FOTO: Vernisáž v Galerii Morzin připomněla dílo zesnulého Jana Salveta

Stejně tak jako neodmyslitelně patří Petrkov k dílu Bohuslava Reynka a třeba Osík k dílu Ludmily Jandové, tak si dovolím říci, že Vrchlabí je místem Jana Salveta.

Ostatně se také zde ve Vrchlabí právě setkáváme a všichni, kdo tu jsme, jsme zde Honzu potkávali a jeho malířská a grafická tvorba je s Vrchlabím neodmyslitelně spjatá. Ať už s místem narození, školní docházkou, základní uměleckou školou, bydlištěm a dlouhým-bezmála 30letým působením na místním gymnáziu.

Co je ale podstatné, je přetavení vrchlabské krajiny a ducha místa do jeho tvorby.

Není to tvorba krajinářsky popisná, fotograficky přesní, ale je plná symbolismu, stylizace a mystiky, která je zároveň bytostně svébytná-řeklo by se „salvetovská“.

V Honzově tvorbě zní tón symbolismu dlouze a vytrvale už od jeho počátků, inspiruje se u malířů Odilona Redona v jeho stylizaci, Puvise de Chavagnes, v jeho tajemnosti, Edvarda Muncha v dravosti a syrovosti podání, Bohuslava Reynka v pastorálních motivech, Jana Zrzavého ve stylizaci, Jiřího Johna v  obyčejnosti námětů. Honzova tvorba ale není kompilátem řečeného, ale je svébytná, opravdová a hlavně je prožitá.

Nedílnou a podstatnou částí jeho tvorby je literatura, která prostupuje všemi jeho díly a je s jeho životem neodmyslitelně spjata, ať už profesně či čtenářsky. I název výstavy tomu odpovídá a autorů, kteří měli na Honzu vliv, je bezpočet. Jistě je v obrazech sami vyčtete.

Na dnešní vernisáži máme možnost vidět průřez Honzovy tvorby, není to výstava ani souborná, ani bilanční…ale je to výstava, která ale otevírá dialog. Dialog mezi obrazy z různých období jeho tvorby, a dialog mezi námi. Myslím, že bude hezké si výstavu projít a nechat na sebe obrazy a grafiky mluvit, ale také mluvit o nich mezi sebou…mluvit o Honzovi.

Kdybych měl vypíchnout nějaký obraz, který by byl leitmotivem celé výstavy, tak to bude asi dva nejstarší, z roku 1989. Myslím, že mnoho lidí je nemělo šanci spatřit, ale hluboká symbolika postav, které mohou být stejně tak Kristem jako putujícím Ahasverem, který je v krajině s athanorem-mystickou alchymistickou pecí, který symbolizuje vše, co teprve v Honzově tvorbě přijde.

Měl jsem možnost být u vzniku mnoha pláten, vidět a slyšet myšlenkový proces vzniku a pak samotnou realizaci, přepracovávání, vrstvení a strhávání barev… Hledání. Hledání, ale v Honzově tvorbě je to hlavně nalézání. Nalézání jistoty nových témat, ale i jiných technik. Není to jen strukturální olejomalba, je to i lazurní filigránská technika, je to švihová perokresba, přesná skica tužkou, je to autorská akvatinta a lept v grafice, jsou to dřevorytové štočky nočních taxíků, jsou to sochařské předměty a je to z poslední doby složitá vymývaná malba na papíře.

Prozkoumávání, cyklení, vrstvení a hlavně prožívání zachycených témat je, jak si lze všimnout, podstatou Honzovy tvorby.

Dnešní výstava je tak dokladem bohatosti jeho tvorby, která je zde prezentována pouhým výsekem, který ale citlivě funguje a zve každého k dialogu… a mě už nezbývá než Vás pozvat k jeho rozhovoru.

Jan Černoš