Dnes řádí koronavirus, před stoletím to byla španělská chřipka

V této souvislosti je třeba se vrátit o více než sto let zpátky, kdy v roce 1918 do českého prostoru vtrhla jiná obávaná nákaza – španělská chřipka. Ta vyvrcholila v roce 1920 a za dva roky za sebou nechala skutečnou spoušť. V celém světě ji totiž podlehlo minimálně 50 milionů lidí s tím, že se jich nakazilo přibližně 500 milionů, tehdy celá třetina světové populace.

Tenkrát neumírali pouze staří a nemocní lidé, ale také děti, které neměly ani pět let či mladí lidé kolem dvaceti let nebo třeba třicátníci, čtyřicátníci. Španělská chřipka, která se podobně jako koronavirus objevovala ve vlnách, byla v té době neskutečným strašákem. Stejně jako covid proletěla celým světem, zanechala osudové následky, ale odezněla.

I tehdy lidé končili v karanténách a tvořila se rozmanitá opatření. K tomu sloužily kampaně propagující nošení roušek, z hygienických důvodů časté mytí rukou, izolaci nemocných, uzavírání škol, divadel, veřejných prostor a podniků. Byla zde totiž snaha, podobně jako nyní, odříznout zákeřnému viru cestu k obyvatelstvu. I když španělská chřipka neměla pro Hradec Králové tak fatální důsledky, jak jsme zjistili ze zápisů kroniky z roku 1918, jejíž materiály nám poskytl Státní okresní archiv, určité neblahé náznaky v této souvislosti tu přece jenom byly.

„Španělská chřípka počíná se rozmáhati. Onemocnělo několik vojínů. Mezi dětmi jest několik set lehčích případů,“ stojí například v kronice z roku 1918. Kromě toho kvůli chřipkové epidemii ve městě „zastaveno bylo vyučování na Obchodní akademii a učitelském ústavu do 14. října a na reálce a gymnasiu do 24. října.“ Podle dalšího zápisu v kronice se chřipková epidemie „rozšířila v městě i okolí s překotnou rychlostí a zachvátila velikou část obyvatelstva, zvláště děti a osoby mladého věku. Návštěva škol byla velmi slabá a nechyběli jen žáci, v některých školách i učitelé, hlavně na reálce a gymnasiu.“ 

Nespočet onemocnění, ale zejména hlášení o úmrtí značně znepokojilo obyvatelstvo Hradce Králové. „Tak v tomto týdnu rozmnožila se nezvyklá úmrtní oznámení na návěstních tabulích zde i na Pražském Předměstí,“ stojí v kronice, která rovněž uvádí několik osudových příkladů.  „Dne 2. října zemřel p. Jar. Tichý, malíř a domovník městského Klicperova divadla v stáří 49 roků. V garnisonní nemocnici v Záhřebě zesnul dne 5. října architekt p. Vlad. Fultner, zál. nadporučík děl.  pluku v stáří 31 let. Dne 5. října zesnula pí. Al. Thořová, choť člena měst. rady ve věku 44 roků. Dne 8. října zemřel obchodník p. Jindřich Heimer ve věku 36 let na chřipku…“ Španělská chřipka si prostě vybírala svou krutou daň.

Samozřejmě v dobových materiálech se rovněž poukazovalo na přetíženost lékařů a zdravotnického personálu. „Lékaři jsou ovšem přetíženi, a lze říci, že jsou téměř ve dne i v noci na nohou,“ bylo zaznamenáno v kronice. Je to dokonalá paralela s dnešní koronavirovou dobou. I dnes, jako před více než sto lety, jsou zdravotníci v první linii přetížení, tráví nespočetné hodiny na svých pracovištích, aby pečovali o nakažené i běžné pacienty. Je zřejmé, že na virové nákazy tohoto charakteru a rozsahu se nelze dopředu na sto procent připravit. Ať už to bylo v době španělské chřipky, tak i nyní při koronaviru.

Kronika také zaznamenala průběh někdejší španělské chřipky. Popisuje příznaky ne nepodobné těm naznačující onemocnění covidem-19. „Průběh nemoci jest ve veliké většině případů lehký a krátký, pouze u malého počtu nemocných objevil se těžký zánět dýchadel, končící bohužel často smrtí. Každý, kdo pozoruje první příznaky choroby (bolení hlavy, v zádech a končetinách, bolesti v krku, chrapot a kašel, mrazení s horečkou), nechť ihned ulehne a povolá lékaře. Zbytečný strach snižuje vzdornost organismu, rovněž i excesy všeho druhu.“

Dnešní doba v porovnání s dobou před sto lety je však úrovní zdravotnictví i komfortem většiny obyvatel nesrovnatelná. Nynější pacienti mají zajištěnou lékařskou péči, nemoc prožívají v čistých a vytápěných prostorách. Je to zkrátka běžný standard 21. století v civilizovaných zemích. V roce krátce po první světové válce v Hradci Králové, ani jinde v zemi to však nebylo běžným pravidlem, což potvrzuje další zápis z kroniky Městského historického musea v Hradci Králové, který hovoří za vše.

„Bohužel nedostatek topiva se bolestně pociťuje, neboť při této chorobě je nejdůležitějším, aby nemocný několik dnů prodlel v teplé místnosti.“ Věřme tedy, že stejně jako španělská chřipka, tak i koronavirus pomine a život člověka se opět vrátí do zdravých kolejí.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto Muzeum východních Čech