Filharmonie? Je to vášeň, řekl nový ředitel Filharmonie Hradec Králové

V pozici ředitele Filharmonie Hradec Králové jste vystřídal Václava Dernera, který v jejím čele stál dlouhých dvacet tři let. Cítil jste, že je to velký závazek?
Ano, jako velký závazek jsem to určitě vnímal. To, co můj předchůdce za ty dlouhé roky pro tuto instituci udělal, je skvělé a musí se k tomu přistupovat s pokorou.

Proč jste se přihlásil do výběrového řízení? Co vás k tomu vedlo?
Než jsem nastoupil do filharmonie, dlouhou dobu jsem se věnoval obchodu s hudebními nástroji, hodně jsem také hrál, přičichl k hudebnímu showbyznysu, byl na volné noze. Měl jsem však v té době mladou rodinu, proto jsem se rozhodl učit v Základní umělecké škole Střezina, kde jsem strávil osm let. Po té době jsem začal cítit určité vyčerpání a naskytla se možnost nastoupit na uvolněné místo manažera orchestru a jeho zájezdů, které jsem vykonával jeden rok. Po nějaké době pan ředitel Derner začal mluvit o tom, že půjde do důchodu. Práce pro Filharmonii Hradec Králové mě natolik uchvátila, že jsem si řekl, že to zkusím a přihlásil se do výběrového řízení na pozici ředitele.

O tuto funkci usilovalo včetně vás sedm kandidátů. S čím jste předstoupil před výběrovou komisi a čím jste ji zaujal, že vybrala právě vás?
Myslím si, že moje koncepce byla napsaná jednoduše, mapovala především současnou situaci a byla velice střízlivá ve výhledu do budoucna. Výhodou bylo, že už jsem byl nějaký čas součástí instituce, znal jsem prostředí, měl šanci pochopit chod filharmonie jako celku, tedy i orchestru, s nímž jsem díky zájezdu strávil poměrně hodně času. Ke každému oboru ve filharmonii jsem si přičichl a zanalyzoval potřeby jednotlivých oddělení v orchestru. Prostě jsem nad touto institucí přemýšlel jako nad firmou. Kromě toho jsem před výběrovým řízením svou koncepci konzultoval se svými vzory, jimiž jsou Marie Kučerová, ředitelka Filharmonie Brno, a Michal Medek, obchodní náměstek České filharmonie. Kladný názor obou mě povzbudil.

V čem chcete navázat na vaše předchůdce?
Pozici ředitele filharmonie cítím jako veřejnou službu. Jde o velkou zodpovědnost vůči zaměstnancům, kterých je tady stovka. Pracuji pro ně, pro filharmonii a velkou měrou i pro kulturu v Hradci Králové. Můj úkol je tuto funkci co nejlépe uchopit, navázat na to, co tady zanechal Václav Derner, maximálně to vytěžit a plynule pokračovat. Chtěl bych, a s tím už se začalo, revitalizovat budovu filharmonie. Přál bych si, aby vše bylo vyvážené a provoz byl plynulý. Připravujeme také náš vnitřní informační systém, aby se veškeré dění synchronizovalo, bylo přehledné a efektivní. To je mým cílem.

K hudbě máte blízko, vystudoval jste jazzovou kytaru na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze a Hudební vědu na Masarykově univerzitě v Brně. Navíc jste hrál a hrajete v mnoha formacích. Vidíte v tom pro vedení filharmonie určitou výhodu?
Výhodu spatřuji v tom, že se díky vlastní hudební zkušenosti mohu lépe vcítit do role orchestrálních hráčů. S muzikanty velmi rád trávím čas, daří se nám dobře komunikovat a uvědomovat si, že jsme jeden celek. Chtěl bych, aby se věci, třeba i nepříjemné, dostaly na povrch a byla možnost je řešit, což právě dobrá komunikace umožňuje.

V rozhovoru pro magazín Salonky vás Václav Derner chválil, že jste se v dosavadním působení v roli manažera osvědčil jako velmi dobrý organizátor s přehledem v hudebním světě, který skvěle komunikuje s orchestrem a dalšími zaměstnanci. Je to pro vás určité povzbuzení?
Povzbuzení to určitě je a slov pana Dernera si velmi vážím. Zároveň s tím ale přichází vysoko nastavená laťka a jakýsi vykřičník v podobě velké zodpovědnosti, abych nikoho, kdo měl nebo má co do činění s filharmonií, nezklamal. Je to závazek, který se musí přijímat s pokorou.

Co je současnou hlavní předností hradecké filharmonie?
Velkou přednost vidím v tom, že náš symfonický orchestr má velký repertoárový záběr. Přednáší svým posluchačům hudbu různých epoch a žánrů. Navíc se pohybuje na předních příčkách při interpretaci soudobé hudby.

Máte už ucelenou představu, kam by se měla ubírat do budoucna?
Budoucnosti blízké i vzdálené se věnujeme. Zvažujeme naše možnosti, kterým směrem se můžeme bezpečně vydat.

Spolupracujete s dalšími institucemi, například s Klicperovým divadlem. Mohl byste tyto formy spolupráce přiblížit?
V Klicperově divadle se osobně angažuji, byli jsem společně s Tomášem Votavou a Williamem Valeriánem autory hudby k představení Zbabělci. Divadelní prostředí je mně velmi blízké. Proto jsem přemýšlel, jak dva světy, hudbu a divadlo, propojit. První, co mě napadlo je naše tak zvaná oranžová řada, zahrnující koncerty pro rodiče s dětmi. Dramaturgyně Lenka Smrčková z Klicperova divadla to měla úplně stejně, tak to šlo ruku v ruce. Tímto způsobem jsme navázali spolupráci a na příští sezónu připravíme v tomto duchu společné vystoupení, při kterém společně vystoupí tři herci divadla, náš orchestr a mladá slovenská dirigentka. Moc se na to těším a očekávám, že to bude velké obohacení plné energie a velké zpestření, které mají rády děti. Také bych si velmi přál navázat spolupráci s Galerií moderního umění Hradec Králové a jednotlivými výtvarníky, protože v naší budově máme rovněž výstavní prostory. Našim cílem je, aby se z filharmonie stalo centrum setkávání, a tomu by mohly přispět nejen kavárna, ale také výstavy, aby si k nám našli cestu i další lidé. Probíhá také spolupráce s univerzitou. V září u nás vystavíme výběr prací studentů, kteří zachytili, jak na ně působí hudba. V hlavě mám i další projekty, například pro předškolní děti.

Oblíbené jsou koncerty na začátku sezóny na hradecké náplavce a na konci na Malém náměstí. Považujete za důležité, aby se tímto způsobem dostala hudba do ulic města a přiblížila se tak širokému publiku?
Naprosto. Open air koncerty jsou stěžejním prvkem sezóny. Červnový koncert na Malém náměstí je pomyslným poděkováním Hradci Králové za přízeň a za končící sezónou. V srpnu je to pro mě zase přivítání a zároveň vstup do nové sezóny.

Letos orchestr filharmonie vystoupil na jednom z největších a žánrově odlišném hradeckém hudebním festivalu Rock for People s vyloženě klasickou hudbou. Jak vás především rockové publikum přijalo?
Orchestr začal na festivalu hrát krátce po poledni ve stanu, do kterého se vejdou tisíce lidí, zcela klasický repertoár. Náš dvorní zvukař Radek Ježek vytvořil skvělý zvuk. To, co se tam dělo, bylo pak naprosto fantastické. Sedící rockové publikum se začalo pomalu zvedat a chovat se, jako kdyby před ním vystupovala známá rocková kapela. Atmosféra byla úžasná a byl to neuvěřitelný zážitek.

Aktuální události bude ve středu 23. srpna letní koncert Open Air pro Hradec. Pozvěte na něj návštěvníky.
Bude to nepochybně mimořádná hudební událost s živým programem s názvem El fuego latino. Při koncertě v podání symfonického orchestru Filharmonie Hradec Králové pod taktovkou dirigenta Kaspara Zehndera zazní od 20.30 hodin na Eliščině nábřeží hudba plná hispánského a latinskoamerického espritu. Myslím, že to bude pro návštěvníky koncertu skutečně nevšední zážitek.

Co filharmonie připravuje na úvod nové sezóny? Na co se posluchači mohou těšit?
Před zahájením nové sezóny, během posledního srpnového víkendu, vyrazíme na Soundtrack festival do Poděbrad s živou hudbou k promítání filmu Je třeba zabít Sekala. V sobotu 2. září jsme hosty festivalu Za poklady Broumovska, koncert se uskuteční v klášterním kostele sv. Vojtěcha v Broumově od 18 hodin a náš šéfdirigent Kaspar Zehnder se zde představí také jako flétnista. Zásadní bude slavnostní koncert k zahájení nové sezóny, který se koná v sále filharmonie ve čtvrtek 14. září s významnou harfistkou Anaïs Gaudemard. V sobotu 16. září je na programu v budově filharmonie zážitkový den nazvaný Zažít filharmonii jinak spojený s komentovanými prohlídkami, zajímavými workshopy a hudbou.

Sám jste hudebník. S kým a kde nyní vystupujete?
Mojí hlavní kapelou je hradecká formace Jazz Police. Hrajeme převzaté zahraniční písně v netradičních úpravách s lehce jazzovým nádechem. Naše kapela je specifická v tom, že měla vždy alespoň jednoho zahraničního zpěváka. Začínali jsme s Američanem Mikem Colem a slovenskou zpěvačkou Kristínou Zakuciovou, v současné době je to Paul Thompson původem z Nového Zélandu a zpěvačka a kytaristka Alena Drtinová. Dále působím v kapele Petr Sovič & Gramofon. Na jednom pódiu jsme se před lety potkali já, zpěvák Petr Sovič a bubeník Tomáš Votava. Během večera jsme zjistili, že nás spojuje láska k české hudbě minulého století se slavnými dobovými hity a chuť společně hrát. A vydrželo nám to dodnes. Zájemci mohou přijít na náš koncert 16. září do Jiráskových sadů a tentýž den při dožínkách vystoupí ještě kapela Jazz Police.

Dá se dobře skloubit funkce ředitele filharmonie a aktivního hudebníka?
Muzika je se mnou od malička, pořád se ji věnuji a je to nedílná součást mého života. Samozřejmě se nemůže stát, abych kvůli ní práci, tu moji „novomanželku“, zanedbával. V tom jsem racionální a pozice ředitele filharmonie má nyní přednost. Svobodně jsem se ujal této role, tak pro to musím udělat maximum. Samozřejmě se budu stále věnovat muzice, která na mě působí očistně, jako jakási duševní hygiena.

Když se řekne Filharmonie Hradec Králové, co vám projde hlavou na první dobrou?
Odpovím vám stručně: Je to vášeň. Ve filharmonii se cítím jako doma, svobodný a uvolněný. Práce v ní je zároveň mým koníčkem.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv FHK, Patrick Marek