Informace o Hartě a Liščím kopci se dochovaly i v italských archivech!

Co bylo vůbec tou motivací dát knihu o historii Harty a Liščáku dohromady?
Celé to začalo Harteckým putováním po minulosti, které vedl Jiří Louda. Nápad vzešel v roce 2021, kdy nám lidé, kteří se účastnili, opakovali, že je škoda, že se putování nějakým způsobem neopakuje, nebo že to nestihli známí, kteří chtěli přijít. Některým lidem se v jeden termín scházely dvě různé akce a Putování nestíhali. Prý jestli bychom to nechtěli nějak sepsat – a myšlenka vytvořit knihu byla na světě. Záměr byl, aby informace, které poskytoval pan Louda, byly dostupné všem, nejen těm, kteří se zúčastnili Putování.

Abych si to ujasnil. Putování Hartou se stále koná?
Ano. V roce 2025 bude šestý ročník.

Knihu jste začali psát v roce 2021 a dokončili jste ji v závěru loňského roku. Je to tak?
Ano. V roce 2021 na podzim jsme zahájili období příprav, ujasnili jsme si, jak může být kniha dlouhá, ale i finanční obzory, abychom věděli, v jakém cenovém rámci se můžeme pohybovat. Složili jsme tým redakční rady, který se bude následně scházet, a stanovili časový harmonogram. Samotná práce trvala od začátku roku 2022 do začátku roku 2024. Napsat knihu nám trvalo zhruba tři roky.

Jak celý proces psaní probíhal? Jak se vlastně píše taková kniha?
Celý proces byl rozdělený do dvou oblastí, kniha nebyla jediným výstupem, ale jen součástí Harteckých putování. Museli jsme na to sehnat peníze, a to čistě na knihu z grantových peněz nejde. Kniha tedy byla jen součástí dalších komunitních akcí spolku. Ta kniha tedy měla dvě linie; jednou z nich bylo samostatné historické pátrání – to měl za úkol historik Jiří Louda. Zbylí členové spolku měli pod palcem druhou linii – aktivizovat místní lidi, získat od nich jejich příběhy, historické fotografie, vzpomínky. Obcházeli jsme pamětníky a dělali s nimi rozhovory. Z nich nám vzešel nějaký materiál, kterým jsme doplnili historické poznatky, které posbíral pan Louda.

Kniha je poměrně obsáhlá a má i internetovou verzi. Kdybyste měl knihu propagovat čtenáři, který o obsahu neví zhola nic, co byste mu řekl?
Internetová verze je třetím rozměrem knihy. Věděli jsme, že jsme limitovaní počtem stran v knize, ale materiálu a informací jsme měli podstatně víc. Takže jsme říkali, že kromě tištěné podoby uděláme i internetovou verzi. To tedy není knižní verze překlopená do internetové podoby, ale nachází se tam i soubory fotografií a vzpomínek lidí, které se do tištěné verze nevešly. Je tam tedy prostor i pro historicky neověřená fakta. V internetové knize jsou navíc příběhy lidí, které nejsou vědecky ověřené, protože ti lidé vzpomínali na věci, které se děly třeba i před padesáti, osmdesáti lety, a jejich svědectví mohou být zkreslená dobou nebo vyprávěním. I na začátku knihy popisujeme, že ji nemůžeme brát jako historické dogma (tvrzení, které nelze snadno vyvrátit, tedy je možné, že se kniha mýlí – poznámka autora).

To, co je otištěno v knize, jste tedy byli schopni historicky ověřit?
Ano, to, co je v knize, je historicky ověřeno.

Na facebooku jsem nedávno zaregistroval další informace, které se objevily, ale do tisku se už nevešly. Plánujete kromě doplnění internetové verze také druhý díl tištěné?
Asi ne, napsat knihu je poměrně náročné. Nic podobného jsme předtím nedělali a zabíralo nám to mnohé kapacity. Také nebylo jednoduché sehnat finance, i přesto, že lidé, kteří na knize pracovali, nedostávali komerční platy. Jinak by to bylo podstatně nákladnější. Druhou knihu tedy neplánujeme. Naopak bychom rádi udržovali internetovou verzi, kde je nejen možné opravit případné chyby, ale i přidávat nově nalezené informace. Chystá se ale nová kniha o historii Vrchlabí k výročí založení města v roce 2033, tam se možná mnohé z dále nalezených informací objeví.

Kniha je uhrazena z grantových peněz, pokud jsem to správně pochopil. Co tedy bude s penězi, které utržíte z prodeje?
Těch jeden a půl tisíce výtisků, které jsme vydali, stálo do dvou set tisíc korun. Z velké části jsme tyto náklady měli pokryté z peněz města Vrchlabí a Nadace Via, z grantu Královéhradeckého kraje a Nadačního fondu Škoda AUTO. Spolupracovali jsme také s MAS Krkonoše. Zbylo patnáct tisíc, které jsme potřebovali uhradit, ale z grantových peněz nebyly pokryté a museli jsme je pokrýt z peněz členů spolku. Proto ta kniha má symbolickou cenu dvě stě korun a lidé si neplatí knížku, ale koupí přispívají na činnost spolku, abychom pokryli vklad, který naši členové složili na dokrytí zbývající částky, část peněz přispěli také drobní dárci. A to, co nám z výtěžku zbude, použijeme na další projekty, na položky, které granty nepokrývají. Na základní škole na Liščím kopci také nedávno proběhly vánoční trhy, ze kterých jde výtěžek na charitativní účely. Tam jsme knihu také prodávali, s tím, že za každou knihu jsme nechávali stokorunu na charitativní výtěžek.

Není to dlouho, co byla kniha pokřtěná a zprostředkovaná veřejnosti. Přesto, máte už na ni nějakou zpětnou vazbu?
Křest knihy se konal v harteckém motorestu a kapacita byla omezená, proto byl křest zprostředkovaný jen pro pozvané. I přesto bylo úplně plno. Pamětníkům, kteří s námi spolupracovali, jsme dávali knihu zadarmo. Když jim člověk knihu předával, bylo na některých vidět dojetí. O to víc, když v knize našli citace vlastních myšlenek. Jejich příběhy někdo zaznamenal do historie Harty! Kniha se zároveň dobře prodává a hezky se dostává mezi lidi.

Máte vy osobně nějakou oblíbenou pasáž v knize? Je něco, co vás jako místního překvapilo?
Neznal jsem úplné prapočátky vzniku Harty a Liščího kopce. Asi jedna z nejzajímavějších fotografií je vyobrazení harteckého zámečku, který ještě nemá věžičku. Pro zajímavost jde hned po vrchlabském zámku o druhou nejstarší dochovanou stavbu ve Vrchlabí. Tahle fotografie má pro mě takový zvláštní náboj. Ta kniha je podle mě unikátní od A až do Z, takže se mi z toho těžko vybírá. Stěžejní pro mě ale je, že pokrývá celou historii Harty, která takhle nebyla nikdy předtím zpracovaná. Zahrnuli jsme zatím všechny dostupné informace, respektive víme, že v italských archivech mají povědomí o dalších poznatcích k bývalé textilce Stella. To už ale zazní právě v nové knize o Vrchlabí. Je pravda, že ve shánění dostupných informací nás limitoval rozpočet. Neměli jsme dost prostředků na to poslat pana Loudu na lov informací po celé Evropě.

V italských archivech? To mě trochu zarazilo. Opravdu?
Spolumajitelem továrny byl jakýsi německý podnikatel Goldmann, který byl i s rodinou nucen po válce opustit zemi. Část z té rodiny asi zavítala do Itálie a dochovaly se tam písemnosti o hartecké historii.

Zbytek podobných zajímavostí o Hartě a celou její historii snad už nechám pro čtenáře, které to opravdu zajímá a snad i otevřou knihu, případně ji zakoupí a podpoří Spolek Pro Hartu. Na vás jako předsedu spolku mám ještě jednu otázku: máte v plánu nějaký podobný projekt, na který se můžeme těšit?
Připravujeme další Historické putování po Hartě, kde bychom na přelomu příštího května a června chtěli mít šermířskou skupinu REGO. Dál do detailu bych nezacházel, abychom nevystříleli všechna naše esa v rukávu.

Antonín Kašpar
Foto: archiv Spolku Pro Hartu