Lucie Charvátová: Nevracím se nikam raději než domů do Vrchlabí

Lucko, jak trávíte čas po sezoně?
Já jsem si sezonu ještě trošičku prodloužila, protože z posledního svěťáku jsem jela do Finska na EYOWF, což je evropský olympijský festival mládeže. Trochu to souvisí i s mojí aktuálně novou funkcí, protože jsem v komisi sportovců, a to jak v komisi sportovců v Českém olympijském výboru, tak i v Evropském olympijském výboru. Ve Finsku jsem tudíž byla z pozice olympionika, ale i sportovce, který prošel tímto mládežnickým systémem. Mojí ambicí je, abych mohla motivovat jak české tak i evropské sportovce k tomu, že tohle je počáteční cesta ke sportu a olympiáda je cíl. Bylo tam i hezké počasí, tak jsem si také krásně zalyžovala.

Tam jste si ještě zalyžovala, nicméně tady ve Vrchlabí už není sníh žádný. Předpokládám proto, že si dáte od běžek na chvíli oraz.
No, ještě teď o víkendu se chystám na mistrovství republiky, které se uskuteční na Mísečkách. Jinak když jsem v neděli přijela, ještě jsem byla na lyžích, jednou na skialpech a po dlouhé době jsem byla i sjezdovat. Proto když se mě lidé ptají, kam bych chtěla jet na dovolenou, tak říkám, že k moři ne, protože to mě vůbec neláká. Ale kdybych mohla ještě někam jet na sjezdovky, tak bych jela moc ráda. Sníh mi spíš bude chybět. Trochu mě překvapilo, že ho není tolik, jak jsem čekala. Loni jsem lyžovala ještě na konci dubna. Ale určitě ještě párkrát vyrazím tady do Krkonoš.

Zhruba před šesti týdny skončily zimní olympijské hry v Pekingu. Jak se vám tam líbilo?
Konečně už jsem byla na olympiádě, protože na předchozích dvojích hrách jsem nebyla. Byla jsem šťastná, že tam jedu. Ale měla jsem sen, že tam pojedu se svými kamarádkami a spolužačkami. Eva Samková a Karolína Erbanová na olympiádě vždycky byly a letos bohužel ne. A já si moc přála, abychom tam jely společně. Bylo by to strašně zasloužený a byl by to odkaz tady i pro pana Aleše Suka, aby tři lidé z jedné třídy byli na olympiádě. To se určitě ještě nikde jinde nestalo. Proto mě mrzí, že holky byly doma, a já jsem tam v té zimě zápolila se vším možným. Ale já nikdy předtím na olympiádě nebyla, takže se mi tam líbilo. Asi jsem nevěděla, jaké to tam může být. Ti, co už byli dříve, říkali, že letos je to jiné. Bydleli jsme ve vesnici, která byla obehnaná plotem a nedostali jsme se nikam se podívat. Vše bylo náročné a komplikované. Nevím, proč zrovna toto místo bylo vybrané.

Rozhoduje politika a peníze…
Ano. Ale nevím proč se tam někdo snažil dělat zimní sportoviště, když to byla krajina nikoho a ničeho. Možná se pletu, ale asi to nebude středisko, kde se bude v dalších letech pravidelně závodit. Asi někdo letěl letadlem nad krajinou a řekl si, že tady bude postavená střelnice a podobně. Já bych byla spíš větší zastánkyně tradičních olympijských her, kde by byla využívána střediska, kde už se hry nebo závody konaly. Ale přesto, mně se na olympiádě líbilo, byli jsme tam dlouho, nicméně docela rychle to utíkalo. Jsem za to ráda, protože ta sezona byla taková nijaká…

Zkuste ji zhodnotit.
Na olympiádě jsem ale dosáhla svých nejlepších výsledků, takže si myslím, že se mi dařilo i výkonnostně.

Vnímáte nějaké rozdíly mezi jednotlivými závody? Myslím tím olympijský závod, závod na mistrovství světa a závod v rámci Světového poháru…
V okruhu Světového poháru se motám už dost dlouho. Někdy mám takový pocit, že je to pro mě už rutina. Je asi hloupé říkat, že je to nějaká práce nebo zaměstnání, ale ty svěťáky už se mi staly běžnou záležitostí, ale olympiáda pro mě byla něco nového. Byl to neskutečný impuls. Koukala jsem všude kolem sebe a byla jsem neskutečně nervózní při závodech. Ale tam to na mě působilo dobře. Můj klíč k dobré střelbě je, když jsem šťastná a veselá a všechno kolem mě je radostné. Mně se na olympiádě líbilo a vztahy tam byly také přátelské a proto se mi tam dařilo i střelecky.

Jak hodnotíte celou letošní sezonu?
No, jo to těžký. Z pohledu výsledků by se mohlo zdát, že to byla moje nejhorší sezona. Nebo alespoň jedna z těch hodně špatných. Já si to ale nemyslím. Pravidelně jsem se umisťovala lehce za bodama a v letošním roce se pole Světového poháru neskutečně vyrovnalo. Tam mi třeba chybělo dvacet vteřin a mohla jsem se posunout o dvacet míst. Z tohoto hlediska mě mrzí, že třeba servis lyží nebyl takový, jaký by mohl být. Vždycky v tom závodě bohužel bylo nějaké ale, které mě stálo slušný výsledek. Proto jsem ráda, že alespoň na olympiádě mi to střelecky vyšlo lépe.

V závěru sezonu oznámilo konec svojí kariéry mnoho biatlonistů a biatlonistek. Jak tato skutečnost promění velkou biatlonovou rodinu?
To je běžné, že po čtyřech letech mnoho sportovců končí. Samozřejmě odešla velká jména, u nás například Eva Puskarčíková. A o to více to tíží mě, protože jsem převzala žezlo té nejstarší sportovkyně v českém biatlonu. Proto si i říkám, kdy na mě přijde řada. Na druhou stranu končit a nevědět co dál… Nevím. Je dobré, aby sportovec měl vždy připraven plán toho, co bude do budoucna dělat. Přechod ze sportu do běžného života je hodně náročné, akorát se o tom moc nemluví. Každý by si to měl velice dobře rozmyslet.

Takže nyní napnete své síly a obzor k další zimní olympiádě za čtyři roky.
Nevím, jestli se mě tohle ještě týká, přestože biatlonové olympijské závody se za čtyři roky pojedou v Anterselvě, kterou mám hodně ráda. Ale za další dva roky bude mistrovství světa v Novém Městě…

Snad tam neplánujete konec…?
No tam si myslím, že můj věk už bude takový, že bych si konec měla naplánovat. Ale do té doby bych si měla rozmyslet nebo vědět, co dál.

Už nějakou představu máte?
Nemám. S tím právě souvisí i to, že se snažím angažovat v komisi sportovců. Je to samozřejmě na bázi mé iniciativy. Mám nějaké zkušenosti, ale i vzdělání ekonomicko-správní, tudíž se domnívám, že nějaký přínos sportu bych dát mohla. Teď je to spíš o tom seznamovat se s lidmi, kteří už tam jsou, aby člověk věděl, na koho se obrátit, až bude jednou končit, aby na všechno nezůstal sám.

Potkáváme se na Střelnici, kde byli vyhlášeni sportovci města Vrchlabí za rok 2021. Vy jste byla mezi oceněnými. Co to pro vás znamená stát na pódiu ve městě, kde začaly vaše první sportovní krůčky?
Já se nevracím nikam raději než domů do Vrchlabí, do našich hor. Tady na Střelnici mám vzpomínky od případů různých školních besídek a tak dále. Ale když stojím tady na pódiu, tak ta nervozita tam je vždy, protože to není role, která by mi seděla. Hodně vzpomínám na základní školu u kostela, protože mi dala kamarády na celý život a naše třída byla legendární. Když teď chodím tady do školy do posilovny, tak tam ještě jsou vyvěšeny naše výsledky jako rekordy školy. Hned se mi vybaví vzpomínky. A tyto vzpomínky spojuje jedna osoba a tou je Aleš Suk. Nebylo to s ním jednoduché, ale on nám tu partu udělal. My jsme od 5. třídy trénovali jako profesionálové, ale zároveň nás stmelovalo to, že jsme proti němu bojovali. On byl na nás přísnej a krutej a my se mu chtěli bránit a dělali jsme různé skopičiny a naschvály. Jsem ráda, že jsem ve Vrchlabí chodila na sportovku. A když jsem tady na Střelnici na akci jako je sportovec města, tak vím, že se tu talenty rodí a vždy budu hrdá na sportovce, kteří budou z Vrchlabí.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Jiří Štefek, Zdeněk Horák, Krakonoš