Michal Skalka: Oplocená Sněžka byla jedna z našich nejlepších osvětových akcí

Působíš v ekovýchově na Správě Krkonošského národního parku, co to vlastně znamená?
Spousta lidí si myslí, že ekovýchova je o objímání stromů a milování zvířátek, ale ona to úplně nemusí být pravda. Má samozřejmě i část, která pěstuje emoce a lásku k přírodě. Ekovýchova v národním parku je ale něco trochu jiného. Správa národního parku by měla mít ekovýchovu, která bude lidem vysvětlovat, k čemu je národní park, co tady vlastně chráníme, co tu máme tak jedinečného a co park nejvíce ohrožuje. Je důležité také lidem říct, že Správa parku rozhodně není ten, kdo by bránil turismu v Krkonoších, akorát potřebujeme, aby lidé nelezli, kam nemají. Správa KRNAP je totiž poměrně silný investor a do roku 2018 vrazila do turistického ruchu přes různé projekty EU půl miliardy korun, v roce 2019 to bylo dalších čtvrt miliardy. Také bychom měli vysvětlit lidem, proč mají dodržovat návštěvní řád parku, a budovat v nich jakýsi patriotismus na to, že tu národní park je.

Proč je tedy v Krkonoších národní park? Co je tady tak cenného?
Když se na přednáškách dětí ptám, proč je v Krkonoších národní park, tak mi odpovídají, že je tady vzácná příroda. To je sice pravda, ale jaká příroda, to už nevědí. Rodinné stříbro Krkonoš je tundra. To je místo, „kde je tak hnusně, že ani les neroste“. Krkonoše mají nejdrsnější podnebí ve střední Evropě. Je tady zima, protože to jsou hory. Je tady větrno a vlhko, protože ve střední Evropě fouká většinou od severozápadu a mezi Krkonošema a Severním mořem je jen placatá krajina. Tyhle podmínky jsou tady v nejhorší kombinaci, proto tady vznikla tundra stejná jako ve Skandinávii, tisíc kilometrů severněji. Nic podobného blíž nenajdete. I když se to nezdá, tak je hrozně zranitelná. Léto, kdy se sešlapaná tráva může narovnat, vyplašení ptáci vrátit, ale i odpadky rozložit, je tady asi třikrát kratší než třeba v Praze. Nejen tundra dělá národní park. Je tady asi třicet druhů kytek a tři druhy živočichů, které nikde jinde na světě nenajdete. Jsou tady rašeliniště, která nikdy člověk nijak nevyužíval – nic na nich nepásl, netěžil, ani je nevysušoval – jsou skutečnou divočinou, protože takových míst ve střední Evropě moc není. Jsou tady kytky a zvířata, které najdete daleko na severu. Jsou tady lesy, které se začínají znovu podobat těm přirozeným. Jsou tady lavinové dráhy s obrovským množstvím různých kytek – jinde než v Krkonoších a trochu v Jeseníkách laviny v Česku nepadají. A konečně jsou tady staré květnaté louky.

Nechají se lidé od vás vůbec vychovávat?
(smích) Lidé se od nás vychovávat samozřejmě nenechají. Lidé si na demokracii nenechají sáhnout, nechtějí se nechat nějak omezovat. Nejde o to lidi vychovávat, ale je důležité je přesvědčit, aby zůstávali v klidových územích na cestách a dodržovali návštěvní řád. Lidé v Krkonoších „hřeší“ v zásadě dvěma způsoby. První je, že odhazují odpadky. To pro přírodu není tak nebezpečné. Dá se to posbírat. Je to v uvozovkách „jenom hnusný“. Druhý a velký problém je v tom, že lidé lezou, kam nemají. S tím se pracuje špatně. Zdá se, že to moc nevadí, když se někdo projde na hřebeni mimo značenou cestu a zbyde po něm jen šlápota v blátě, ale dopady jsou horší než v případě odpadků. KRNAP je asi pátý návštěvníky nejzatíženější národní park na světě, když spočítáme lidi na čtvereční kilometr. Když v klidovkách chodí mimo značené cesty, tak ruší všechno možné, co tam v tundře a kolem ní žije. Ona si příroda zvykne, že po nějaké cestě chodí lidi, jezdí auta, kola a tak. Musí to být ale pořád v jedné linii a nesmí jít té přírodě – třeba tetřívkovi, o život. Pokud by to bylo pár lidí za rok, tak to tolik nevadí, ale v Krkonoších v roce 2019 bylo 13 milionů lidí.

Proč by se člověk, kterého jinak příroda moc nezajímá, měl o ekovýchovu vůbec zajímat?
Do Krkonoš jezdí lidé hlavně kvůli přírodě. Národní park je známka kvality, znamená to, že tu máme něco zajímavého a vzácného. Ti, co jezdí do Krkonoš a příroda je nezajímá, jsou tu pravděpodobně kvůli pohybu nebo sportu. O ekovýchovu by se měl člověk zajímat, aby tady národní park vůbec přežil. Protože když tu národní park nebude, tak toto území ten certifikát kvality ztratí. To znamená, že do Krkonoš přijede méně lidí. Což může mít spoustu následků, většinou negativních pro region.

Mluvil jsi o negativních následcích. Jaké máš na mysli?
Třeba zdejší boudaři nabízejí snídaně. Ty rohlíky, které prodává boudař, ale pečou v Trutnově. To znamená, že když se omezí turistický ruch na horách, tak to má obrovský dopad, nejenom na zdejší boudaře a vlekaře, ale i na regionální pekaře, prádelny, pivovary mimo Krkonoše. Dopad by v takovém případě byl na širokou skupinu lidí v celém regionu.

Jsi hlavní lektor ekovýchovy správy KRNAP. Shrnul bys, co Správa KRNAP v rámci ekovýchovy pořádá za akce?
Za normálních okolností děláme přednášky, pořádáme exkurze, připravujeme jednorázové hry typu Běh napříč Vrchlabím nebo Tma přede mnou, což je program pro nevidomé, ale má úspěch i mezi normálními školami. Nic z toho ale teď nešlo. Jelikož lidi nemohli jít dovnitř, tak jsme udělali výstavu za okny KCEV KRTEK. Mělo to slušný úspěch, protože byl hlad po kultuře a krásných fotek od Valina Spusty jsme ukázali poměrně dost. Letos jsme rozjeli přednášky do online výuky.

Jak jste to měli s online přednáškami? Co se pro vás změnilo?
Online přednášky pro školy jsme začali nabízet až letos v zimě, protože minulý školní rok online školní výuka ještě nebyla zažitá a na záznam jsme přednášky taky dělat nechtěli. Po tom, co se v zimě situace změnila, jsme připravili jedenáct přednášek. Například jen za duben jsme s prezentacema vstoupili do výuky základních škol skoro padesátkrát! A dostali jsme se i tam, kde bychom to jinak nezvládli. Jak na nás přišel Krnov nebo Bohdaneč, vážně netuším. Bylo to úplně něco jiného, než dělat přednášku naživo a mezi těmi dětmi chodit a bavit se s nimi. Změnili jsme styl přednášek, protože online formát musí být kratší a výživnější. Snažíme se docílit toho, aby naše přednášky byly zajímavější než Minecraft, chat a střílečky.

Jak se o vzdělávací nabídce Správy KRNAP případní zájemci mohou dozvědět?
O našich akcích se může každý dozvědět na našich webových stránkách v sekci Ekologická výchova. Komunikujeme také přes Facebook, tam dáváme všechny novinky. Když se podíváte na naše plakáty, je tam QR kód pro odebírání novinek, který můžete využít díky aplikaci KAPka. Akcí děláme v běžném roce asi 600, od klasických přednášek v Krtku až po úklidovou akci Čisté Krkonoše. Kdybychom všem posílali všechny pozvánky, kterých je kolem 150 až 180 ročně, tak by to nikoho nebavilo. No a KAPka umožňuje akce filtrovat podle místa a typu akce. Každý si tam může nastavit, jak moc předem chce pozvánku na akci dostat. Platí, že nejlepší reklama je spokojený zákazník. Když účastníci našich akcí o svých zážitcích nadšeně vyprávějí, a tím navnadí své přátele či rodinu, je to pro nás výhra.

Je ekovýchova Správy KRNAP zaměřená jen na děti? Má vůbec smysl vzdělávat dospělé či seniory?
Má, samozřejmě! Když vzděláváme děti, tak to má dopad i na dospělé. V tom ideálním případě dítě přijde domů a mluví o tom, co se naučilo. Víme také, že když jdou potom rodiče s dětmi někam na výlet a rodič strčí ohryzek jablka někde pod lavičku, tak mu dítě povídá: „Počkej, tohle se nedělá.“, a už tím vlastně vzděláváme rodiče, byť nepřímo. Děti jsou samozřejmě dobrá cílová skupina, protože ještě hledají pravidla, kterých se budou držet. Nicméně rodiče jsou většinou ti, kteří mají potenciál ta pravidla porušovat. Děti vzděláváme pro budoucnost a pro bližší budoucnost se snažíme vzdělávat i rodiče a seniory.

Jakou máte na vaše programy odezvu? Jsou úspěšné?
To se hrozně špatně vyhodnocuje. Není problém si srovnat v hlavě, čeho chci přednáškou docílit a co chci, aby si děti zapamatovaly. Problém není ani v tom ty děti domačkat k tomu, aby si to opravdu pamatovaly. Z takového pohledu je to velmi úspěšné. Na druhou stranu ale nevím, jestli děcko, které mi řekne čtyři důvody, proč je důležitý národní park, půjde potom na lyžích mimo cestu, protože je to pro něj zajímavější. Taky nevím, jestli si to budou pamatovat za dva měsíce. Je snadné dát lidem informaci, to umí každý. Ale já chci ovlivnit jejich myšlení, aby si řekli, že je pro nás důležitý národní park a že je to super, že ho tu máme. Což nevím, jestli se mi povedlo. Otázka, zda jsou akce úspěšné, je velmi těžká, a je to problém ekologické výchovy všude na světě.

Lze tedy nějak zjistit či odvodit, zda byla akce úspěšná?
Věřím tomu, že lidé, kteří chodí na naše akce, jsou patriotičtí k národnímu parku. Myslím, že nebudou odhazovat slupky od banánů a asi nepolezou, kam nemají. Teď mi jde ale o to, že se potřebuju bavit s lidmi, které ještě neznáme. Velký problém Krkonoš je, že sem jezdí lidí strašně moc. Oslovit nové lidi, kteří by na naše programy nikdy nepřišli, je velmi obtížné, protože tito lidé si mě poslechnout nechtějí. Právě proto se podílíme na takových akcích, jako byla třeba „oplocená Sněžka“, kdy jsme Sněžku omotali hnusnými oranžovými lyžařskými sítěmi. K tomu jsme přidali Krnapáka, který každý den v letní sezóně obcházel Sněžku a snažil se vyhánět lidi z trávníků, kde nemají co dělat, protože tam rostou dva druhy supervzácných kytek a žijí dva druhy supervzácných ptáků. Dopadlo to ještě lépe, než jsem doufal. Rozpoutala se okolo toho velmi vášnivá diskuze na všech různých sítích a médiích. V tu chvíli jsme měli šanci oslovit lidi, kteří by na náš program nepřišli. To byla ta nejlepší startovací čára. Vedené exkurze totiž mají jeden velký problém, přijdou na ně lidé, kteří se o park zajímají a baví je to. Takže já poučuji poučené. Jakýkoli způsob, jak zaujmout pro nás cizí lidi, je pro nás dobrý.

Před chvílí jsi mluvil o akci „oplocená Sněžka“. Pochopil jsem to tak správně, že to byla provokativní akce?
Ano, přesně tak. My jsme si mysleli, že to bude více fungovat jako mechanická zábrana, nicméně jsme také doufali v rozvášněnou diskuzi, proto jsou ty sítě hnusné, oranžové. Podle mě to byla jedna z nejlepších ochranářských akcí, kterou Správa KRNAP udělala za posledních 10 let. Ten dopad byl opravdu obrovský, proběhly stovky diskuzí – proč se nesmí sedět na trávníku, proč jsou ty sítě oranžové, proč nemůžeme zrušit lanovku, proč nedostane každý hříšník pokutu. Po třiceti letech praxe vidím, že nejdůležitější pro ochranu přírody je právě taková komunikace. Musíme mít podporu lidí, co tu žijí, jinak nemůžeme počítat s žádným úspěchem.

Zabývají se lektoři ekovýchovy i vzděláváním zaměstnanců správy KRNAP? Nebo jde jen o vzdělávání veřejnosti?
Upřímně řečeno, myslím si, že se zatím jen málo věnujeme interní komunikaci. Nějaké akce máme, třeba sportovní den, který má za cíl propojit ženské z účtárny, lesáky i ochranáře. Jednou za čtvrt roku dělám i samostatnou akci pro ekonomické oddělení. Dělám to proto, aby ekonomky, které přírodě nemusejí rozumět, také věděly, co děláme my. Je pro nás důležité táhnout za jeden provaz a věřit, že i když nerozumím tomu, co druhé oddělení dělá, dělá to dobře. Pak se problémy řeší mnohem lépe, než kdybychom byli rozhádaní.

Jsou nějaká pravidla, kterými by se měl dobrý program řídit?
Každý program by měl mít takzvaných 10 pé dobrého programu. Většinu lidí, kteří na naše programy chodí, většinou moc nezajímají hořce či lišejníky. Přijdou, protože chtějí vidět přírodu, je jim dost jedno jakou. Lidé také chtějí pohyb. U programu se lidé také musí pobavit. Nesmí to být tak strašně seriózní, s těmi latinskými názvy kytek, protože to nikoho nezajímá. Češi jsou národ cimrmanologů, ti se rádi zasmějou. Tak proč jim to nedat? Musíš je překvapit, nejlepší je, když si člověk řekne „Aha! Tak to jsem nevěděl, proč má trpaslík špičatou čepičku. Jo, to dává smysl.“ Program musí být provokativní. Musíš je donutit k přemýšlení. Musí být na pohodu – nesmí ujet poslední autobus, nesmí moc promrznout nebo na ně spadnout lavina. Program musí být také personální a privátní, je důležité si vždy najít alespoň minutu a s každým účastníkem té exkurze prohodit alespoň pár slov. Je důležité udržovat vztah mezi lektorem a účastníkem exkurze. A poslední pé je pivo.

Co momentálně chystáte? Na co bys případné zájemce pozval?
Momentálně se hrozně špatně plánuje, kvůli stávajícím a stále se měnícím opatřením. Zatím to vypadá, že se nám podaří rozjet letní sezónu. Rádi bychom udělali pár výletů na hory. Připravujeme letní tábory, exkurzi Po stopách krkonošských ledovců, výlet za kytkami Rozkvetlé podhůří a také exkurzi o rašeliništích, které jsou v Krkonoších obzvlášť zajímavé. Málokdo ví, že jsou rašeliniště jedinečné tím... No víte co, to vám nebudou povídat. Přijděte se podívat sami.

Biobox
Ing. Michal Skalka (54)
Svým původem a vzděláním je zootechnik ze Suchdola, ale už třicet let se v uniformě Správy Krkonošského národního parku snaží lidem vysvětlit, proč je v Krkonoších národní park a co z toho mohou mít. Lidi vodí nejen po Krkonoších, ale také po jiných horách jako externí průvodce CK Adventura. Rád cestuje po světě, protože podle něj by „člověk neměl sedět na jednom místě, on by neměl sedět vůbec!“, což chápe velmi široce.

Antonín Kašpar
redakce@vrchlabinky.cz
Foto: Archiv Michala Skalky, Jakub Kašpar