Chceme lidem vyslat poselství, že mohou mít v naši internu plnou důvěru

Jaký je váš osobní vztah k Vrchlabí?
Ve Vrchlabí mám řadu kamarádů. V Hořejším Vrchlabí pod vlekem na Žalý jsme měli domeček. Ten nyní vlastní syn Filip, který kdysi jezdil ve Spartaku Vrchlabí. No a já jsem se posléze přesunul na Horní Mísečky, kde mám letní byt. Nicméně když nyní pracuji ve Vrchlabí, tak tam bydlím po celý rok. Tedy kromě víkendů, kdy jezdím do Prahy za rodinou.

Zkuste se nám ve stručnosti představit.
Narodil jsem se v Praze, kde jsem studoval lékařskou fakultu, a pak jsem prošel několika místy, jak to tenkrát bylo obvyklé. Fakultu jsem dokončil v roce 1978. Po škole jsem nastupoval v Liberci, pak jsem byl na Infekční klinice v nemocnici na Bulovce a po krátké epizodě v Nemocnici Na Františku jsem začal pracovat ve Vinohradské nemocnici. Po roce 1989 jsem nastoupil do nemocnice Na Homolce, kde jsem byl až do roku 2019, tedy nějakých třicet let. Od roku 1991 jsem tam dělal primáře nefrologického pracoviště. Po odchodu z Homolky jsem nastoupil do nemocnice v Sušici, kterou měla společnost Penta Hospitals pronajatou, a odtamtud jsem vloni přišel do Vrchlabí. Post primáře na zdejší interně jsem převzal 19. července letošního roku.

Zmínil jste Sušici. To je přece na druhém konci republiky…
Jistě. Ale můj dědeček byl ze Šumavy, tak jsem se tam chtěl chvilku pohybovat. Mám rád hory, takže jsem projel a prošel jak českou, tak i bavorskou stranu Šumavy. Udělal jsem si kamarády z národního parku a v místě a bylo to dobrý.

Penta Hospitals provozuje v České republice více nemocnic. Proč jste se rozhodl právě pro Vrchlabí?
S paní generální ředitelkou Penta Hospitals Barborou Vaculíkovou se známe a máme přátelský vztah, tak jsem tady chtěl pomoci. Musím říct, že situace ve Vrchlabí na interně nebyla utěšená, ale myslím, že se to nyní lepší. I proto chceme zdejším obyvatelům vyslat poselství, že opět mohou mít v toto oddělení plnou důvěru. Kromě mě nastoupili ještě dva noví lékaři.

Můžete být konkrétní?
Jedním z nich je pan doktor Voda, který svoji kariéru začal v Hradci Králové a potom pokračoval ve Spojených státech amerických. Má jistě skvělou erudici a velké zkušenosti, možná nejlepší v celém okolí. A potom to je paní doktorka Polová, která sem přichází z kardiologie z Liberce. Vnímám to jako veliké posílení a mám za to, že se personální problém podařilo vyřešit. Byl bych rád, aby zde byl tým, který bude fungovat tak, jak má. A k tomu je teď dobře nakročeno.

Jaké byly vaše první dojmy?
Nebyly úplně veselé. Ale zdejší nemocnice se začala konečně hýbat kupředu, a to nejen na interně. Takže změny probíhají ruku v ruce napříč celou nemocnicí a věřím, že vše nabralo správný směr.

Když jste se stal primářem, jaké bylo vaše první rozhodnutí?
Samotným základem bylo nastavení organizačního vedení celého oddělení. Primář je za všechno zodpovědný. Měl by o všem vědět a měl by poměrně dost věcí jasně rozhodnout. Hlavně jde o to, aby byli lidé dobře a rychle vyšetřeni a efektivně léčeni. No a důležité jsou i formální stránky, pořádek v dokumentaci, komunikace s ostatními zdravotníky a tak dále. Někdy jsem vnímal, že se některé problémy dobře neřeší, odsouvají se a to je špatně. Zkrátka věděl jsem, že to buď chci jinak, nebo to nechci dělat.

Rozhodl jste se tedy, že to budete dělat jinak. Musel jste sáhnout i k nějakým personálním opatřením?
To je věc nemocnice. K tomu nesahám já, ale s panem ředitelem máme společnou řeč.

Ale vy tyto změny můžete iniciovat.
To ano. V medicíně se jedná o to, jak kvalitní je tým, zda skutečně máte někoho, na koho se můžete spolehnout, a ten pocit jsem získal až se dvěma novými kolegy. To byl dobrý nákup do lékařského týmu, řekl bych. Jinak sestřičky tady byly a stále jsou výborné.

Oddělení interny prošlo rekonstrukcí...
Ona celá nemocnice prochází rekonstrukcí. Našemu oddělení se to také nevyhnulo. Na rozdíl od jiných oddělení je to tu vylepšené částečně. Je potřeba říci, že něco tady nebude nikdy. Máme tu například lůžka nadstandardní, což jsou jednolůžkové pokoje se sociálkou. Ale jsou tu i lůžka standardní, kde sociální zařízení nejsou součástí pokojů. Tato budova má zkrátka nějaké svoje limity.

Kolik lůžek je na interně dohromady k dispozici?
Lůžek máme 27.

Na oddělení je poskytován standardní rozsah všech úkonů, které jsou na interně obvyklé? Nebo je zde něco navíc?
Myslím, že péče tady je už dobrá, ale něco se tady ani dělat nemůže, protože to pojišťovna nenasmlouvá. Nikdy tady nebude angiolinka (kombinace operačního sálu a rentgenologické vyšetřovny, pozn. aut.), nikdy tady nebudou vyšetření, která by přesahovala rámec okresní nemocnice a nadto jsou v nemocnicích okolních. Nicméně je tady dobře vybavená gastroenterologie pro endoskopická vyšetření, která není z personálních důvodů plně využita. Podobně máme dobré vybavení pro echokardiografii, ale plné využití bude patrně až s příchodem MUDr. Polové. Je tu CT, dobře spolupracující chirurgie, ortopedie, rehabilitace, laboratoř. Ale technologie nejsou vše, možná záleží více na tom poznat, jaká vyšetření jsou pro rychlé a správné stanovení diagnozy třeba, a to je více o vzdělání, znalostech a zkušenostech. Na rozdíl od Sušice jsou vybavené nemocnice i v nejbližším okolí a spolupracují dobře.

Když jsme se bavili o počtu lůžek, která jsou zde k dispozici, má nemocnice uzavřeny smlouvy se všemi pojišťovnami? Nestane se například, když sem přijde pacient, který je u nějaké menší pojišťovny, že ho odmítnete nebo si za vyšetření vyžádáte platbu?
Ty větší pojišťovny samozřejmě máme a ty minoritní myslím také. Ale jsme v turistické oblasti a v létě i v zimě sem běžně na ambulanci chodí Němci, Holanďané či Poláci. Ne vždy se daří platby získat. Nemocniční interní ambulance pak supluje lékařskou pohotovostní službu. Praktičtí lékaři tuto službu již nechtějí sloužit a to je škoda. Komunikace s praktiky i regionálními specialisty je pro nás velmi důležitá. Začátkem listopadu pořádá naše nemocnice seminář pro lékaře z okolí, snad i to bude nějaký nový začátek.

Co je cílem tohoto semináře?
Chceme je informovat o novinkách i plánech naší nemocnice. Máme připravené i odborné přednášky například z oblasti cévní chirurgie, nefrologie či ortopedie. Svou přednášku bude mít i vedoucí laboratoře. Věříme, že to bude obohacující navzájem a v seminářích budeme v příštím roce pokračovat.

Chtěl byste ještě něco vzkázat Vrchlabákům?
Od všech těchto kroků si slibujeme znovunastartování celého oddělení a zlepšení jeho vnímání mezi obyvateli. Začali jsme novou etapu a chtěli bychom, aby obyvatelé Vrchlabí věděli, že jsme tu pro ně.

Vraťme se ještě k vašim předchozím působištím. Co na to vaše rodina, když jste stále někde pryč nebo na cestách?
Já mám pět dětí. Nejstaršímu je 44 a nejmladšímu 23 let. Takže oni už tatínka doma každý den úplně nepotřebují. A mám tady v Maršově tři vnoučata, i to je jeden z důvodů, proč jsem tady v Krkonoších rád.

Jde některé z dětí ve vašich šlépějích?
Mám syna, který dělá medicínu.

Plánujete, že byste si ho vzal sem?
On pracuje v zahraničí, takže to asi ne.

Máte kromě práce na interně ještě další odborná či zájmová angažmá?
V roce 1995 se založil Sportovní klub dialyzovaných a transplantovaných, jsem jeho místopředseda. Organizoval jsem reprezentaci transplantovaných sportovců, v níž čeští sportovci dosáhli mnoha úspěchů a medailí na hrách WTGF (World Transplant Games Federation). Řada her či závodů se konala i tady v Krkonoších. Mám rád lyžování, jezdil jsem i s parašutisty z týmu Paraski, což je disciplína, která spojuje seskok s padákem na přesnost přistání a obří slalom na lyžích, který trénoval Petr Jireš tady z Vrchlabí. V zimě jezdím do ambulance do Špindlerova Mlýna, která spolupracuje s nemocnicí z Míseček na lyžích, a i když jsou Krkonoše malá zahrádka, skialpy jsou prima.

Prý jste byl i jako lékař na expedici s horolezci?
Ano. V roce 2001 byla první česká expedice na K2. Radek Jaroš, Zdeněk Hrubý a další. Dostal jsem pak za záchranu života cenu Za statečnost od České lékařské společnosti a Lékařského odborového klubu. Úchvatný kus světa, ještě mám fotografii s pěti osmitisícovkami vedle sebe za ranního úsvitu ze sedla Gondogoro-la. Ale dojmy mám smíšené, dostal jsem infekční žloutenku a lambliázu a zhubl asi 15 kilogramů.

Co děláte ve svém volném čase?
Mám rád přírodu, jezdím na kole a na lyžích. Mám rád výtvarné umění. Sbíral jsem grafiku. Koupil jsem si teď nedávno obraz od Pasty Onera, což je známý streetartový umělec. Leptaný polystyren a skelný nástřik. Fakt dobrý. No a i když rád cestuji, vzhledem k pracovnímu odloučení jsem alespoň o víkendech rád s rodinou.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Jiří V. Novotný, archiv Lukáše Svobody