Alena Krupičková: Při práci na Víchovské stezce jsem si užila každou minutu

Vzpomínáte si, kdy a proč jste dostala nápad vytvořit Víchovskou stezku za Kavánovými obrazy?
Ve Víchové žiji už asi pětadvacet let a věděla jsem o krásné, ale bohužel málo známé cestě, která vede z Víchové hřebenem nad Víchovskou Lhotu až do Křižlic. Tato cesta vždy nabízela úžasné výhledy, ale chybělo jí nějaké větší využití a zviditelnění. Před mnoha lety tam však manželé Knotkovi z Roudnice vytvořili nádhernou Ministezku Kavánových obrazů, a tak mě napadlo: proč tam nedovést naše lidi nějakou vhodnou a smysluplnou cestou? Malíř František Kaván je totiž rodák z Víchovské Lhoty. Myslela jsem, že bychom ho tímto mohli více zviditelnit a detailněji představit jeho tvorbu a život lidem, kteří o něm tolik nevědí. Proto jsem si řekla, že udělám naučnou stezku, která se bude jmenovat Víchovská stezka za Kavánovými obrazy.

Měla jste hned od začátku jasnou představu, kudy by stezka měla vést?
Ano, tuto trasu jsem měla v hlavě už od úplného začátku. Bylo pro mě důležité, aby stezka nevedla po žádné silnici a frekventovaných turistických trasách. Tato cesta se proto vyloženě nabízela. Vede po polních a lesních cestách a pěšinách, mimo obydlené oblasti, což zaručuje klid a pohodu. Dokonce má i značné převýšení, protože Víchová, ten výchozí bod, leží v údolí a cesta odtamtud stoupá až do Křižlic. Stezka se proto některým může zdát fyzicky náročnější, ale ta krajina a rozhledy kolem rozhodně stojí za to.

Bylo nutné získat souhlas obce či jiných institucí, než jste mohla začít?
Samozřejmě, prvotně jsem se musela zeptat na obecním úřadě ve Víchové, jestli s takovýmto nápadem vůbec budou souhlasit. Bez jejich podpory by to nešlo. Bylo důležité získat jejich souhlas, protože takový projekt obsahuje i značné finanční náklady na vybudování informačních panelů, které jsou rozmístěny po celé stezce. Jejich výroba se poté zadala profesionální firmě, aby byly kvalitní. Co se však týče samotného obsahu, náplně těch informačních tabulí, tak tam mi pan starosta nechal volnou ruku.

Kolik lidí se na vytvoření této stezky podílelo?
Zpracování obsahu stezky, tedy sbírání informací, tvorbě textů na panely a vybírání fotografií, jsem se věnovala především já. Ale rozhodně to nebylo dílo jenom jednoho člověka. Když jsem například psala o historii hasičů, mluvila jsem s mnoha pamětníky a dobrovolnými hasiči z Víchové, Sytové i Víchovské Lhoty. Jejich vstřícnost a ochota podělit se o vzpomínky a znalosti pro mě byly neocenitelné. Kvůli panelu ochotníků jsem zase navštívila bývalé ochotníky, kteří mi ochotně zapůjčili staré fotografie a nadšeně vyprávěli o tom, jak se hrálo ve Víchové v Buči venku v přírodě. Buč je kouzelné místo, kde se kdysi hodně hrálo venku v přírodě. Z těchto autentických svědectví jsem si potom vybírala podklady pro náplň panelů. A takhle to pokračovalo dále. Třeba spoustu cenných informací o místní fauně a flóře mi poskytli dokonce odborníci z KRNAPu.

Kolik času vám zabrala příprava celé stezky? A co vás na tom nejvíce bavilo?
Hodiny jsem vůbec nepočítala. Pracovala jsem na tom totiž strašně moc ráda a celý ten projekt mě nesmírně naplňoval. Během příprav jsem poznala spoustu nových lidí, se kterými bych se jinak do kontaktu nikdy nedostala, a to vnímám jako velký bonus. Určitě to ale zabralo hodně času, hodiny příprav, ale opravdu nedokážu říct kolik. Každou minutu jsem si moc užila a stálo to za to.

Narazila jste během příprav na nějaké větší potíže?
Potkávala jsem pouze samé vstřícné lidi, kteří byli ochotní se svěřit se svými vzpomínkami a znalostmi. Takže v tomto ohledu bylo všechno v pořádku a za to jsem nesmírně vděčná. Mojí jedinou velkou chybou však bylo, že ze začátku jsem si nezálohovala údaje na flešce. Ta mi však bohužel vypověděla službu a o pár prvních dat jsem přišla. Nedalo se ale nic dělat a já začala zase od nuly. Od té doby jsem si už vše pečlivě zálohovala.

Vaše stezka je značena červeno-žluto-modrými pruhy. Zvolila jste tyto barvy náhodně, nebo skrývají nějaký význam?
Tyto barvy rozhodně nejsou zvolené náhodou – jsou to barvy Víchové. Mým cílem bylo stezku totiž co nejvíce propojit s místním regionem. A cesta samotná je těmito barvami značena oboustranně, takže se dá jít pohodlně z obou stran. Značky jsou vždy dobře vidět a rozhodně se tedy nemusíte bát, že zabloudíte. Na každém panelu je dokonce i orientační mapka s vyznačeným bodem, kde stojíte. Přibližně v polovině je zmiňovaná Ministezka Kavánových obrazů, která sice není součástí značené cesty, ale určitě moc doporučuji si ji projít. Uvidíte reprodukce obrazů zasazené v přírodě přímo na místech, kde František Kaván kdysi dávno stál a maloval. Můžete tam krásně vidět ten rozdíl v tom, jak ta krajina vypadala kdysi a jak vypadá dnes.

Lze cestu případně někde zkrátit, nebo to není úplně možné?
Stezka je udělaná jako kolečko, začíná i končí na stejném místě. Lze ji však rozdělit na dvě části, s tím, že si vypomůžeme veřejnou dopravou. První panel se nachází u minimarketu a ten poslední, třináctý, u obecního úřadu, kde najdete i schránku s knihou, kam je možné napsat vaše pocity a dojmy po projití celé stezky.

Čím je pro vás ta krajina kolem Víchové výjimečná? A máte na této stezce oblíbený úsek nebo místo?
Kolem Víchové jsou úžasné rozhledy na obě strany. Když trochu vystoupáme, tak se nám otevře dokonce i kruhový rozhled, kde vidíme jak do kraje, to znamená na Kozákov, Tábor, Bradlec, Kumburk, tak na druhou stranu – na Jizerské hory, Kotel, Mísečky. Mým oblíbeným bodem je zlom, kdy se vystoupá z Víchové nad Víchovskou Lhotu a poté se jde hřebenem mezi poli a loukami. Právě to je ta nejkrásnější část s rozhledy.

Dá se stezka projít i v zimě?
Pokud nejsou veliké sněhové závěje a Hančovo počasí, dá se stezka projít kdykoli. Je schůdná samozřejmě jak pěšky, tak se dá projet i na kole. A pokud máte dobrou fyzičku, dá se to zvládnout i se sportovním kočárkem. Nejhezčí je stezka ale na jaře, kdy všechno kolem kvete, nebo v už zmiňované zimě, když je trošku pod mrazem a sníh jiskří.

Udělala byste dnes něco jinak, kdybyste pracovala na dalším podobném projektu?
Musím přiznat, že s tím, co jsem vytvořila, jsem velmi spokojená. Snažila jsem se vyvarovat častých chyb a pročetla jsem na toto téma spoustu připomínek a materiálů. Proto vím, že textu na tabulích nesmí být více než dvě stě slov, jelikož potom už je to nezáživné, dlouhé a nikdo to nečte. Na panelech také musí být hodně fotografií, které upoutají. My tam proto máme jak historické fotografie, tak i ty současné. Kdybych tedy někdy připravovala něco obdobného, určitě bych si dávala dobrý pozor na zálohování, ale jinak bych vše udělala podobně.

Máte do budoucna v plánu stezku ještě rozšiřovat nebo začít tvořit nějakou další?
Ráda bych některé volné panely doplnila ještě o druhé strany. Materiál se však hledá velice těžko, protože máme náplň panelů takovou specifickou – jenom Víchovskou. A obecné informace, které najdeme na všech dalších naučných stezkách, tam dávat nechci. Pokud mě ale napadnou nějaká další témata týkající se Víchové a okolí, určitě je tam časem přidám.

Julie Marečková
redakce@vrchlabinky.cz