství, ale také mnohé další obory dotýkající se přírody.

Jak dlouho se zabýváte lesnickou problematikou a co vás k ní přivedlo?
Od svého mládí. Přírodu jsem více vnímal od deseti, třinácti letech, kdy jsem viděl film Za trnkovým keřem s Tomášem Holým. Strašně mě nadchl a chtěl jsem se stát hajným. To už byla cesta ke středoškolskému studiu na České lesnické akademii v Trutnově. Souběžně s tím jsem měl chuť stát se profesionálním fotbalistou, hrál jsem za MFK Trutnov. Záhy, když jsem nastoupil na obor Lesní inženýrství na Fakultě lesnické a dřevařské v Praze, zjistil jsem, že ze mě žádný profík v podobě Ronalda nebude. Proto jsem napřel síly k lesnictví, intenzivně jsem se mu věnoval a už při studiu na fakultě lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity (ČZU) v Praze jsem jezdil s různými lesními spolky po polesích a vnímal, jak to dělají ti nejlepší z nejlepších v republice. Vedle toho jsem ještě stihl na částečný úvazek pracovat v roce 2008 pro Lesy České republiky nebo studovat v Německu. Dá se říct, že jsem podlehl lesnické vášni.

Z vašeho webu vyplývá, že jste díky svým aktivitám neobvyklým lesníkem. Čím vším se aktuálně zabýváte, jsou lesy vaše životní poslání?
Už od doby, kdy jsem před deseti lety studoval v Německu, se mi honily v hlavě různé myšlenky a nápady, jež postupně dozrály do jasných vizí. To, co teď tady dělám prakticky, je naplnění těchto vizí. Propagace lesů, výrobků ze dřeva, dřevostaveb, přírodě blízkého hospodaření, zavádění inovativních postupů pěstování lesů v reakci na změnu klimatu nebo speciálních managementů zeleně. Jde o agrolesnictví či chytrou péči zeleně podél železničních tratí kvůli zvýšení bezpečnosti provozu, odolnosti zeleně a podpory biodiverzity. Vedle toho pracuji i pro Správu železnic, ČZU a spravuji či dohlížím na les o výměře větší než 2 tisíce hektarů. V Německu jsem potvrdil, že můj směr, který cítím srdcem, je správný.

Vaše motto je, že nejvyšší cíle každé podnikatelské činnosti musí vždy stát na ekonomické, ekologické a sociální stabilitě. Mohl byste to přiblížit?
Správná firma a management by měly hledat vyváženost a synchronizaci těchto tří prvků. Dává to totiž základ zdravé firmě, zajišťuje trvalou udržitelnost prostředí, možnost rozvoje a ekonomickou prosperitu. Dobře se to projevilo v době krize, kdy firmám založeným na ekologické bázi, které předcházely rizikům přírodních katastrof, to nesnížilo jejich hodnotu. Je také předpoklad, že vám zaměstnanci dají trochu více, když se k nim chováte slušně a dobře jim platíte.

Zpět k lesům. Jaká je aktuální situace s kůrovcem v Královéhradeckém kraji?
Problémy jsou dlouhodobé. Startovacím elementem je dlouholeté sucho, což je signální faktor klimatické změny. Východočeský region byl v tomto ohledu výrazně postižen v roce 2018, tedy v době velkého sucha. Kůrovec, který napadá oslabené porosty, je sekundární element. V oblastech, kde jsou velice husté, stejně staré, stejnorodé a můžeme říci, že i zanedbané porosty, je velký předpoklad napadení kůrovcem. Rizikovým činitelem je také to, že existuje několik vlastníků lesů, kteří mnohdy ani nevědí, že lesy mají, takže jejich správa je málo efektivní a není včasná. Aktuální a nejproblematičtější situace na východě Čech je asi v oblastech Broumovských stěn, Adršpašsko-teplických skal, kde je mělká půda, nepřístupný terén a stromy v době sucha, kdy jsou vyčerpané ze živin, usychají a zároveň je napadá kůrovec, a ještě oblast Hořicka a Novodvorska.

Při návštěvě Valašska jsem viděl, co způsobil a vznikly tak holiny, protože nemocné stromy musely být pokáceny. Nerad bych takové pohledy na lesy viděl i v našem kraji. Hrozí takové nebezpečí?
Troufnu si říci, že ano. Kůrovcovou kalamitu v rámci celé republiky řešíme už od roku 2003, severní Morava od roku 2000. Období sucha bylo zejména v letech 2010 až 2013 a potom v roce 2015. Severní Morava je vzorový příklad toho, jak se kůrovcová kalamita podcenila. Musí se totiž zvýšit odolnost porostů včasnými a silnými zásahy tak, aby stromy měly kolem sebe větší životní prostor, upravila se struktura lesa. To je podle mě nejúčinnější a nejlevnější způsob, jak postupovat proti škůdcům, kteří budou na vzestupu vzhledem ke klimatickým změnám snižujícím odolnost porostů. Ty jsou často výchovně zanedbané, to znamená, že stromy mají na svoji výšku malé koruny, tím pádem i malý kořenový systém a mají málo živin ve svých zásobách. Když k tomu ještě připočteme na živiny ochuzenou půdu oslabenou opakovaným pěstováním jehličnatých lesů a kyselých dešti, které vymývají výživu z horních vrstev do spodních, stromy mnohdy nemají kde je brát, jsou křehké, často se lámou a jsou náchylné k napadení škůdci. Proto jsme měli tyto důsledky ze severní Moravy vyhodnotit, poučit se z toho, problémům předejít a chovat se preventivně, což se úplně nestalo, byť v roce 2006 nemalá skupinka lesnických odborníků a ekologů na to upozorňovala. V dalších letech to vyústilo ve velkou kůrovcovou kalamitu. Naštěstí dopad na východní Čechy nebyl extrémně velký. Pokud ale přijde další období sucha, a nemusí být celoroční, mohou nastat velké problémy. 

Co je důležité udělat, aby les dobře prospíval?
Všeobecně můžeme říci, že je nutné ho kontrolovat, pravidelně těžbou vychovávat, to znamená zbavovat jej nemocných stromů či stromů, které vadí těm kvalitnějším. Ale je to složitější, pokusím se to vysvětlit. Rozdělme si les do tří vývojových fází. Máme les vysázený na holině, potom je to mladý les, který ještě není napadený a je před dozráním, a dospělý porost. U různě starého lesa se postupuje jinak. Při zakládání porostu na kalamitní holině, kde chci pěstovat polostinné dřeviny, jako jsou smrk, buk, jedle, doporučuji nejdříve vypěstovat dřeviny, jako bříza, osika, olše, které připraví klimatické podmínky, zlepší stav půdy, přispějí k její lepší výživě a vytvoří dřevinám z umělé či přirozené obnovy zmíněných dřevin optimální podmínky. U porostu mladší generace je možné dělat případné přestavby lesa. Probírkou se vytváří určité hloučky, v nich sázejí jedle, buky či javory, porost se výškově i věkově strukturuje a není monotónní. Dospělý porost, především smrkový, který je ohrožen klimatickými změnami, je možný absolutně přeměnit tím, že bude pokácen a na jeho místo vysazen dub či jiné světlomilné dřeviny.

Nejen v médiích se často objevují výhrady vůči jednodruhovým lesním porostům s důrazem na to, že by měly být spíše smíšené. Jak to vidí odborník?
Od roku 1995, kdy se změnil lesní zákon, je tady snaha zvýšit podíl listnatých stromů a jedle, aby byly lesy druhově pestřejší. Ta proměna jde ale velmi pomalu. U nás je standardem, že se vykácí jeden hektar a přemění se každý rok přibližně jedno procento druhové skladby. Alespoň to tak platilo, než kůrovcové těžby způsobily velké holiny. Díky tomu se teď sází více listnáčů než jehličnanů. Otázka ovšem je, jestli stejný stav druhé skladby bude stejný i za deset let. Obrovský vliv na to má totiž přemnožená zvěř, která je největším limitním faktorem obnovy. Spousta porostů by totiž ve své podstatě vypadala úplně jinak, kdyby zvěř výrazně neovlivňovala druhovou pestrost a jejich přirozenou obnovu.

Je smrk sprosté slovo, jak lze často slyšet, a má u nás v souvislosti s klimatickou změnou šanci prosperovat?
Není otázka, zda smrk sázet nebo ne, ale spíše ho jiným způsobem pěstovat. Pokud les obnovíme přirozeným způsobem pod clonou mateřskou porostu a budu ho pěstovat dlouhou dobu, tak nemám problém smrk tímto způsobem pěstovat i v nižších nadmořských výškách. Není určitě správné ho sázet na holinách, protože jeho odpad zhoršuje stav půd, vymílá živiny do spodních vrstev, kam nedosáhnou jeho kořeny. Ve vazbě na klimatickou změnu je samozřejmě pestrá druhová skladba důležitá s ohledem na její odolnost ekologickou i statickou, ale i struktura, to znamená výšková a věková, na co nejmenší jednotce plochy. Nepotřebujeme, aby jednotlivé druhy byly oddělené, ale naopak na malé ploše smíšené, aby byly pohromadě. Tím se předejde rizikům a zároveň dojde k adaptaci na klimatickou změnu. Z mého pohledu je tato výšková a věková struktura daleko důležitější než druhová. Když kůrovec napadne dospělý strom nebo ho sfoukne vítr, pořád tam zůstane mladá generace lesa, která tomu odolá a nevznikne žádná holina. Jsme konzervativní obor, protože produkční doba lesa je sto let. Co dědeček vysadí, my sklízíme. Podle mě je tento systém asociální, protože dědeček vysadí, další generace v lese pracuje a my sklízíme, a to není optimální. Je lepší, aby těžba lesa probíhala po desetiletích, aby les zůstal vizuálně a kontinuálně stejný. To je podle mě sociální přístup, ze kterého plynou i lepší mimoprodukční funkce lesa.

Z historických fotografií je zřejmé, že lesů, řekněme na začátku 20. století, bylo méně než nyní. Je jich v současné době více?
Samozřejmě lesy přibyly. Musíme si uvědomit, že na mnoha místech byly doly, těžila se ruda, uhlí a podobně. Například Krkonoše byly úplně odlesněny třikrát. Od první republiky vznikaly tlaky na uživení lidí, takže byla větší potřeba polí a kácely se lesy. Později, to bylo zřejmé hlavně v pohraničí, odkud byli odsunuti němečtí obyvatelé, zanikalo zemědělství a polnosti se zalesňovaly.

Je i více zvěře? Má její přemnožení negativní dopad na kvalitu lesů?
Ano. Zvěře je hodně a my jako lesáci tlačíme na to, aby se více lovila. Chceme mít odolné, tedy pestré lesy a zvěře tolik, aby ji les uživil, což je zásadní. Ve sterilních smrkových porostech se zvěř těžko uživí, proto každá jedlička či dub je jak bonbónek, na který se zvěř soustřeďuje. Uchyluje se do pestřejšího lesního porostu, kde škodí, což vede k destabilizaci krajiny. Důležitá je určitá rovnováha, aby zvěře bylo dost, ale ne tolik, že zničí lesní porosty. Je tedy nutné snížit stavy zvěře, aby se krajina revitalizovala včetně té zemědělské. Když se však zvěř bude lovit, musí být poptávka veřejnosti po zvěřině. Větší část tohoto produktu jde do zahraničí, a to je chyba.

Proč je v oblasti lesnictví nutná dlouhodobá vize?
Protože samotné pěstování lesa je dlouhodobé. Proto je nutné mít dlouhodobou vizi, kam les bude směřován. Pokud chce někdo přejít z monokulturního na druhově pestrý les, ujde velmi dlouhou cestu. Bavíme se o desítkách let. Na to je potřeba mít vzdělaný odborný i technický personál a vzdělávání by mělo jít ruku v ruce s vizí státu a vlastníků lesů. Je také třeba se držet dřevařského zpracovatelského průmyslu, nelze oddělovat dřevo od lesa a les od dřeva. Je to spojitá nádoba. Vlastníci lesních porostů by měli vytvářet stabilní, odolné lesy a průmysl se musí přizpůsobit. Zatím to bylo právě naopak.

Z vašich mediálních vyjádření si nelze nevšimnout, že je podle vás dřevo surovina budoucnosti. Proč si to myslíte a z čeho vycházíte?
Myslím si, že se nacházíme v době dřevěné. Dřevo je nejen obnovitelnou multifunkční surovinou, ale s ohledem na klimatickou změnu také fantastický materiál, který fixuje CO2, tedy oxid uhličitý. To znamená, že stromy absorbují v rámci své výživy CO2 a dřevo ho fixuje. Dřevěné výrobky a dřevostavby obecně jsou vysoce ekologické, pokud je strom pokácen, zpracován a je z něj vytvořená přidaná hodnota výrobku v daném místě. Při realizacích dřevostaveb vzniká navíc minimum odpadu, dům je přesně nařezaný. Je to bezpečnější stavba, absorbuje různé škodlivé látky a člověk se v ní cítí lépe.

Myslíte si, že se i v České republice dočkáme dřevostaveb s výškou okolo 90 metrů, které stojí například ve Vídni, Oslu a další se staví v Evropě i v USA?
Cílem asi nejsou devadesátimetrové mrakodrapy, ale výškové šesti až osmipatrové budovy ze dřeva, které mají velkou budoucnost a staví se rychle. Samozřejmě stavby nejsou celé ze dřeva. Mají betonový základ a jádro pro výtah, vše okolo je už ze dřeva.

Víte, já mám zato, že dřevostavby rychle hoří, a proto jsou málo bezpečně. Jak je možné, že ze dřeva lze stavět mrakodrapy?
Dřevo sice hoří, ale špatně se samo vznítí. Když požár přece jenom vznikne, u dřeva se dá velmi dobře spočítat, kdy budova spadne. Když je ale konstrukce ocelová, nedá se předvídat, kdy se objekt zřítí. Přechod z betonových staveb na dřevostavby je obrovská změna. Dokud u nás ale nebude v tomto směru změna myšlení společnosti, která by měla po dřevostavbách vytvářet poptávku, ve větší míře s k nim patrně nedopracujeme nebo to půjde velmi pomalu. Mělo by to být také jedno z klíčových témat vlády, to se však zatím neděje. Velmi důležitá je v tomto směru také propagace.

Mohl byste představit nový webový portál prirodatv.cz? Co přináší a co je jeho smyslem?
Když jsem byl v zahraničí a po návratu pracoval tady, zjistil jsem, že velká část veřejnosti není dostatečně informována o nových vědeckých postupech, propojení odborné a vědecké veřejnosti. Máme několik projektů, které by tento stav mohly změnit a jedním z nich je portál www.prirodatv.cz. Jeho ambicí je přibližovat problematiku zemědělství, lesnictví, rybářství, myslivost, životního prostředí, rozvoj venkova, péče o krajinu, nebo přiblížit zpracování dřeva či téma dřevostaveb včetně témat vzdělávání a různé příběhy související s ochranou přírody. Chceme veřejnosti přibližovat praxi a problémy v daném čase. Také chceme propojovat nové vědecké poznatky s praxí na všech zmíněných úrovních. Mělo by jít o efektivní a poradenský portál pro vlastníky půdy, lesů, rybníků a být nástrojem pro státní správu. Důležitým aspektem je propojení laické s odbornou veřejností, aby i vědecké články byly srozumitelné pro obyčejného člověka.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera