Kostel je památka našich předků. Je naší povinností se o něj postarat

Stavba kostela byla dokončena roku 1774, tehdy byl vlastníkem obce hrabě Hynek Chorynský. O rok později kostel vysvětil vrchlabský vikář. Ještě v roce 1979 kostel sloužil svému účelu, i ten ale později opadl a zůstal jen samotný kostel, který postupně chátral a chátral. V roce 2007 se římskokatolická farnost rozhodla darovat kostel obci. Ten byl však ve stavu tak ubohém, že do něj musela nejen Obec Černý Důl, ale i ministerstvo kultury investovat miliony korun. V roce 2016 potom vznikl Spolek pro kostel Fořt, který se o kostel na dobrovolné bázi stará. Mnoho věcí se zlepšilo a kostel je nyní v mnohem lepším stavu, ale podle odhadu Romana Skřehota – předsedy tohoto spolku – bude potřeba ještě minimálně 40 milionů korun, aby se kostel zvenčí zrekonstruoval kompletně. A právě s Romanem Skřehotem jsme si společně posvítili na to, jak vlastně funguje samotný spolek, co už je hotové, co kostel ještě čeká a mnoho dalšího.

Možná bych začal tím, jaká je vlastně vaše role, co se kostela ve Fořtu týče.
To je poměrně jednoduché. Jsem předsedou Spolku pro kostel Fořt, což je asi jedenáct dobrovolníků, kteří se o náš kostel starají. Jestli můžu, tak tady o tom se trochu rozmluvím. Spolek pro kostel Fořt vznikl roku 2016. Zrovna jsem totiž bydlel vedle kostela, který tou dobou nebyl v úplně nejlepším stavu, měl vymlácená okna, střechu ve špatném stavu a podobně, a tak mě napadlo, že by bylo dobré s tím něco udělat.

Vy jste tedy předsedou. Jak ale funguje vedení spolku obecně? Schází se schůze, počítám.
Každý rok se koná členská schůze. Tam se shrne to, co se událo v loňském roce, a naplánuje se ten příští. Takovou schůzi musí mít každý spolek. Potom se podává zpráva o činnosti spolku, hospodaření, o členských příspěvcích a nějaké vizi do budoucna, čeho chceme dosáhnout. To je zhruba to, co probíráme. Takhle nějak to probíhá.

Ten kostel ale už není církevní. Je to tak?
Ano. Obec Černý Důl dostala kostel od římskokatolické farnosti darem roku 2007. Církev ale převedla kostel do vlastnictví obce v takovém stavu, že do dnešního dne do toho bylo potřeba dát několik milionů korun. Počínaje částečnou opravou střechy a celkovou opravou věže, udělalo se odvodnění a další úpravy, které stály mnoho peněz, protože byl kostel opravdu v hrozném stavu.

Žije ještě fořtecký kostel náboženským životem? Konají se bohoslužby, nebo je to už spíše kulturní památka bez církevního přesahu?
Předtím než církev darovala kostel obci, tak se tam konala svatba naposledy začátkem 70. let. Myslím, že od té doby potom kostel už nefungoval, ale jistý si nejsem. Proto také došlo k té rozsáhlé devastaci. Od té doby, co kostel patří obci, konala se tam už jedna svatba, můžeme tam konat křtiny, koncerty, ale s církví jako takovou už to nemá moc společného. Kostel náležející církvi je nahoře v Černém Dole, ale ten náš fořtecký už je spíše jen jako taková kulturní památka. Navíc nám toho z dob, kdy byl kostel církevní, moc nezbylo. Obrazy křížové cesty jsou v depozitu v Hostinném, varhany byly převezeny do vrchlabského kláštera a zvon byl ukraden. Našel se ale někde na skládce a nyní je umístěný v Hostinném v klášteře. Budeme se jej asi snažit dostat zpátky, ale nejdřív kostel musíme dostat do takového stavu, aby to dávalo smysl.

Kostelní varhany kdysi z Fořtu zachraňoval ředitel vrchlabské základní umělecké školy Radek Hanuš. Co vy na to, patří varhany stále do Fořtu?
Já bych byl samozřejmě rád, kdyby se vrátily zpět, jenže lidé z Vrchlabí a okolí se složili na to, aby se varhany mohly opravit, a tak by bylo velice těžké, aby se vrátily znovu do Fořtu.

Jak vypadá stav kostela, kdy byste byl s výsledkem spokojený? Kam je to potřeba s rekonstrukcemi dotáhnout?
Asi takhle, je potřeba dokončit opravu střechy, udělat pořádně odvodnění (neboť se zvedá podlaha) a pak už zbývá jen vnější plášť kostela a renovace interiéru. Museli jsme částečně oplotit prostor okolo kostela, protože občas něco spadne. Tak nějak to vypadá a já si myslím, že by to stále potřebovalo generální opravu, odhaduji tak minimálně za 40 milionů korun. To by mohla být cena za to, kdybychom to chtěli dát zvenku do kupy. Ale při současné finanční situaci opravdu nedokážu říct, jak to bude dál.

Mluvíme tady o milionech korun a bezpochyby o velkém množství práce. Co je pro vás tou motivací dělat tohle všechno zadarmo a jako dobrovolník?
Víte, já nikdy do kostela nechodil, ale když se nad tím zamyslíte, tak je to památka našich předků. No a povinností naší i budoucích generací je nejenom zachovat to, co nám tu zanechali, ale zachovat to v takovém stavu, aby generace, co přijdou po nás, mohly ocenit, co naši předkové dokázali. V České republice máme skoro v každé vesnici kostel, a když je necháme spadnout, zmizí i kus dědictví, které nám tu naši předchůdci vybudovali a zanechali. A přeci musí být v nás, že to nesmíme nechat zničit. Nesmíme to nechat spadnout. Odstrašujícím příkladem byla éra před rokem 1989. Když vidíte, jak se stát ke kostelům choval, kdy se z kostelů dělaly sklady, bylo rozkrádáno jejich vnitřní zařízení nebo podobné věci, tak si říkáte, že tohle přece nemůžeme dopustit. To je takový můj laický názor. Je to i to, proč jsem do toho šel. Opravdu za to není žádná finanční odměna, členové spolku to dělají zadarmo, navíc platí členské příspěvky.

Přijedou se na kostel podívat lidi? Protože jste mluvil o dobrovolném vstupném. Fořt totiž není zrovna na hlavní dopravní tepně.
My tam pořádáme různé akce. Můžu vám říct, že naposledy, když jsme tu pořádali koncert, byl kostel plný. Na žádnou z našich akcí, kterou pořádáme my jako spolek, není povinné vstupné, všechno je to na základě dobrovolnosti. Je s podivem, že když se díváte na složení lidí, kteří přijdou, tak si říkáte, že tu nevidíte moc místních. Je to tak, že často vidím lidi, kteří nejsou odsud, například jsou tu na chatě a přijeli z Prahy, místních chodí poskrovnu. Je to zajímavý fenomén. Ačkoliv jsem si myslel, že zrovna místní to bude zajímat. Ale jak říkáte, je to mimo hlavní trasy. Je pravda, že kdyby to bylo na hlavní trase Praha–Benešov a bylo by to vidět ze silnice, peníze by se sháněly třeba podstatně lépe. Takových kostelů zastrčených někde na vesnici je mnoho a o to hůře se peníze hledají.

Je to tak. Taky jsem o fořteckém kostele dlouho nevěděl.
No ale když se k nám přijdete podívat, budete možná až překvapený, kolik se toho u nás děje. Dovolím si říct, že jsme jeden z těch aktivnějších kostelů široko daleko. Jsem docela pyšný na to, co jsme toho za jeden rok schopni udělat.

Jak na vaše aktivity a práci na kostele sháníte peníze?
Peníze sháníme skrz dobrovolné vstupné z našich akcí a pak nám městys každý rok přispívá částkou, která jde všem dobrovolným spolkům v obci. Takže přispívají na fotbalisty, na spolek Krakonoš a další spolky. Z těchto peněz potom platíme vystupující, nebo jsme nedávno pořídili další mříž, aby kostel větral, ale nedostala se tam zvířata spouštějící alarm.

Teď už nám zbývá asi jen, co bude dál? Co je v plánu do budoucna s fořteckým kostelem?
Asi vidíte sám, jaká je momentálně situace, co se týče financí. Veškeré větší opravy je potřeba řešit s městysem jako vlastníkem kostela a peníze nazbyt nejsou. Na závěr bych chtěl poděkovat nejen všem členům spolku, ale i dobrovolníkům, kteří nám při akcích pomáhají. Vy ostatní, přijeďte se k nám do Fořtu podívat. Snažíme se nabízet zajímavé akce. Navíc interiér našeho kostela Nejsvětější Trojice ve Fořtu je speciální. S krásným oltářním obrazem, který byl nedávno restaurovaný, a zajímavou nástěnnou výmalbou, která se zachovala v původním stavu. Takových kostelů opravdu není mnoho.

Antonín Kašpar
Foto: Jakub Kašpar
redakce@vrchlabinky.cz