Když Vejsplachy kromě nedostatku sněhu čelí i neukázněným lyžařům

„Mezi největší nešvary lyžařů patří ježdění přes hadice, v nichž je tlak 20 až 30 atmosfér, jezdění přes elektrické kabely, ježdění pod běžícím zasněžujícím zařízením či ježdění za rolbou, která upravuje tratě. Pak tu ještě nešvar a tím je pohyb psů po tratích, přestože všude po areálu jsou cedule, že tu psi nemají být,“ vypočítává za kolektiv provozovatelů areálu Vladimír Špicar.

Řada lyžařů či někteří nelyžaři si neuvědomují, že tyto jejich nešvary jsou mnohdy i vysoce rizikové. „Například při propíchnutí hadice bodcem lyžařské hole vytéká jen malý proud vody. Ale v případě, že by došlo k totální destrukci hadice, může nastat obrovský průšvih. Ta se totiž nechová jako běžná zahradní hadice. Ta hadice dokáže těžce ublížit až usmrtit člověka. Takové případy se už staly. Proto nám připadá úplně šílené, když přijdou maminky s dětmi a ty děti po hadicích hodí,“ říká Špicar. Nebezpečné je i porušení elektrických kabelů, které napájí zasněžovací techniku.

Nemalému riziku jsou vystaveni i lyžaři, kteří jezdí v úsecích, na které dopadá čerstvě vyrobený sníh. Nejvíce nebezpečné to je na úsecích, které vedou z kopce a lyžař při nich nabere nemalou rychlost. Při najetí na čerstvě navátý sníh mohou jeho lyže zcela zastavit a může dojít ke zranění. „Pokud se dosněžuje, všude jsou zábrany. Přesto plůtky lyžaři obcházejí a jezdí tam, kde nemají,“ říká Špicar.

Za další častý přečin, kterého se lyžaři dopouštějí, provozovatelé označují situace, kdy po tratích v noci jezdí lyžaři s čelovkami, přestože už je v areálu zhasnuto a rolba již upravila tratě na příští den. „Jsou případy, kdy nám zde jezdí lidi večer třeba v 11 hodin, když mají po odpolední směně v práci. Ta trať přitom potřebuje být po úpravách v klidu, aby přituhla. Takto, když to lidé rozorají, je naše práce skoro zbytečná,“ říká Vladimír Špicar.

Přestože v areálu je na viditelném místě umístě i provozní řád, vše záleží na slušnosti a ohleduplnosti samotných lyžařů. „Porušování pravidel se snažíme řešit domluvou a většinou to stačí. Ostatně nemáme ani jiný způsob, jak to dělat jinak,“ uzavírá Špicar. Přitom jemu a hrstce dalších nadšenců lidé z Vrchlabí a okolí vděčí za to, že i v časech, kdy není žádný sníh, mají k dispozici i několik kilometrů běžeckých tratí, na kterých si mohou od rána do večerních 19 hodin zasportovat.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz