Michal Mrázek: Nemocnice je tady a je vždy připravena vám pomoci

Náš rozhovor jsme dnes museli o hodinu posunout, protože jste dopoledne musel jít operovat. O jaký zákrok se jednalo?
Měli jsme tu pacientku, která krvácela do žaludku. Bylo třeba ji akutně odoperovat.

Nakolik vám to nabourá váš jinak dopředu naplánovaný program?
Program mi to narušilo hodně, ale jsme zvyklí flexibilně reagovat. Ale abych tu neslízával smetanu za někoho jiného, tak jsem u operace byl se dvěma kolegy a moje role byla asistence.

V jednom vašem starším rozhovoru jsem se dočetl, že operujete stále. A navíc, že si nechcete nechat operování vzít. Kolik tedy provedete operací za týden nebo za měsíc?
Myslím, že provedu zhruba deset operací měsíčně.

O jaký druh operací se jedná?
Většinou to jsou elektivní operace. Operuji žlučníky, kýly, slepá střeva, hemoroidy, křečové žíly. A když jsem ve službě, tak operuji i akutní věci, například náhlé příhody břišní, někdy i zlomeniny.

Jestli si dobře vzpomínám, když začalo očkování proti koronaviru, vy jste chodil i očkovat.
Ano.

A děláte to stále?
Ano. Například minulý týden (rozhovor vznikal v polovině prosince, pozn. autora) jsme byli v obou zdejších domovech důchodců. Ale pokud je potřeba, tak jezdím očkovat s mobilním týmem. Byli jsme například v Liberci nebo v Černém Dole v tamní Sokolovně. Zkrátka, když nemáme volného lékaře, tak jedu já.

O ředitelích nemocnice si lidé spíš myslí, že sedí v kanceláři, řeší papíry a finance nebo přijímají návštěvy a vy vedle toho ještě operujete a očkujete.
No, je to tak. Manažersky se to dá zvládnout a co se ekonomiky týče, tak s tou mi pomáhá centrála v Praze. Takto je to u penťáckých nemocnic zařízené.

Kolik hodin trvá váš pracovní den?
Já si myslím, že určitě je to denně více než dvanáct hodin.

Máte někdy i volný víkend?
Teď poslední dva měsíce nemám skoro žádný.

Co na to říkají doma?
Raději neříkají nic. (smích)

Na začátku prosince jste zavítal na zasedání městského zastupitelstva, kde jste prezentoval ocenění či certifikát, který vrchlabská nemocnice získala. O co se jedná?
Ve dnech 2. a 3. prosince přijela Spojená akreditační komise, která hodnotí kvalitu a bezpečí zdravotní péče v České republice pomocí akreditací zdravotnických zařízení. Komise se zaměřuje nejen na lékařskou péči, ale například i na vybavení provozu, zázemí pro pacienty, správnost písemných dokladů, nastavení procesů v nemocnici… Zkrátka je to komplexní zkouška kvality celého zařízení.

Jak dlouho to celé trvalo?
Příprava zabrala rok a půl a podílela se na tom celá nemocnice. Těmi největšími tahouny byli manažerka kvality, hlavní sestra, lékařský ředitel a pak samozřejmě vrchní sestry a primáři jednotlivých oddělení.

Jak početný byl hodnotící tým?
Jednalo se o tři osoby. Předsedou komise byl lékař, který se zaměřoval především na tu lékařskou problematiku. Ošetřovatelskou péči hodnotila paní docentka. Třetí osobou byl inženýr, který podrobil zkoušce především provozní úsek – IT, revizní zprávy, GDPR, ale i třeba stravování.

Co znamená zisk takového ocenění pro vaši nemocnici?
Ve skutečnosti, co se týče ke vztahu k pojišťovnám, to neznamená vůbec nic. Ale je to významné ohodnocení kvality a bezpečí zdravotní péče. Tato nemocnice nikdy nic takového neměla. A jsme také i první nemocnice skupiny Penta Hospitals, která akreditaci získala.

Jestli tomu rozumím správně, zisk tohoto certifikátu není nutně povinný, ale vy jste ho zkrátka chtěli.
Ano, je to tak. My i pražská centrála jsme ho chtěli. Byla to pro nás však výzva. Za rok a půl práce jsme zvládli to, co by možná běžně trvalo pět let. Vyžadovalo to nastavení určitých standardů v systému práce, abychom přísná kritéria splnili. Jsme rádi, že jsme uspěli, ačkoliv jsme si sáhli na dno sil.

Když se vrátíme k vašim začátkům zde, vy jste tu již od léta 2017.
Ano, od května. Nastoupil jsem jako sekundární lékař na chirurgii a asi za tři měsíce mě oslovili, jestli nechci dělat lékařského ředitele nemocnice. Ale v ten okamžik odstoupil MUDr. Jurenka z místa ředitele. Takže já jsem to táhl celé sám z pozice lékařského ředitele a na druhé straně jsem měl provozního ředitele Michala Kozderu. A takto jsme v tomto tandemu ředitelovali dohromady. Když Michal Kozdera skončil, tak jsem se v květnu 2018 stal ředitelem celé nemocnice.

Když jste se jím stal, musel jste asi změnit mnoho věcí. S čím jste začínal?
Musím říci, že mám obrovské štěstí na lékařského ředitele a hlavní sestru. Spolu tu pracujeme již čtyři roky. Oba jsou pracovití, loajální, absolutně spolehliví a velice inteligentní. Takže výsledky rozhodně nejdou jen za mnou, je to výsledek celého týmu.

Jak těžké je v dnešní době najít spolehlivé, pracovité a loajální zaměstnance?
Je to hodně těžké. Ale pro mě byla volba jasná. Já jsem Petra Jindru poznal během mých prvních tří měsíců tady a věděl jsem, že nikoho jiného na post lékařského ředitele oslovovat nechci. Nedokážu si ani představit, že by to byl někdo jiný. On je odsud, je i primářem chirurgie. Spolupráce s ním je perfektní. A s hlavní sestrou, Zuzkou Kvardovou, jsme také udělali trefu do černého. Je pracovitá a s obrovským přehledem. A hlavně, když je potřeba, oblékne se do bílého a slouží. To je obrovské plus a sestry to velmi vnímají. Na těchto dvou lidech jsem stavěl. Bylo však třeba řešit nedostatek lékařů a hlavně sester.

Kde jste je nakonec sehnal?
Nastalo takové asi půlroční období, kdy se k nám začali vracet lidé z okolí. Takže jsme krátkou dobu neměli problém personál získávat. Bohužel pak se tento počáteční příliv lidí zpomalil. Asi je to tím, že v blízkém okolí je více zdravotnických zařízení, kde se může personál ucházet o práci.

V minulých letech neměla vrchlabská nemocnice mezi místními obyvateli příliš pozitivní pověst. Pak jste přišel vy. Neříkalo vám vaše okolí, že jdete do Vrchlabí na sebevražednou misi?
Já jsem tohle slýchával. Podle mě bylo obrovské štěstí, že jsem přišel zvenku a nebyl jsem zatížen minulostí. Moc dobře vím, že kredit nemocnice ztratíte velmi rychle a získáváte ho naopak velmi dlouho. Přesto jsem si myslel, že ho získáme dříve než až teď. Nicméně, navázali jsme kontakty se starosty okolních vesnic, průmyslovými podniky, sportovními kluby a v neposlední řadě i s městem a krajem. Kupodivu nám pomohla covidová doba – otevřela dveře tam, kde byly vždycky zabouchnuté. Jsme flexibilní, každému se snažíme vyjít vstříc. Neříkáme, že něco nejde, ale hledáme cesty. Samozřejmě nesmíme zapomínat, že vše má své meze. My musíme především také pečovat o naše pacienty.

Vrchlabská nemocnice začala velice brzy očkovat proti covidu a na to, že se z pohledu kraje jedná o menší zařízení v menším městě, jste toho odočkovali poměrně dost. Jak to vlastně celé začalo?
My jsme ještě před startem očkování, tedy před lednem 2021, navázali velmi dobré vztahy s krajem, což byl v minulosti taky velký problém. Kraj nás oslovil, jestli bychom nepomohli s antigenním testováním na Vrchlabsku. My jsme jim vyšli vstříc. A v té době jsme řekli, že bychom chtěli i očkovat a kraj s tím jako garant lékařské peče souhlasil. Spolupráce s krajem je perfektní a není pro nás problém si vakcíny zajistit. Oni zase vědí, že jsme flexibilní a jsme schopni leccos zařídit a to je naše velké plus.

Vy z toho na druhou stranu máte nepochybně ekonomický profit…
Určitě. My se tím netajíme, že to pro nás ekonomicky zajímavé je. Ale musíte na to mít lidi, doktora, administrativní pracovnice, sestry a tak dále. Není to úplně jednoduché. Ale udělali jsme, co se dalo. Očkovali jsme v okolních vesnicích, v domovech seniorů, v podnicích, naočkovali jsme hokejové týmy. Největší plus pro nás bylo, že jsme očkovali co nejrychleji domovy důchodců, domovy s pečovatelskou službou, Alzheimer Home ve Svobodě nad Úpou, ale byli jsme i v Janských Lázních nebo v Rehabilitačním ústavu v Hostinném. Dokonce jsme začali o týden dříve než celá republika očkovat učitele. Na nic jsme nečekali.

Na zastupitelstvu jste si povzdechl, že proočkovanost na Vrchlabsku je nejnižší v okrese i kraji. Čím si to vysvětlujete?
Já si to úplně nedokážu vysvětlit. Nabídli jsme lidem skvělý servis – naše očkovací centrum je otevřeno od ledna 2021 přímo při recepci nemocnice. Od té doby nebyl týden, kdy bychom neočkovali. Dle poptávky jsme flexibilně přidávali i další termíny. Musím říct, že mě ta nízká proočkovanost mrzí.

Byl byste pro povinné očkování?
Já to slovo „povinné“ nemám rád. Ale na druhou stranu, když vidím, co se tady zase během posledního měsíce a půl dělo, tak už jsem na hraně toho rozhodnutí. Možná bych byl pro povinné očkování pro některé cílové skupiny. Mě spíš mrzí, že tu neexistuje něco jako kolektivní zodpovědnost vůči kolegům v práci, vůči rodině, vůči zaměstnavateli. Tato doba mě z toho vyléčila.

Nyní se již očkuje třetí dávkou, ale chodí i lidé, kteří dosud očkovaní nebyli. Kolik můžete denně očkovat lidí?
My nyní očkujeme dvakrát týdně. Denně uděláme hravě 350 lidí. Kdyby byla potřeba, tak jsme schopni očkovat každý den, jako dříve.

Začala zima a lyžařská sezona. Vaše nemocnice má ve Špindlerově Mlýně v areálu ve Svatém Petru Medical Point. Nedávno jste uvedl, že toto zařízení je sice fajn, ale vám to odebírá personál.
Ano. V hlavní sezoně nám to denně vezme jednoho doktora, který by jinak byl na sále nebo v ambulanci.

Jaké tam je portfolio ošetření, které se provede hned na místě?
Je to různé. Ať už to jsou otřesy mozku, nebo úrazy hlavy, zlomeniny předloktí, vykloubená ramena, zlomeniny prstů, úrazy kolena, zlomeniny bérce. To všechno jsme schopni prvotně ošetřit a připravit případně na převoz do nemocnice k definitivnímu ošetření včetně rentgenu.

Kolik má nemocnice zaměstnanců?
Asi 400 jich je s úvazkem, nicméně na hlavní pracovní poměr jich je nějakých 250.

Potkáváme se v závěru roku 2021. Jak byste ho shrnul? Co se tady povedlo či vytvořilo?
V covidové době se nám podařilo otevřít oddělení ortopedie. Máme novou neurologickou ambulanci. Dokončili jsme opravu vstupu u centrálního příjmu včetně recepce a ambulancí. Opravili jsme další kus vozovek v areálu. Doplnili jsme nové přístrojové vybavení i vybavení operačních sálů. Podařilo se nám částečně zrekonstruovat interní oddělení. Investice jsou tady obrovské a myslím, že je to vidět na první dobrou. A zaměstnanci to také velice dobře kvitují. A třešničkou na dortu tohoto roku je úspěšná akreditace, o které jsme již mluvili.

Nepochybně proběhly i personální změny a akvizice. A jak tomu bude v dalším období?
Velké plus je, že máme nového primáře interny a kardioložku z Liberce. Dále tu pak je nově v týmu interny pan doktor Voda s více než dvacetiletou praxí ve Spojených státech. Od začátku roku 2021 zde pracuje i nový cévní chirurg, díky němuž jsme mohli rozšířit portfolio zákroků. Pak jsme postavili kompletně nový mančaft sester na novém oddělení ortopedie, kde je i nový primář. Od začátku ledna by měla přijít nová paní doktorka na anestezii. Ale samozřejmě vždycky by se nám nějaký další doktor hodil.

Jaký je přístup k nemocnici ze strany Penta Hospitals nebo přímo majoritního vlastníka, kterým je investiční skupina Penta?
Myslím si, že výborný. Ale musí to být vyvážené. Pokud máme dobré výsledky a jsme v provozním zisku, pak není problém se domluvit na nových zajímavých investicích.

Jaké máte plány na rok 2022?
První tři měsíce bude probíhat rekonstrukce přízemí – rentgenu, ultrazvuku – a příprava k novému CT přístroji. Poté bychom chtěli další část přízemí, bývalé dětské oddělení, přeměnit v nový ambulantní trakt.

Probíhá nějaká spolupráce nemocnice s lékařskými fakultami?
Před rokem a půl jsem objel tři lékařské fakulty s přednáškou. Musím říci, že na každou přišlo minimálně sto lidí a bylo to velice přínosné. Člověk se dozví zpětnou vazbu. Například to, že většina mediků chce být praktickými lékaři, ale do nemocnic se jim moc nechce.

Čím si to vysvětlujete?
Je to daleko tvrdší práce za menší peníze. Dále tu pak je nekonečné množství služeb, práce o víkendech. Roli v rozhodování může hrát i dojezdová vzdálenost. A v našem případě je to i historie a jméno nemocnice, které se s námi táhne. My se například dozvídáme, že mnoho lidí z Vrchlabska před dvěma třemi lety nastoupilo do Jilemnice nebo do Trutnova, ale tady se ani nebyli zeptat. To je škoda. Nicméně chci jasně říci, že by Vrchlabané měli být pyšní na to, jaké zde máme zaměstnance. Ti lidi jsou zvyklí neskutečně makat a mají k nemocnici hezký vztah. A to se mi na nich moc líbí. Dobře se mi s nimi pracuje.

Chtěl byste lidem předat nějaký novoroční vzkaz?
Já bych rád popřál, abychom se už vrátili do normálních kolejí, a pokud by někdy něco potřebovali, vrchlabská nemocnice je tady a je připravena jim vždy pomoci.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Petr Ticháček