Africká příroda mně otevřela duši a srdce, řekla malířka Vodáková

Touto expozici se vrátila na místo činu do „dračí sluje“ po pěti letech, kdy zde představila tematicky zcela odlišnou tvorbu na výstavě Odhalená tajemství. I nyní vlastně tak trochu odhaluje svá cestovatelská tajemství přetavená do kouzelných snů, které jsou podle autorky skutečně začarované. Její dílo vychází z cest za doprovodu přítele, který je v Jihoafrické republice doma, a má povědomí o tom, jak to tam chodí. Na svých cestách zaznamenali rozmanitá místa této země, tamní obyvatele, krajinu, faunu a floru, a z tisíců fotografií vzniklo video, které mohou návštěvníci galerie vidět a nechat se vtáhnout do cest náchodské malířky.

V samotných pestrobarevných obrazech nasycených přírodou daleké země, rozsáhlými krajinami obklopenými mohutnými kmeny stromů, dominantními kaktusy, volně žijícími zvířaty a také domorodci, jsou zakódovány příběhy, vnímání i nálady autorky. „Dříve jsem s přírodou nebyla tak propojená, teprve až pobyt v jižní Africe mně v tomto směru otevřel duši a srdce. Cítím se tam velmi dobře, nejen v přírodě samé, ale také mezi lidmi ve městech,“ řekla malířka Trutnovinkám.

Při tom se svěřila, že když touto zemí projížděli autem, měla pocit, jako kdyby před ní běžel film. I když to, hlavně ve velkých městech, bylo někdy nebezpečné a její přítel, který je v této zemi doma, se v některých situací oprávněně obával, ona to tak nevnímala. „Vůbec jsem si nepřipouštěla, že by se mohlo něco špatného přihodit, užívala jsem si ten film naplno a měla od všeho odstup,“ uvedla Vodáková okouzlena odlišnou kulturou a divokostí přírody, ohromující a hlučnou silou oceánu, domorodými rituály a všudypřítomným pohybem zvířat.

Také ji uchvátila vděčnost za život, která doprovází tamní obyvatele, z nichž mnozí z nich nic nevlastní, někteří žijí na ulici, další v početné komunitě ve stísněných prostorách malých místností bez oken. „Přesto jsou spokojení a šťastní. Je to úplně jiná mentalita než tady ve střední Evropě, kde proti této africké zemi panuje blahobyt. Oni nikam příliš nespěchají, spoustu věcí neřeší a více se užívají samotného života. Domorodci si většinou váží všeho, za všechno poděkují a jsou i ochotni pomoci těm, kteří to potřebují,“ sdělila malířka.

Život na jihu Afriky zaznamenala do jakýchsi vzpomínkových a skicovaných deníků z cest, kdy vznikly letošní menší formáty později postupně doladěné barvami. A na výstavě jsou také obrazy větších formátů z minulého roku, malované prsty olejovými barvami. Autorka nejraději maluje v přírodě nebo v prostorách s přirozeným světlem. Místa i barevnost mění podle svého aktuálního vnitřního rozpoložení. Své city a pocity vyjadřuje prostřednictvím barev a materiálů, které ji podvědomě přitahují. Nemá svůj vyhraněný styl, obrazy mají vlastní, mnohdy zcela odlišná témata.

Přestože to v Jihoafrické republice není v mnoha ohledech moc růžové, je tam poměrně velká kriminalita, doprovázená krádežemi a násilím, náchodská malířka se tam chce zase vrátit, protože atmosféra této země ji okouzlila a vtáhla do sebe. Navíc se pro ni stala silným uměleckým inspiračním zdrojem. „Ano, chci se tam vrátit a ve své další tvorbě propojit zvířata a lidi ve městech do jednoho celku,“ představila svůj další výtvarný cíl Zuzana Vodáková, jejíž výstava Začarované sny potrvá v Galerii Draka do 16. července.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Petr Kotyza, Hynek Šnajdar