Pondělí

17. února 2025

Nyní

-4.2ºC

Zítra

-2.8ºC

Svátek má

Miloslava

Hudba všech žánrů nám pomáhej, říká Martin Tůma

12. července 2020

Do jeho obchodu M.T.music si chodilo kupovat kazety či cédéčka snad celé Vrchlabí. Od začátku 90. let tak mnoha lidem otevíral dveře k hudbě všech stylů a pro místní pořádal zájezdy na slavné zahraniční kapely. To vše už je minulost, dnes Martin Tůma vozí lidem balíčky jako doručovatel. V rozhovoru pro Vrchlabinky vzpomíná na roky strávené za pultem a přemítá nad tím, jak se za posledních třicet let změnil přístup posluchačů k hudbě.

Začněme na úvod trochu stylově. Chystáš se během léta na nějaký koncert či někam za hudbou?
Letos z toho kvůli současné situaci plné omezení asi nic nebude. Velké koncerty jsou zrušeny nebo přesunuty na příští rok, takže žádné plány na léto spojené s hudbou nemám.

Tak třeba do menšího klubu?
Když bude něco zajímavého, určitě rád zajdu.

Co nyní posloucháš za hudbu?
Poté, co jsem opustil obchod, jsem z toho úplně vypadl. Dokonce jsem snad ani neposlouchal muziku a přestal jsem to úplně sledovat. Až teď v posledních letech se zase ke starý muzice vracím. Přiznám se, že u nových kapel nemohu na nic, co by mě zajímalo a co by se mi líbilo, narazit. Nebo jsem zamrzl a už to nechápu?

Takže stará dobrá rocková klasika, jo?
Jasně. Vracím se k Black Sabbath, Led Zeppelin, Deep Purple, Pink Floyd a k dalším osvědčeným kapelám.

Dlouho to vypadalo, že letošní léto bude bez hudebních a kulturních akcí. Dokázal by sis představit, že by ve veřejném prostoru žádná hudba nebyla a lidé by seděli doma?
Ne, to si opravdu představit nedovedu. Lidi jsou zvyklí chodit na koncerty, těší se na ten svůj konkrétní festival nebo koncert, takže doufejme, že se letos něco málo uskuteční a příští rok bude zase ve starých kolejích.

Ve Vrchlabí se během léta nakonec uskuteční celá řada jednotlivých koncertů pro omezený počet návštěvníků. Ty jsi jako prodejce hudby strávil v branži dlouhá léta. Nakolik je v dnešní době důležité, aby kapely jezdily za lidmi na koncerty, třeba i na ty menší?
Je to jedině dobře. Na druhou stranu si myslím, že jim ani nic jiného nezbývá. Cédéčka se asi moc neprodávají, a tak musí jezdit a nějak to dostat mezi lidi. Nakonec je to jejich živobytí.

Máš možnost srovnávat. Jak moc dnes sledují lidé novou hudbu a nové kapely ve srovnání s dobou před patnácti či dvaceti lety?
Nejsem úplně v kontaktu s mladými lidmi, takže přesně nevím, jak to dnes mají, ale řekl bych, že přístup dnešních posluchačů je poněkud pasivnější. Dnes frčí to a zítra zase tohle. Těch kapel je moc a téměř žádná stálice. Myslím si, že my jsme byli takoví sběratelé. Sbírali jsme komplety a šlo se více do hloubky. Dokázali jsme se i pohádat o tu svou kapelu, něco jako fotbaloví fanoušci.

Máš doma nějaký takový komplet?
No, to je tak. Poté, co jsem ukončil činnost v obchodě, kde jsem toho měl kvanta, jsem zjistil, že doma nemám ani jedno cédéčko. Fakt jako. Vůbec nic. A teď se to snažím napravovat a cédéčka si postupně kupuji.

Dosud jsme mluvili spíš o starých zahraničních kapelách. Máš tam třeba něco českého z archivu?
Určitě. Třeba Vladimíra Mišíka, Luboše Pospíšila nebo kapelu Stromboli. Postupně bych si rád doplnil všechny české kapely a interprety, které jsem vlastnil na vinylech a nyní vycházejí v reedicích na CD.

Ve svých odpovědích ses už několikrát dotkl své minulosti majitele obchodu s hudbou. Jak dlouho ve Vrchlabí fungoval?
Necelých dvacet let. Začínal jsem v září 1991 a podnikání ukončil v srpnu 2011.

To byl na tehdejší dobu docela novátorský počin, ne?
Kdysi tady byla prodejna Supraphonu. Po revoluci šly všechny tyto malé obchůdky v rámci privatizace do dražeb. A právě Supraphon tady chtěl ten obchod zrušit a mě napadlo, že bych to mohl zkusit a muziku tady zachovat. Původní záměr byl prodávat nejen gramofonové desky či začínající cédéčka, ale i hudebniny, protože jsem hrál v kapele. Pak se to ustálilo na deskách a nápad s nástroji jsem vypustil, protože jsem se v nich necítil jako úplný odborník.

Ty jsi hrál v kapele? Co to bylo zač?
Ta kapela snad ani neměla jméno (smích). Jo, vlastně chvíli Noe a pak Trabant. Parta kluků původně z modelářského kroužku se rozhodla založit kapelu. Abys mohl hrát, tak jsi v té době musel mít nějaké přehrávky před komisí. Dlouho jsme cvičili a než jsme se k přehrávkám dostali, nastal čas vojny. Kluci odcházeli na vojnu a pak už bylo po všem. Odehráli jsme na Hartě všeho všudy jednu zábavu. Měli jsme jednu naši skladbu a ostatní byly převzaté skladby od Katapultů, Mišíka, Iron Maiden, Black Sabbath a jiných.

Jak vypadala hudební a fanouškovská scéna ve Vrchlabí a okolí na konci 80. let minulého století?
Tady toho nic moc nebylo, spíš jen zábavové kapely, které hrály předělané věci. Na kapelu s vlastní tvorbou si nevzpomínám. Na koncerty i na ty zábavy se hodně chodilo, například na Střelnici. Nebyl internet a jiné vymoženosti dnešní doby, lidi žili kulturou.

Ale zpět k obchodu. Jak moc náročné bylo jej provozovat?
Náročné bylo do toho naskočit, ale pak už to byla jenom radost. Ze začátku jsem se toho bál. Asi jako každej, kdo tehdy začal podnikat. Každej šel do něčeho, co neznal. Když jsem začínal, celý obchod byl zařízen na vinyly a pak se to během pár měsíců celé muselo předělat na cédéčka a kazety. To byl skutečně obrovský boom v muzice. Najednou se tu dala koupit muzika, kterou jsi sehnal jedině na burzách nebo přes známé ze zahraničí. Lidi o to měli ukrutný zájem. Obchod frčel a já z toho měl velikou radost. Byla vidět zpětná vazba. Lidi se nedočkavě ptali a čekali na nové tituly. S napětím jsem očekával dodavatele s novinkami, které se prodávaly ve stejný den ve Vrchlabí i v celém světě. Třeba novinka Depeche Mode se začala celosvětově prodávat v šest hodin a skalní fanoušci čekali před M.T.music už od čtyř hodin.

Ty jsi přece neprodával jen hudbu, ale organizoval jsi i zájezdy na koncerty.
Ano, to jsem pořádal. Na všechny větší koncerty jsem prodával vstupenky a zároveň na ně nabízel zájezd. To bylo hodně zajímavý a mě to hrozně bavilo. Na některé koncerty jsme třeba obsadili i dva autobusy. Na Metallicu do Brna, Ozzyho Osbourna nebo Pink Floyd. Například ke koncertu Metallicy jsme vydali i časopis s historií kapely a kompletní diskografií. Vstupenky byly slosovatelné a vyhrávala se trička s fotkou kapely. Brácha z tohoto zájezdu udělal i video. Hodně lidí na to vzpomíná. Jezdili stále stejní lidé a postupně to byla taková velká parta. Občas to bylo dost náročný. Zvláště ty zájezdy na metalový kapely. To bylo průšvihů! Lidi, kteří nedorazili zpět z koncertu, to byla jenom maličkost. Ale přemluvit řidiče autobusu, který po 50 kilometrech odmítal pokračovat v jízdě a prohlásil, že s takovou zvěří dál nejede, to dalo hodně práce. Ale dojeli jsme. Pořádal jsem také ve Vrchlabí koncert Arakainu. Tehdejší ředitelka Střelnice paní Vričanová říkala, že takovou návštěvnost ještě Střelnice nezažila.


Když o tom takto hezky a se zalíbením mluvíš, nechybí ti, že už tuto práci neděláš?
Ne, nechybí. On ten konec byl takovej smutnej. Ne že bych zkrachoval nebo byl v nějakých dluzích, to vůbec ne, ale nástup internetu a e-shopů tento obchod postupně úplně zlikvidoval. Tomu se nedalo konkurovat. Zkoušel jsem ještě nějak vzdorovat. Krám jsem kvůli nákladům zmenšil na půlku, ale to už potom ztratilo to svoje kouzlo. Ale nestýská se mi po tom. Považuji to za uzavřenou kapitolu. Zažil jsem v obchodě krásné období a vzpomínám na něj rád. Těch dvacet let bylo dost a život jde dál.

Jak je v dnešní době těžké prodávat hudbu?
Vůbec nevím. Od té doby, co jsem odešel, nemám vůbec přehled. Ale myslím, že to nebude jednoduché. Snad jedině prodávat sběratelům nějaké ty vinyly, které znovu vycházejí a jsou v kurzu.

Uvedl jsi, že jsi vedl obchod do srpna 2011. To už je devět let. Nyní tě mohou lidé znát jako zaměstnance České pošty, který jim přiveze balíček. Pro mě je taková změna zaměstnání už ze své povahy poměrně zásadní. Jak jsi to měl ty? Jak se dokáže člověk v této věci vnitřně přeorientovat?
Jak jsem říkal, ten konec v obchodě byl postupný, takže jsem se vnitřně připravoval na nějakou změnu, a když už to skončilo, tak jsem vlastně cítil i jistou úlevu. A říkáš, že je to nyní něco jiného? Já jsem u pošty velice spokojenej a ta práce mne opravdu baví. Je to kontakt s lidmi a zkušenosti z obchodu mohu jedině zúročit. Lidi jsou takoví mí zákazníci a kolikrát si z toho dělám srandu, že když někomu vezu balíček a odesílatel je nějaká hudební firma, říkám, že stále prodávám muziku.

Když tě potkám na ulici já osobně, tak si hned vzpomenu na doby, kdy jsem k tobě chodil do obchodu a dodnes to mám takto spojeno. Jak to mají další lidi? Pamatují si tě dnes už více jako doručovatele zásilek, anebo stále jako onoho prodavače hudby?
Ti mladší už asi jako toho doručovatele. Ale jsou tam lidi, kteří k nám do obchodu chodili pravidelně, a ti si mě spíš spojují s obchodem. V začátcích jsem to hodně musel vysvětlovat, proč jim vezu balík a nejsem v obchodě. Někteří mi pak říkali, že ani nevědí, že obchod skončil a já dělám tohle. A je to asi měsíc, co mi jedna paní říkala: „A vy už nemáte desky?“ (smích) Ale zřejmě asi řada lidí – jako třeba ty – to má tak, že si mne spojují s obchodem a berou mě jako jakousi legendu v této branži.


Počkat. Já lidem říkám, že jsi něco jako náš hudební vychovatel, který nám otevřel dveře k hudbě a věcem s ní spojeným.
Jé, to je pěkný. Tohle potěší. Kdysi mě takto jednou oslovil Libor Dušek, abych jim pokřtil desku Cémur Šámur. A když jsem se ho ptal, proč zrovna já, tak mi řekl: „Ty jsi tady hudební legenda.“ Ale těší mě, že to ta vaše generace takhle bere. Za mých mladých let jsme chodili do Supraphonu k paní Havlový. Každou středu dostávala zboží, takže třeba dvoje Sabbaty, o který jsme se tam museli poprat (smích), anebo jeden z party nesměl jít do školy, aby byl první zákazník. Takže jo, chápu to…

Jak jsi strávil covidovou dobu?
Jestli myslíš v zaměstnání, tak tam to bylo opravdu náročné. Lidi byli doma, obchody zavřené a nebylo moc možností, jak si řadu věcí koupit, takže si to lidé objednávali přes e-shopy. Měli jsme více práce než ve vánočním období. A v soukromí? Pustil jsem si nějakou tu muziku a věnoval se svému staronovému koníčku – plastikovému modelářství.

Jaké máš plány na léto?
Měl jsem plány, ale COVID to všechno překazil. Jsem fanda do letadel a do fotografování a objíždím všechny dostupné letecké dny a akce u nás i v zahraničí. Bohužel je všechno přesunuto na rok 2021.

Chtěl bys něco vzkázat čtenářům Vrchlabinek, mezi kterými se nachází řada hudebních odchovanců jako já?
Snažme se co nejlépe přežít tuhle divnou dobu a k tomu nám hudba všech žánrů pomáhej. Když už mám tu možnost zavzpomínat na léta strávená v obchodě, chtěl bych tímto poděkovat bratrovi Františkovi za design obchodu, rodičům za pomoc v začátcích, manželce Evě a dětem Martinovi a Tereze za podporu, svým dvěma prodavačkám Martině a Janě, a především všem pravidelným nebo jen náhodným zákazníkům, kteří nás kdy navštívili a třeba si při poslechu nějakého CD vzpomenou – tohle mám od Tůmiče z M.T.music.

Bio box
Martin Tůma (53)
20 let provozoval ve Vrchlabí legendární hudební obchod M.T.music. V současné době pracuje jako řidič-doručovatel u České pošty. Mezi jeho záliby patří hudba, historie a současnost letectví, fotografování. Je ženatý, má dvě děti.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Jiří V. Novotný, archiv Martina Tůmy