Glosa šéfredaktora: Obchody i restaurace potřebují naši pomoc

Vládní veletoče se samozřejmě okamžitě staly předmětem nejrůznějších diskusí. Jedna skupina obyvatel nová opatření hájí, protože covid stále není pod kontrolou a spíš bují. Přidají se i tací, kteří hned vystartují na lidi, kteří v krátkém intermezzu rozvolnění zašli večer hospod a restaurací. Ale to přece nebyl žádný zločin. Bylo otevřeno, tak proč ne. Taky jsem v pátek večer zašel na pivo. Druhá skupina nad vším naopak kroutí hlavou a argumentuje tím, že rozvolnění se ještě ve statistikách neprojevilo (a třeba se ani neprojeví) a že ministři dostatečně nevysvětlili a nevysvětlují, podle jakých dat zavírají nebo omezují to či ono.

Ve stínu těchto epidemiologických diskusí se nacházejí samotní majitelé obchodů či provozovatelé restaurací. Tito lidé jsou nyní ve velkém stresu a hledí do budoucnosti zahalené do husté mlhy. Nevědí, zda a jak dlouho budou moci nechat otevřeno i v následujících dnech. Přitom i oni potřebují být z něčeho živi, potřebují zaplatit své zaměstnance energie či nájem a musí průběžně nakupovat suroviny a objednávat zboží. Zkrátka fungovat. A pak přijde jedno lusknutí prsty a vše je jinak. Obávám se, že většina z nás není schopna si ani představit situaci, v níž se tito lidé nacházejí.

Jak z této šlamastyky ven? V žádném případě bychom neměli koronavirus zlehčovat. Myslím, že své smrťácké zuby už ukázal dostatečně. Ale život i obchod musí běžet dál. Při současném stavu uzavírek a omezení se však ekonomicky a velikostí našeho bohatství vracíme v čase nazpět. Jinými slovy: to, co se tu za posledních pár let vytvořilo, je rázem pryč a stále to mizí. Už i statistici říkají, že se na ekonomickou úroveň z doby před začátkem covidu vrátíme nejdříve za dva roky. Pokud by přišla třetí či čtvrtá léta, je možné, že se z této šlamastyky budeme vylízávat celou dekádu.

Nyní jde o to naučit se fungovat v této divné době. V řadě věcí či záležitostí už se tak stalo a mnohdy i ku prospěchu věci. Manažeři se naučili komunikovat skrze videokonference, odpadly zbytečné pracovní porady či služební cesty, mnozí pedagogové se naučili komunikovat se svými žáky on-line.

Ale co obchodníci a majitelé hospod? Ti, kteří mohli a mohou, suplovali a suplují výpadky tržeb skrze on-line prodej či rozvoz jídel. Tento stav zřejmě bude přetrvávat i nyní, i když je zatím otevřeno. Přesto tento stav nemůže stačit. Měla by tu proto následovat otázka, jak jim můžeme pomoci my? Odpověď je jednoduchá, nakupovat a utrácet u nich. Obzvlášť nyní před Vánocemi. Jistě, hodně lidí si zvyklo nakupovat přes internet. Je to pohodlné a výhodné. Nicméně pokud bychom u toho všichni zůstali, nemálo obchodů bude co nevidět zralých na uzavření.

Ve Vrchlabí je stále mnoho malých a specificky zaměřených obchodů a obchůdků. A ty potřebují pomoc. Jim už nestačí vědomí, že nebudou uzavřeny. Potřebují, aby se u nich točil byznys a prodávalo se zboží. Totéž je i v životním zájmu restaurací. Jsme ve zlomovém období. Pro někoho sice stejné zboží objednané z e-shopu z druhého konce republiky může znamenat úsporu pár procent z obvyklé maloobchodní ceny, ale pro zdejší obchodníky je to potenciální tržba, která jim bude chybět. Samozřejmě každý nákup je projevem svobodné vůle na základě tržního mechanismu. Ale tady jde o to si vše uvědomit v mnohem širším kontextu. Pokud ho pochopíme, bude to fajn. Pokud ale ne, může se nám stát, že tu co nevidět budou množit prázdné výlohy a z kdysi švitořivých prostor či lokálů se stanou zóny duchů.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Ilustrační foto: Jiří Štefek