Kůrovcové kalamity se staly součástí lesnictví nejenom u nás, ale v celé střední Evropě

Jaký bude vývoj kalamity v budoucím období? V minulých letech byly sucha a kůrovec se exponenciálně šířil. Tento rok byl vlhký a postup se vcelku zastavil. Jak to vidíte vy? Je kůrovcová kalamita na ústupu?
Dva po sobě jdoucí vlhčí roky s průměrnou teplotou samozřejmě významně pomohly. Doplnila se půdní vlhkost a stromy měly možnost obnovit obranné mechanismy, které byly suchem vyčerpány. Příroda nám v posledních dvou letech hodně pomohla. Smrk jako kdyby dostal druhou šanci. Musíme však být opatrní, vlhké a průměrné léto bylo jenom u nás. Víc na východ, například v Maďarsku zaznamenali nejteplejší léto v historii. A to je jenom 300 kilometrů a všechno může být jinak. V českých lesích je stále ještě obrovská zásoba smrků, které kůrovec může napadnout a my předpokládáme, že do roku 2030 nás postihne další kůrovcová kalamita jako ta, kterou zaznamenáváme od roku 2017.

Takže je kůrovcová kalamita spíše lokální problém? Jako třeba právě před několika lety ve východních Čechách...
Kalamita byla před dvěma lety na vzestupu na mnoha částech České republiky a měla velkoplošný charakter. To znamená, že vyřešení problému v jedné izolované oblasti nemělo na celkový průběh velký vliv. V současnosti se tato konektivita (propojení) jednotlivých území oslabila, co může být určitou výhodou pro management kalamity. Malé celky je totiž logisticky jednodušší zvládnout. Lokálně kalamita ale stále probíhá, například v oblasti Českého Švýcarska. Ve východních Čechách byly zaznamenány nové kůrovcové souše například na jih od Chrudimi nebo kolem Přelouče. Lokálně je kalamita zaznamenávána na Mladoboleslavsku a v Brdech. Kůrovcové ohniska jsou stále viditelné na Vysočině, ale i v Beskydech v okolí Vsetína. Můžeme tedy říct, že problém není úplně u konce a bude záležet na průběhu počasí v roce 2022. V případě mírné letošní zimy, teplého a suchého jara a léta může objem napadených stromů znovu začít růst, a to hlavně v místech, kde se i letos v létě objevily nově napadené stromy.

Marek Turčáni.

Kde je možné hledat příčiny takového plošného hynutí lesů? Je to jen nevhodná druhová skladba, kterou tvoří právě smrk?
Někteří kolegové označují tuto kalamitu ne jako kůrovcovou kalamitu, ale jako smrkovou. Pěstováním jedné dřeviny jsme tomuto škůdci vytvořili ideální podmínky. Nejde tu jenom o to, že je smrku tolik (přibližně 50 procent). Jedná se i o způsob, kterým smrk pěstujeme. Stejnověké porosty z umělé obnovy, kde je předpoklad určité genetické uniformity, prostorová homogenita, pěstování na nevhodných stanovištích a další. Měli jsme dříve začít s proměnou smrkových porostů na porosty smíšené, nebo listnaté, ale představa vysokého výnosu zastřela všechna rizika. Je to jako bychom obchodovali na burze: čím vyšší výnos, tím větší riziko, že to nevyjde. A to riziko se zvyšuje i proto, že smrk roste 100 let a v průběhu jeho života se podmínky můžou významně zhoršit.

Jaké bude druhové složení lesů v budoucnu?
Jaké budou lesy v budoucnu, to závisí od několika faktorů. V první řadě na tom, jak se dokážeme zřeknout vysoce výnosového, no a také vysoce rizikového pěstování stoletých monokultur smrku. V druhé řadě, jestli dokážeme udělat odvážná rozhodnutí a vytvoříme druhově, věkově a prostorově víc diverzifikované lesy, možná i s využitím variant/druhů z jižnějších oblastí Evropy. Ve třetí řadě, jestli dokážeme udržet na uzdě spárkatou zvěř, která při současných stavech dokáže z výsadby několika druhů stromů do 3 let udělat smrkovou monokulturu.

Bude mít toto složení pro změnu v budoucnu vliv na dostatek smrkového dříví, respektive jehličnatého?
Otázkou je, kolik smrkového dřeva vlastně potřebujeme, když většinu produkce vyvážíme do zahraničí. I v čase před kalamitou jsme 50 procent kvalitního smrkového dřeva vyváželi hlavně do Rakouska a Německa. Jestli bude po kalamitě produkce smrkového dřeva nižší, například jenom 50 procent z období před kalamitou a my všechno vyvezeme, tuzemský trh si bude muset najít jiný zdroj této suroviny.

Typický pohled do smrkové monokultury, která má dobré podmínky pro sběr hub, nikoliv už pro odolnost a biodiverzity lesa. Chybí věková a druhová proměnlivost porostu (Vysočina).

Kde jsou optimální podmínky pro růst smrku?
Otázka má několik významů. První: kde smrk dosáhne nejvyššího výnosu. A to je v nižších nadmořských výškách s bohatými půdami a dostatkem srážek. Druhý: Kde se smrk dožije nejvyššího věku? Ve vyšších polohách, kde ho neohrožuje kůrovec a vítr, případně sníh. Třetí: Kde smrk vytváří dobrou produkci a současně není riziko jeho předčasného zničení příliš vysoké. A to jsou polohy od 600 metrů a výše (do 1100 metrů), v polohách 600 až 700 metrů, ideálně ne na jižních a jihozápadních svazích.

Je dobře, když vlastníci lesů sází smrk na holinách do výšky 500 metrů nad mořem?
Zásadní je, ne že sází smrk, ale jak ho sází. Když budou smrk sázet jednotlivě nebo v malých skupinách a celkově ho nebude víc než 20 procent. Když ho nebudou sázet na jižních svazích, ale naopak, na místech, kde je dostatek půdní vlhkosti, tak proti smrku nemůžeme nic mít. Smrk je úžasně plastická dřevina a může pro vlastníka lesa znamenat bonus. Když jsme rozumní a nechceme přírodě dokazovat, že my máme navrch.

Co smrk v nižších podmínkách, který se zmladí sám ze semene? Co s takovým smrkem?
Jak jsem již uvedl. Když to bude jednotlivě nebo v malých skupinách, do dvaceti procent v porostu, tak to neznamená pro budoucnost těchto porostů žádný problém. Ale ponechat přirozené zmlazení smrku na polovině plochy a pak se divit, že z toho vznikne smrková monokultura, tak tam musí dojít k redukci. Maximálně bych takový smrk ponechal do 20 až 30 let věku, pak ho vytěžil a nahradil například jedlí, kterou si už ve stínu smrku mohu připravovat 5 až 10 let. Ponechat 20 procent smrku z cílového zastoupení a neponechávat smrk v nižších polohách (pod 500 metrů) déle.

Jedli se pod břízou dobře daří. Takto by se mohly obnovovat kalamitní holiny. Jedná se o tzv. sukcesní proces, kdy kalamitní holiny obsadí ať uměle či přirozenou cestou bříza či osika a po několika letech se podsadí jedlí. Opad břízy zvyšuje živiny v půdě.

Četl jsem, že smrk lze pěstovat i v nižších nadmořských výškách, ale musí se to být právě obnova ze semene a stromky by měly růst dlouho pod mateřským porostem. Je to tak?
Smrk samozřejmě není problém pěstovat i v nižších nadmořských výškách. Za podmínek, jak jsem uvedl výše, tedy ne víc než 20 procent a jednotlivě nebo v malých skupinách. Stromky, které rostou pod dospělým porostem ve výběrném lese (to znamená v lese, kde se těží individuální stromy a systém je podobný přirozeným lesům) dosahují často jen dvou až tří metrů ve třiceti letech věku. Když se pak porost prosvětlí, začnou růst rychleji. S ohledem na to, že v nižších nadmořských výškách často nemáme původní ekotypy smrku (teda semeno není příslušné regionu) je tato možnost pěstování smrku v našich podmínkách spíše hypotetická.

Jak mají vlastníci lesů postupovat, když mají například velké vytěžené plochy – holiny a chtějí přesto pěstovat smrk? Je cesta nejdříve osázet nebo nechat zalétnou plochy tzv. přípravnými dřevinami, jako je například bříza?
V současnosti je v platnosti opatření obecné povahy, které umožňuje posunout zalesnění až do pěti let od pokácení porostu a až do deseti let na zabezpečení kultury. To znamená, že je možné plochy ihned osít břízou, nebo jeřábem ve vyšších polohách a následně do vyrostlých bříz ve čtvrtém roce vysadit smrk. Smrk zvládne i zalesnění přímo na holinu, v těchto případech bude potřeba kulturu několik let vyžínat. Výsledkem bude opět stejnověká smrková monokultura, která bude po několika desetiletích ideálně připravena na napadení kůrovcem. Je ale přibližně desetiprocentní šance, že tato monokultura v dobrém zdraví dospěje a v tomto případě to bude pro vlastníka znamenat vysoký profit. Bohužel, pro 90 procent vlastníků to pravděpodobně nebude žádná velká sláva.

Nenaráží ale úspěšnost přirozené obnovy na přemnoženou zvěř? Nepodstupují tím vlastníci lesů velké riziko? Jak se vlastně mohou vlastníci lesů bránit proti neúměrným škodám zvěře v lesích?
Ano, zvěř je v současnosti obrovským problémem. Pokud tento problém nevyřešíme, jenom s velkými obtížemi budeme schopni vnést do porostů listnaté dřeviny a z jehličnanů jedli. V současnosti se využívají oplocenky, chemicko-mechanická ochrana, ale nejlepším opatřením je snížení stavů zvěře. To se ale dlouhodobě nedaří a jediné řešení bude pravděpodobně myslivce finančně motivovat. Jinou možností je výrazná změna zákona o myslivosti, ale to by se pak zákon musel i důsledně dodržovat. Ani změnu zákona, ani jeho následné striktní dodržování si v současném stavu nedokážu představit. V současnosti je možnost pečlivě mapovat škody a pak je důsledně vymáhat na mysliveckých sdruženích.

Dnes převažují ve výsadbách listnáče. Jaká je podle vás budoucnost takového dříví pro stavební účely? Bude se v budoucnu použít i takové dříví například na dřevostavby?
Využití dřeva u zpracovatelů v České republice je velmi nízké. Nenaučili jsme se naše dřevo zpracovávat u nás doma, a to je obrovský problém. I když ale v současnosti ve výsadbách převažují listnáče, tyto listnáče se budou těžit nejdříve za 100 let. V českých lesích je stále 500 mil. m³ smrkového dřeva. Kdybychom těžili ročně 10 milionů, tak máme zásobu na 50 let. A každý rok další smrkové dříví přirůstá. Nakonec, pěstování smrku se nezříkáme, jenom snížíme jeho zastoupení na 30 až 35 procent, což ještě stále potenciálně zabezpečí dostatek smrkového dřeva pro konstrukční účely.

Struktura druhově pestrého lesa.

Jakou vidíte budoucnost dřevozpracujícího průmyslu? Přizpůsobí se druhové skladbě nebo velcí majitelé pil zaměřených na jehličnaté dříví odejdou a přijdou ti, co se spíše zaměřují na listnáče?
Dřevozpracující průmysl nutně potřebuje investice do modernizace, vybudování nových zpracovatelských kapacit, které budou schopné konkurovat provozům v západní Evropě. Na to, aby investice přišly, musí být zabezpečena určitá stabilita produkce. Jak jsem řekl, tak to není úplně špatné, v případě potřeby by bylo možné zvýšit produkci legislativně-politickými mechanismy. Na druhé straně, kvalitního dřeva začíná být v Evropě nedostatek, protože trhy v USA a Číně jsou po dřevě hladové. Obrovskou výzvou je bioekonomika a Green Deal, kde se předpokládá obrovská potřeba dříví pro energetické účely. Z tohoto pohledu budoucnost dřevozpracujícího průmyslu nezáleží jenom na produkci českých lesníků, ale i na směrování politiky EU.

Vraťme se ke kůrovcové kalamitě. Do jaké míry ovlivňuje klimatická změna rozpad lesů kůrovcem a do jaké míry to je zanedbání člověkem?
My jsme tyto otázky podrobně analyzovali v rámci našeho projektu č. QK1920435: Zefektivnění komunikace, monitoringu a managementu při řešení kalamitních situací v lesích jako podklad pro optimalizaci rozhodování státní správy, který financuje Národní agentura pro zemědělský výzkum. Na základě těchto analýz jsme zjistili, že za vznik kalamity byla z větší části odpovědna klimatická změna. Z menší části vznik kalamity můžeme přisoudit zanedbání člověkem. Toto je pohled z krátkodobého hlediska. Kdybychom vzali v potaz, že jsme už 30 let mohli a měli konvertovat smrkové lesy na lesy stabilnější, tak tady je to spíše nevhodné leso-politické rozhodnutí. Ale před třiceti lety jsme o klimatické změně věděli mnohem méně, než je tomu dnes.

Jak funguje státní správa lesů? Pomáhá podle vás dostatečně vlastníkům lesů?
Státní správa lesů je velice komplikovaný organismus, který pracuje tak, jak jsou nastaveny zákony, pravidla a podle toho, kolik stát investuje do personálu a vybavení státní správy. V projektu, který jsem zmínil, jsme za poslední tři roky dělali výzkum, jak státní správa šíří informace, jakým způsobem ústřední státní správa přijímá rozhodnutí a jak je státní správa efektivní. Ministerstvo zemědělství udělalo za poslední tři roky velký objem prací, přijala se opatření obecné povahy, která vlastníkům lesa ulehčila život. Dá se říct, že pokrok je velký, do budoucna nás čeká hodně práce, a to hlavně nový Zákon o lesích, nový Zákon o myslivosti a bude hodně záležet na tom, jak stabilní bude právě vznikající vláda České republiky a jak silnou pozici bude mít ministr zemědělství. Obrovským problémem ale je nedostatečné personální obsazení státní správy, a to hlavně v kritických situacích, jakou právě byla i kůrovcová kalamita.

Jak ovlivňuje pestrá druhová skladba lesů šíření kůrovců?
Můžeme obecně říct, že druhově pestré lesy mají několik výhod. Jednak je to heterogenní prostředí, které kůrovcům ztěžuje vyhledávání optimálních stromů. Některé druhy stromů produkují chemické látky, které kůrovce odpuzují. Například bříza kůrovcům nevoní. V konečném důsledku i když se stane, že kůrovec napadne smrk v porostu, kde ho bude 20 procent, tak se napadené stromy vytěží a do pěti let nikdo neodhalí, že se v tom lese něco stalo. Stále tam bude les, nevzniknou holiny a do uvolněných míst je možné vnášet další dřeviny, a tak vytvářet i věkově rozrůzněné lesy. Samozřejmě, když jsou pestré lesy obklopeny smrkovými monokulturami, i při nízkém zastoupení smrku kůrovec smrk vyhledá, napadne a usmrtí.

Pohled do uschlé smrkové monokultury po útoků kůrovců (severní Morava).

Říká se, že kůrovec napadá především stromy nemocné a oslabené. Ale při takovém masivním množství napadá i zdravé stromy. Kdy je optimální čas, kdy napadené stromy pokácet, aby se brouci dál nešířili?
V případě, když je kůrovec v základním stavu, co znamená, že máme na jeden hektar několik málo napadených stromů, tak napadá ty nejvíce oslabené stromy. S rostoucí populací je méně vybíravý až nakonec nastane situace, kdy velký počet kůrovců udolá i zdravý strom. Takto napadené stromy jsou obrovskou chovatelskou stanicí pro desetitisíce kůrovců a jejich eliminace v celém systému obranných opatření zásadní. Napadený strom je potřeba pokácet a odkornit, nebo chemicky ošetřit, nebo odvézt několik kilometrů z dosahu nejbližších smrkových porostů do šesti týdnů od napadení. První symptomy jsou pozorovatelné často až po 7 až 8 týdnech a není jednoduché takový strom najít. Proto na fakultě v rámci našeho velkého projektu EXTEMIT-K vyvíjíme způsob vyhledávání nově napadených stromů pomocí vycvičených psů. Takto je možné najít napadené stromy do tří až čtyř týdnů po napadení.

Má smysl kácet již suché stromy, odkud kůrovci odlétli na jiný strom?
Z hlediska ochrany lesa ne, z hlediska využití dříví ano. V rámci zmiňovaného projektu NAZV jsme dělali podrobnou analýzu toho, jak se mění kvalita dřeva po napadení kůrovcem. Do půl roku po napadení zůstává kvalita dřeva v podstatě bez změn. Až do dvou let od napadení je velká většina dřeva, kromě vnějších pěti cm ve velmi dobrém stavu. Až potom začíná významnější degradace. Ale být lesníkem, který má na svém majetku stromy napadené kůrovcem do dvou let od napadení, tak bych se je snažil prodat za vyšší cenu než jako vlákninu nebo dřevo k topení.

Jak by se mělo optimálně přistupovat k lesům, které byly takto zasaženy? Tedy plošně uschly? Mají se nechat i v hospodářských lesích stát, nebo se mají pokácet?
Jedná se významný objem dříví, odhadem je to stále několik milionů m³. Jak jsem řekl, záleží, před jakým časem byly tyto stromy napadeny. Do dvou let od napadení má jejich těžba ekonomický význam, když jsou vlastníci schopni toto dříví prodat lépe než palivo, což mechanické vlastnosti umožňují. Jestli souše byly v lese delší dobu než tři roky, jejich těžba bude velmi riziková a kvalita dříví nízká. Pak záleží na aktuální situaci na trhu a srovnání nákladů a výnosů. Vlastník se může rozhodnout, že souše ponechá v lese, současně platné opatření obecné povahy (OOP) to umožňuje až do konce roku 2022. Později budou takovéto stromy staticky velmi nestabilní a já osobně bych je už nechal stát. Otázkou je, jestli na těchto plochách budou růst lesní dřeviny, a tedy dle OOP bude plocha zalesněna do pěti let.

Ukázka přirozené obnovy jedle, tedy jen tam, kde má šanci odrůstat. Přemnožená zvěř je po celé ČR. Někde jí je takové množství, že přirozená obnova nemá ani možnost pomalu odrůst, pokud není chráněna oplocením.

Existuje pro Českou republiku nějaký komplexní plán, který předpokládal rozpad smrkových lesů na základě stanoviště s rizikovými cestami, to znamená, jestli má státní správa nějaký krizový scénář, který by říkal, že když se rozpadne takový les s takovou zásobou, bude se muset odvézt tolik dřevní hmoty přes tyto cesty, přes tyto mostky, tady se bude muset skladovat a tolik sazenic bude potřeba a podobně?
Dle mých vědomostí nic podobně komplexního neexistuje. Na vzniklou situaci po kalamitě reaguje „Generel obnovy lesů po kalamitě“ zpracovaný ÚHÚL a VÚLHM. Ten se ale zaměřuje na mapování napadených ploch, zabezpečení dostatečného počtu sazenic a definování dřevinného složení podle cílových hospodářských souborů. Dopravní síť a její kapacita, počet vagonů na odvoz dříví, případně plochy potřebné na uskladnění nadbytečného dřeva na mokrých skládkách, tohle všechno se řešilo operativně dle vývoje situace. Já osobně bych považoval za velice důležité mít takový plán pro případnou další podobnou situaci.

Jaká je predikce dalšího vývoje v závislosti na změně klimatu?
Kůrovcové kalamity se staly součástí lesnictví nejenom u nás, ale v celé střední Evropě a taky v Severní Americe. Vědci z naší fakulty se podíleli na přípravě a vzniku materiálu European Forestry Institute „Život s kůrovcem“, který mění pohled na kalamity kůrovce jako na něco, co už bude permanentně naší součástí. Z tohoto i našich dalších analýz vyplývá, že kalamity podobného rozsahu se budou opakovat a dokonce předpokládáme, že podobná kůrovcová kalamity v České republice vznikne ještě do roku 2030.

Mohou vlastníci lesů, který mají ještě zelený les, nějak zvýšit odolnost lesa? Pomohly by lesu nějaké výchovné zásahy či odstraňování oslabených stromů. Hodně se říká, že naše lesy jsou husté. Jste toho názoru? Je to jeden z důvodů, proč jsou málo odolné?
Záleží, jakou dřevinnou skladbu ve svém lese mají. Jestli mluvíme o smrkových monokulturách, tak situace aktuálně není špatná. Půda je dostatečně nasycená vodou a obranyschopnost smrků je na dobré úrovni. Jestli budou vlastníci schopni včas a důsledně odstraňovat právě napadené stromy, tak zbylé stromy velmi pravděpodobně budou schopné kůrovci odolat. V každém případě bych moc nečekal a pokud mi to umožňuje LHP, dospělé smrkové porosty bych aspoň zčásti vytěžil a dříví prodal, protože kvalitní smrkové dříví se teď prodává za zajímavé ceny. Tím bych taky získal finanční prostředky na zalesňování vytěžených částí nebo na podporu přirozené obnovy. Přičemž bych se snažil o založení druhově, výškově i prostorově bohatěji strukturovaných lesů. Když budou vlastníci čekat a přihlížet, tak se jim může stát, že budou dalšími obětmi další kůrovcové kalamity.

Když se kácí les, lítají třísky. Mnoho lidí dnes poukazuje na rozjeté cesty lesní technikou. Je to normální jev, nebo je to něco, co do lesa nepatří. Jak byste toto viděl, kdy dochází k názorovému střetu mezi lesníky, veřejností a ochránci přírody.
Když se v lese zpracovává kalamita za přítomnosti těžkých mechanismů, stopy po tom jsou velmi výrazné. Dochází k ničení lesních cest, protože se s ohledem na situaci pracuje i v nevhodných podmínkách – například po deštích. Dochází k erozi a změnám v povrchovém odtoku, a to nejenom krátkodobě, ale v delším časovém horizontu. Pamatuji si návštěvu z USA, kdy se mě lesníci ptali, jestli to je jak u nich, kde se musí předcházet poškození půdy a když k tomu dojde, tak to musí být odstraněno. Samozřejmě, tyto události se v lese vyskytují jednou za 100 let nebo i více. A když akceptujeme, že důležitou úlohou lesa je produkovat dříví pro společnost, tak musíme akceptovat i to, že nějak ho musíme dostat z lesa ke zpracovatelům.

Jak často vy sám chodíte do lesa?
Bydlím na malé vsi na okraji Prahy a v okolí jsou hezké dubové a březové porosty, promíchané s borovicemi a modříny. Rád si zajdu na skalní výhled nad údolím a užiji si pohled na stále ještě krásné barvy podzimu. A i když to je jenom jednou či dvakrát za měsíc, v lese za krátkou chvíli nečerpám hodně sil.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: archiv Marka Turčániho