Když jsem viděl maminky s kufříkem a dětmi, bylo mně do breku

Na hranici s Ukrajinou se vydávají naplněné kamiony s tím, co obyvatelé válkou postižené země nejvíce potřebují. Na takovou misi se před nedávnem vypravil také známý hradecký fotograf Ondřej Littera. „Oslovil mě ukrajinský lékař Maksym Stanyka pocházející s Charkova, kde má celou svou rodinu, který žije pět let v Rychnově nad Kněžnou. Uspořádal totiž humanitární sbírku pro uprchlíky. Na ní se podílel rovněž můj rychnovský kamarád Honza Dušek, který zařídil transport této pomoci a požádal mě, zda bych se jí osobně jako fotograf zúčastnil a fotograficky zdokumentoval misi na ukrajinskou hranici,“ vzpomíná na nedávnou cestu Littera.

Automobilka Škoda poskytla dva kamiony na převoz, které lékař a fotograf doprovázeli v osobním autě Fiat Stilo s tím, že je v dalších dnech na ukrajinskou hranici následovaly další kamiony. Cílem cesty, která trvala zhruba deset hodin, bylo polské město Jarosław vzdálené zhruba třicet kilometrů od ukrajinské hranice. Bylo naplánováno, že náklad z kamionů řízených polským a ukrajinským řidičem bude složen do tamního skladu a tentýž nebo druhý den se účastníci mise vrátí domů.

To však ještě netušili, že nastanou nečekané problémy. „Když jsme večer přijeli do Jarosławi, ukázalo se, že sklad zavírá už ve čtyři hodiny odpoledne. Museli jsme tam tedy zůstat do dalšího dne. Všechny hotely ve městě byly zcela obsazené, proto jsme večer zaparkovali u supermarketu a tam jsme s doktorem přespali v autě. Naštěstí jsem měli deky a v autě, protože byla venku poměrně zima, jsme topili. Myslím si ale, že ta noc byla docela snesitelná,“ vrací se do nedávné minulosti Ondra. Druhý den přijeli do skladu, kde jim však jeho vedoucí oznámil, že je plný, takže není možné tam náklad vyložit. Pro humanitární pomoc měly ten den odpoledne přijet dva kamiony přímo z ukrajinského Lvova, což se ale nestalo.

„Čekal nás tedy další den v Polsku. Zase jsme měli dilema, kde se ubytujeme. V autě se nám už spát nechtělo, proto jsme vyrazili do vzdálenějšího města Přemyšl, které leží kousek od ukrajinské hranice. Tam se nám podařilo získat levný nocleh v hotelu. Třetí den přijely ukrajinské kamiony a pak už šlo jako na drátkách. Vše bylo perfektně zorganizované, roztříděné, popsané, byl k tomu vypracovaný seznam, zkrátka bylo to naprosto přehledné. Během dvou hodin byl náklad s oblečením a hygienickými potřebami přeložen a mohl putovat do válkou zmítané země,“ řekl hradecký fotograf, který svůj objektiv zaměřoval nejen na humanitární pomoc, její převoz a přeložení, ale také na uprchlický tábor v Přemyšli či oplocené nádraží, kam přijížděli ukrajinští uprchlíci, aby pak putovali dále do Polska, a na velké množství běženců na parkovišti před obchodním domem Tesco.

„Mluvil jsem tam s mladou holkou a klukem z Kyjeva, kteří byli moc rádi, že jsou ze své vlasti pryč. Auto měli narvané věcmi a úplně pod střechou byla sedačka s dítětem,“ vypráví Littera. Podle něj to nebylo v uprchlickém táboře tak hrozné, horší to však bylo na již zmíněném parkovišti před Tescem. „Byla tam spousta Ukrajinců. Na zemi měli vyskládané věci, v kovových koších hořely ohně, aby se mohli ohřát, k dispozici jim byla i vojenská polní kuchyně. Přijížděla tam neustále spousta autobusů s dalšími uprchlíky. Působilo to na mě dost vypjatě, panovala tam nervozita, bylo to smutné. Když jsem viděl maminky s jedním kufříkem a dítětem s plyšákem, bylo mně z toho místy do breku,“ svěřil se Ondra, který si myslí, že budou další humanitární pomoci ještě více potřeba. „Ukrajincům totiž už dochází nejen jídlo, ale také voda,“ poznamenal.

Když se společně s lékařem třetí den vraceli domů, stále na to, co viděl na ukrajinské hranici, myslel. „Povídali jsme si o tom s Maksymem a shodli se, že jsme vůbec netušili, do jakých rozměrů ten konflikt naroste. Není to nic hezkého.“ Ondra zvažuje, že na své chalupě v Dolní Čermné na Náchodsku ubytuje ukrajinské uprchlíky. Ještě než odjeli z humanitární mise, vypadalo to tak, že tam přiveze Maksymovu kamarádku s dítětem. To se nakonec nestalo, jela totiž po vlastní ose a lékař Maksym ji pak ubytoval v Rychnově nad Kněžnou. „Pokud to bude situace vyžadovat, jsem připraven na naší chalupě na nějakou dobu Ukrajince ubytovat. Myslím, že to bude ještě stále aktuální,“ sdělil Ondra, který by neváhal a podobnou cestu znovu absolvoval.

A co říká na občasné názory, že pomáháme jiným a přitom bychom se u nás měli zaměřit na naše potřeby? „Kdyby byla válka tady, asi by tito lidé byli rádi za každou pomoc. Tyto názory moc nechápu a mám obavy, aby Rusové ve své invazi nepokračovali až na naše území. Na Ukrajině se totiž bojuje i za naši svobodu,“ přemítá Ondra Littera. Pokud bude zájem, rád veřejnosti promítnul fotky z humanitární výpravy na ukrajinskou hranici. „S naší kapelou jsme uvažovali, že bychom uspořádali humanitární koncert pro Ukrajinu, což by se mohlo spojit s promítáním fotek,“ dodal.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera