Jde nám především o setkání, říkají pořadatelé festivalu Trutnoff

Jste rádi, že se festival vrací na Bojiště?
Martin, Marta a Eva: Jak se to vezme. Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, ale my jsme to udělali. Uvidíme, co bude dál. Na tuto otázku si můžeme odpovědět později. Je to především návrat, který bude mít v sobě silnou nostalgii. Lidé zde zažili mnoho osobních příběhů, festival ovlivnil jejich životy. Seznámili se, přijížděli z celé republiky i zpoza hranic. Položily se zde základy pro tuzemskou festivalovou kulturu. Mnozí nám říkají, že nebýt Trutnoff, byli by někde úplně jinde. I proto to celé mělo a má smysl.

Mysleli jste si, že k tomu někdy dojde, když se festival přesouval do Brna?
M a M: Nikdy neříkej nikdy. Ale moc jsme s tím již nepočítali. Festival v minulosti zabránil likvidaci Bojiště jako kulturního areálu, když zde byly různé plány s bobovou dráhou či jakýmsi dětským Disneylandem nebo parkovištěm. Dnes je milým prostorem pod horami. Je dobré, že si to radnice a nynější starosta uvědomují, byť trochu pozdě. Tak nás snad Bojiště na oplátku přijme opět do svého náručí. Vše začne tím, že jej očistí několik duchovních průvodů a svolávání známých bubeníků na Pow-wow.

Jaké jsou důvody toho, proč se festival objeví zpět v místě, kde vznikl?
Martin: Trutnoff je v podstatě jediný festival této velikosti, který se s celosvětově známými kapelami koná v třicetitisícovém městě pod horami. Většina jiných se koná ve velkých městech nebo v jejich blízkosti. Již jsme to mnohokrát jinde řekli. V Brně se po volbách vyměnila koalice. ODS se spojilo s ANO, ČSSD i Lidovci. A ti oprášili svůj projekt − celý areál Střelnice rozkopat a udělat tam pět hřišť na malou kopanou a inline dráhy. I přesto, že jsme byli po celou dobu ujišťováni, že se při rekonstrukci počítá i s námi a festivalem, aby tam mohl pokračovat, vše bylo zase jinak. Piráti řekli, že součástí takové koalice nebudou, a vypadli z ní.
Marta: Ve stejné době se Martin potkal s novým trutnovským starostou a leccos si řekli. O měsíc později jsme zasedli v Bílém domě.
Eva: Jen malé upřesnění. Festival nevznikl na Bojišti, ale ve Starých Bukách (1984) a ve Volanově u Trutnova (1987), kde Martin koupil v roce 1986 pozemek a barák a s Čuňasem se zde pokusili rok nato udělat první nezávislý a svobodný festival, kterému dali název „Východočeský Woodstock“. Jak vše dopadlo, je obecně známo. StB Martina s Čuňasem zatkla, nechala od baráku odpojit proud a pozemek postříkala močůvkou. Vesnici i město obklíčila, lidi tři dny rozháněla a s festivalem byl amen, jak říká Martin.

Na konci loňského roku nové brněnské zastupitelstvo rozhodlo, že festival nebude již finančně podporovat. Byla by tohle komplikace, nebo byste to zvládli i bez dotace?
Martin: Byli jsme připravení festival udělat i tak. Vzkázali jsme, že nám jde o místo a uděláme ho i bez kožek. Bohužel nám bylo v prosinci oznámeno, že se v areálu v březnu má začít stavět a že první, co budou bourat, bude to skvělé zákulisí se šatnami a toaletami. Poté jsme usoudili, že se naše mise v Brně chýlí ke konci.
Marta: Do Trutnova se vracíme, aniž by byla z kraje či ministerstva nějaká podpora. Festival opět stojí pouze na vstupenkách. Nikdy nám žádný prodělek v Trutnově nedotovalo město a ani nám neposkytlo žádnou půjčku. Náš festival pod horami existuje přes třiatřicet let především díky lidem. Za což jim děkujeme!

Jaký je rozdíl mezi areálem Na Bojišti a brněnskou Střelnicí?
Marta: Ve vší úctě k Bojišti, areál u Sun River byl skvělý a v mnohém jej předčil. V Brně se nám líbilo. Již druhým rokem nám lidi říkali: „Tady je to snad lepší než Na Bojišti.“ Byla zde spousta stromů, které poskytovaly útočiště před slunkem i deštěm, v blízkosti byla řeka a areál byl členitý a několikrát větší než v Trutnově. Jako harmonika. Dal se zvětšovat i zmenšovat. Měl taky i to, co Bojišti schází a nemá − veškeré zázemí. Mnoho šaten, sprch i toalet a rozsáhlé prostory v zákulisí i pro velké kapely. Po celém území byly navíc rozesety dřevěné baráky, které tam postavil ještě wehrmacht. Dodnes sloužily, včetně tekoucí vody, toalet a septiků, což bylo neuvěřitelné. V dřevěných wigwamech jsme udělali výstavy, poetická čtení mladých básníků, ale především noční vystoupení do rána s atmosférou bytových koncertů, které jsme dělali v horách. To vše má jít k zemi.
Martin: Jak známo, Indiáni milujou hory! Co Brnu scházelo, byly výhledy na hory a ranní pohled z ještě nezastavěných luk na vycházející slunko a Sněžku. Nejen pro jogínské cvičitelky, jejichž kurzy budou letos součástí festivalu, malý ráj.

Jak hodnotíte festivalové ročníky v Brně?
Martin: V exilu bylo o nás pěkně postaráno. Rozmazlili jsme se. Napomáhali nám místní firmy i lidi, chodili jsme se koupat do blízké Sluneční řeky, vše připravovali v karavanu a od rybníka u babičky, než se tam přehnalo tornádo. Děsivá věc. Festival jsme pak věnovali postiženým tornádem na Moravě.
Eva: Již bývalý primátor Petr Vokřál myšlenku festivalu v Brně velmi podporoval. Ještě před pěti lety jsme se stali součástí koaliční smlouvy a byli jednou z titulárních akcí našeho druhého největšího města. Pow-wow se uskutečnilo jako jediný festival s padesáti kapelami i v době pandemie v roce 2020. Době a omezením navzdory.
Marta: O festivalu se začalo mluvit, navštěvovali jej lidé z Brna i širokého okolí, ale i ti, co jezdili do Trutnova. Milé byly návštěvy lidí z Trutnova, kteří by mohli vyprávět. Brněnským jsme neustále vysvětlovali, kde se ten skvělý areál nachází. Kapely bloudily a po příjezdu s překvapením zjišťovaly, jaká to loviště se nacházejí nedaleko centra.
Martin: Robert Křesťan svůj první koncert zahájil slovy: „Su Brňák. Čtyřicet let jsem žil v Brně, ale o tomhle skvělém místě jsem neměl ani tušení. Je to tu úžasné. Díky za to.“ A začal hrát. Duch festivalu se vznášel a pospolitost se dala krájet. Když se dotknul strun, mrazilo a my věříme, že stejně zamrazí i v našich lovištích pod horami, kde bude Robert hrát jako jedna z prvních kapel. V brněnském azylu se potvrdilo, že známá spiklenecká atmosféra je přenositelná.

Když se už vědělo, že festival na Moravě pokračovat nebude, měli jste ve hře více jiných variant, nebo byl Trutnov jedinou volbou?
M a M: Rozhodovali jsme se mezi pěti místy. Tři byla na Moravě, dvě v Čechách.

Proč jste v názvu festivalu zachovali Trutnoff Open Air Festival? Nehodilo by se „off“ z názvu vyjmout?
Martin: I přes comeback je budoucnost festivalu nejistá. Bohužel to, co potkalo brněnskou Střelnici, čeká i Bojiště. I když se to v Trutnově nerado slyší a říká, minulý starosta se „svým“ zastupitelstvem vyčlenili louky potřebné pro konání festivalu do průmyslové a komerční zóny. Nechali je zasíťovat a ze zemědělské půdy udělali stavební parcely. Tím vyřkli ortel. To je fakt, žádné chiméry, jak to označil minulý starosta.
Marta: Bojiště tak nemá jistotu festivalové budoucnosti. A toto rozhodnutí začíná dobíhat nejen nás. Bez těchto luk se pow wow našeho rozměru nedá uskutečnit a s celosvětově známými kapelami jako The Prodigy, Faith No More, Korn, Iggy Pop či Patti Smith nebo Manic Street Preacher už vůbec ne. K těmto kapelám již potřebuješ i nemalé zázemí, které bylo v Brně, ale Bojiště jej bohužel nemá. Byl to malý zázrak, že se to v minulosti podařilo.
Martin: Bojiště je útulné, ale nemá potřebné zázemí a perspektivu budoucnosti. Myslíme festivalovou. A nepřidal tomu ani prodej části pozemku v samotném areálu a restaurace, která je jak klínem do festivalů. V tomto s bývalým starostou souhlasíme, když říkal, že je potřeba areál sjednotit. Nyní se udělal opak. Uvidíme, jak se vše bude vyvíjet. S majitelem se známe z hor, je s ním řeč.

S kým vším jste jednali o návratu do Trutnova?
M a M: Zasedli jsme v Bílém domě ke stolu se starostou a místostarostou za trutnovské Piráty i bývalým opozičním zastupitelem, který je v současnosti členem kulturní komise a festival dlouhá léta k nelibosti předcházejícího starosty prosazoval a vyzdvihoval jeho význam.

S jakou návštěvností byste letos byli spokojeni?
Eva: S žádnou megalomanií nepočítáme. Té jsme si užili dost. Jsme v tomto směru nohama na zemi. Vracíme se po sedmi letech. Můžeme být jen mile překvapeni.

Festival se naposledy konal v Trutnově v roce 2016. Změní se nějak po těch sedmi letech? Co bude stejné, co bude jiné, co bude nové?
Marta: Comeback bude především ve znamení návratu a silné nostalgie. Všichni jsme o sedm let starší, dorostli noví spolubojovníci a squaw. Areál je zmenšený, ale s tím si poradíme. Propojíme undergroundovou scénu s druhým pódiem, nově vznikne stan pro poezii a především dětský tábor. Po zkušenosti z Brna, kde bylo spousta dětí, vznikne v klidové zóně neboli Peace Village pro tyto potomky vlastní zázemí. Podstatné však je, že za plotem se podle našich informací od vlastníka pozemků má začít do dvou tří let stavět. Takže sice návrat, ale nikdo v tuto chvíli neví, na jak dlouho. Může to být tento rok, a pak se uvidí. Ostatně ve svém nazvu máme i Vagabond – tulák.

Co bylo nejtěžší na letošní organizaci?
Martin: Po návratu z exilu si oživit a zvyknout, že jsme z brněnského obláčku zase v Trutnově. Jak jsme slyšeli, nějaké pokusy v našem tradičním termínu zde byly. I když se město snažilo zacelit finanční díry, jak vše dopadlo, se ví. Dnes je více rizik, pandemie leccos změnila, včetně myšlení lidí.
Marta: Zatímco na Moravě jsme měli na vybranou z celé sítě hotelů a pět minut od místa kopec s komplexem ubytování, v Trutnově se potýkáme s nedostatkem ubytovacích kapacit. Zachraňuje nás lesárna a okolní ubytovací kapacity. Naším partnerem se stal Hotel Javor v horách, ve Spáleném Mlýně. Setkali jsme se i s trutnovským pivovarem. Bylo to milé a vstřícné setkání, ale bohužel technické zajištění, které má Plzeňský pivovar, rozhodlo. Ceníme si i statečného postoje ředitele nemocnice, který festival označil jako jednu z důležitých věcí, díky kterým je Trutnov známý, a nemocnice se stala naším partnerem. Je to jedna z milých vlaštovek – Vítejte doma.
Eva: Pěkné by bylo například ubytovat přespolní návštěvníky festivalu u místních lidí v soukromí. Mohla by se tím opět naplnit letitá pohostinnost našich předků a horalů. Kdyby měl někdo zájem poskytnout za úplatu přístřeší pro návštěvníky festivalu, zde je adresa: ubytování@trutnoff.cz. Přijďte pobejt!

Jak se vám skládal line-up kapel?
Eva a Marta: Jde především o moment setkání. Ale jedna změna po době pandemie stojí za zmínku. Zahraniční kapely se letos ozývaly samy v takové míře, že jsme mohli jenom z nich poskládat celý program. Zajímavý jev. To v minulosti v takové míře nebývalo. Proč tomu tak je, je na samostatnou kapitolu. I když panuje v Trutnově představa, že kapely hrají téměř zadarmo, trochu známější kapely začínají na jednom milionu a končí na číslech pro běžného smrtelníka nepředstavitelných. Bohužel kožky ve váčcích jsou omezené. Nakonec jsme vybrali kapely, které podtrhují různorodost našeho setkání.

Hodně kapel je podobných jako v minulosti. Myslíte, že přitáhnou lidi? I s ohledem na to, že Trutnoff bude v pořadí už třetí festival, který se tady v létě koná.
Marta: Ano, to je i záměr. Když návrat, tak v podobě, jak naše pow wow lidé znají a pamatují si jej. Část kapel je to nejlepší ze současné ne mainstreamové scény, rádi je u nás uvidíme a uslyšíme. Ať na Střelnici, nebo Na Bojišti. Objeli jsme letos dost festivalů a různých koncertů. Až na pár výjimek je všude méně lidí, než bývalo před pandemií. Jak už bylo řečeno, můžeme být jen mile překvapeni. Jde nám především o setkání.
Martin: Jak říkal i náš náčelník: „Mám rád zdejší spikleneckou atmosféru. Trutnovský Woodstock má stále to, co je na něm důležité: vědomí pospolitosti. Jeho hosté sem přece nejezdí jen proto, aby viděli a slyšeli různé zpěváky a kapely, ale i proto, aby se viděli navzájem.“

Na kolika scénách se budou odehrávat koncerty?
Marta: Podobně jako v minulosti. Hlavní scéna, undergroundový stan – druhá scéna, alternativní a meditativní v Hare Krishna campu. Druhá scéna se spojí s undergroundovým stanem, přibude stan pro poezii a pro děti. Očekáváme, že se na Bojišti bude setkávat několik generací.

Kdy se lidé dozvědí, v jaký den a kdy jednotlivé skupiny vystoupí?
Marta: Přehled toho, v kterých dnech budou hlavní kapely k vidění a slyšení, bude na webu trutnoff.cz, Facebooku a Instagramu. Naše věrné squaw a spolubojovníci jej dostanou také e-mailovou poštou v našem Tam-Tamu. Přesný časový rozpis pak tradičně z Festivalového samizdatu, který bude na místě.

V předprodeji v červenci stál lístek 1800 korun. Kolik bude stát na místě? A budete například prodávat i lístky na jeden den?
Marta: S šedesátkou kapel a čtyřdenním Pow-wow jsme cenově nejvstřícnějším festivalem za přátelskou cenu 1500 až 1800 kůží. V měsíci zrní pak 1900. I přesto, že celý festival děláme bez jakýchkoliv podpor a dotací, nechceme jít cestou vysokých cen 3500 nebo 4500 kůží za lístek, jaké jsou dnes k vidění. Navíc za camp se u nás neplatí, jak jinde bývá zvykem. Na místě to bude 2190 a 2290.
Martin: Areál nezavíráme, nikdo z něj nikoho nebude po poslední kapele vyhánět, jak je také jinde běžné. Ctíme pospolitost a svobodnou atmosféru našeho magického setkání, které Bojišti již před lety vdechlo ducha genia loci. Výjimkou bude čtvrtek a neděle. Dvoudenní lístek bude možné zakoupit v sobotu.Festivalové Pow-wow je rozjetý vlak, do něhož se ve čtvrtek naskočí a za jízdy už nevyskakuje.

Na co byste kromě hudby chtěli návštěvníky pozvat?
Marta: Vedle koncertů, více než šedesátky kapel širokého žánrového rozpětí i na návštěvu hvězdárny, debaty s lidmi z kulturního, společenského a politického života, zóny s neziskovkami nebo do dětského stanu s dílnami, náčelníkovy knihovny či na ranní cvičení jógy. Pokud se nám podaří celé setkání obohatit o moravského ducha a folklor – propojit jej se zdejší podhorskou mentalitou, spojit jih se severem, budeme spokojeni. Ranní zpívání u vinařů může vše jen podtrhnout.
Martin: Noční „bytové“ koncerty a zpívání u vinařů do rána byly skvělé okamžiky na Střelnici. Věřím, že se přenesou i na Bojiště. Letošní setkání bude věnováno dvěma statečným ženám s otevřeným srdcem, Daně Němcové a Petrušce Šustrové, signatářkám Charty 77, které měly blízko i k undergroundu, z něhož vzešel i náš festival. To se odrazí i v debatách a již tradičních bohoslužbách a dalších nehudebních věcech. Vše se bude prolínat ve znamení návratu.

Víte, jaká bude budoucnost festivalu po skončení letošního ročníku?
Martin, Marta a Eva: To ví jen Nejvyšší Mocnost nad námi a náš náčelník. Na pozemské úrovni potom i záleží, jak se k němu postaví místní radnice. Zdali bude okolo něho dále chodit po špičkách, nebo otevřeně a odvážně, starým strukturám navzdory, přizná, že Trutnoff k Trutnovu patří a proslavil jej nejen v celé republice. Třeba se i někde kousek té zelené louky pro něj najde. Howgh.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Geronimo, Vilém Fischl, Bohdan Holomíček, Miloš Šálek a archiv Trutnovinek