Lidé mají často problém si říct o pomoc, říká zakladatelka hradeckého šatníku

Odkdy hradecký Šatník funguje a co bylo impulsem k jeho založení?
Fungujeme od jara 2021. Myšlenka založit Šatník Hradec mě napadla ve chvíli, kdy jsem na sociálních sítích novinářky České televize Nory Fridrichové, která se dlouhodobě věnuje samoživitelkám, viděla informace o šatníku pro samoživitelky v Praze. My jsme tu myšlenku převzaly a založily podobný šatník v Hradci.

Spolupracujete přímo s Norou Fridrichovou?
Ano. Ze začátku nám poradila know-how, prozradila nám, jak Šatník Praha funguje. Loni jsme se v jejich šatníku v holešovické tržnici byly s kolegyněmi i přímo podívat. Nora Fridrichová je dost vytížená, ale vždycky byla velmi ochotná nám poradit.

Kolik lidí stojí za Šatníkem Hradec?
Máme založený spolek, ve kterém jsme čtyři členky. Kromě mě jsou to Petra Marková, Karla Kozáková a Lucie Vítková. Zároveň máme kolem sebe partu několika dobrovolníků, kteří nám pomáhají a bez kterých by to rozhodně nešlo.

Pro koho je Šatník určen? Kdo u vás může žádat o pomoc?
Před těmi dvěma lety jsme začínaly s tím, že je to pro samoživitelky. V době covidu byly samoživitelky často ve ztížené situaci, neboť musely být doma s dětmi a nemohly pracovat. Některé se tak dostávaly do finančních problémů. Nemusí to být ale nutně maminky, bylo u nás už i pár tatínků samoživitelů. Kromě samoživitelů k nám chodí také pěstouni. Od loňského března poskytujeme pomoc také ukrajinským uprchlíkům, kteří přišli kvůli válce do Hradce Králové a jeho okolí.

Co všechno mohou zmínění klienti v Šatníku získat?
Zejména jsou to oblečení a boty. Postupně se ale nabalují i další věci. Máme tam hračky pro děti, knížky pro děti, školní a domácí potřeby a další věci. S trochou nadsázky se dá říct, že za chvíli bude jednodušší vyjmenovat, co u nás nemáme.

Zvyšuje se poptávka samoživitelek o vaše služby v posledním roce, kdy Česko zasáhla velká inflace a vlna zdražování?
Paradoxně nic takového nepozorujeme. Máme klienty, kteří se k nám už naučili chodit, ale nějak výrazně se ten počet nenavyšuje. Občas přijde někdo nový, ale jsou to spíš jednotlivci. Myslím, že lidé mají často problém si o tu pomoc říct. Mají dojem, že oni na tom přeci nejsou tak špatně, aby k nám museli chodit. Pro někoho by asi bylo stravitelnější, kdyby ty věci byly za nějakou symbolickou cenu, než aby si je brali zadarmo. Byli bychom rádi, kdyby chodilo víc samoživitelů, překvapuje mě, že třeba nechodí lidé z azylového domu pro matky s dětmi.

Co musí doložit český samoživitel, aby od vás mohl získat pomoc?
Když k nám přijde člověk poprvé, nejprve si ho zaregistrujeme. Chceme od něj vidět nějaký doklad, že je opravdu samoživitel. Nejčastěji je to rozhodnutí soudu o svěření dětí do péče, případně také nájemní smlouva, kde je vyjmenované, kdo v té domácnosti žije. Někteří lidé se to totiž trochu snaží zneužívat. Například když mají dítě s předchozím partnerem, ale aktuálně tvoří s novým partnerem plnohodnotnou domácnost. Konkrétní klient k nám pak může přijít maximálně jednou za dva týdny. Je to z kapacitních důvodů a také proto, aby se dostalo na všechny potřebné. Poprvé od nás dostane po registraci kartičku a podle ní my už pak evidujeme další návštěvy.

Kromě českých samoživitelek pomáháte také ukrajinským válečným uprchlíkům, jak velký je jejich zájem o vaší službu a co musí splňovat, aby mohli přijít?
Zájem z jejich strany je opravdu velký. Často přišli do Česka s naprostým minimem věcí a mají nouzi o peníze. Pokud chtějí získat pomoc z naší strany, musí nám předložit pas, kde mají humanitární vízum, abychom si ověřili, že se jde opravdu o uprchlíky před válkou.

Máte víc klientů z Česka nebo z Ukrajiny?
V současnosti určitě z Ukrajiny. Odhadem až tři čtvrtiny.

Jak často máte otevřeno?
Většinou dvakrát ročně zhruba čtyři až šest týdnů, aby mohli lidé získat věci na zimu a poté naopak na teplejší období. Teď máme otevřeno od 21. března minimálně do druhé poloviny dubna. Vždy v úterý a ve čtvrtek od 17 do 19 hodin. Nárazově pak máme otevřeno i v dalších ročních obdobích aspoň jeden den v měsíci zejména kvůli matkám, které se k nám naučily chodit pro plínky pro děti.

Pokud by chtěli například čtenáři Šatník Hradec podpořit, jak to mohou udělat?
Během úterní a čtvrteční otevírací doby nám mohou nosit věci na naši adresu U Koruny 217/20. Je to nízká budova ve vnitrobloku, bývalé automobilové učiliště. Poptáváme především oblečení a boty na jarní a letní sezonu, případně další věci jako jsou drobnosti do domácnosti, hračky, knížky, sportovní nebo školní potřeby. Přijímáme samozřejmě také finanční dary, můžeme vystavit i darovací smlouvu. Veškeré detaily o podmínkách a našich aktivitách naleznete na našich facebookových stránkách Šatník Hradec z.s.

Máte přehled, kolika lidem Šatník Hradec za dva roky fungování už pomohl?
Jsou to určitě stovky rodin. Jen za loňský podzim to byly asi tři stovky klientů.

Tomáš Kulhánek
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz
Foto: Archiv Martiny Hepnerové